Ancient Wars: Sparta

Nedávný snímek 300: Bitva u Thermopyl zase jednou vzedmul vlnu zájmu o antickou tématiku, pokud možno s řeckým leitmotivem. A vůbec největší poptávka je pochopitelně po těch kusech, které mají něco společného s městským státem Sparta. Jak už podtitul Ancient Wars napovídá, jedná se v tomto případě o tu nejlepší možnou kombinaci. Přitom nelze říci, že by tvůrci vysloveně cílili do doby premiéry hollywoodského spektáklu – hra už je ve vývoji vskutku dlouho a v poslední době se ladily především detaily, na něž si hráči na základě betaverze stěžovali. Tudíž jde spíše o shodu náhod, z níž ale malé ruské studio World Forge může jedině těžit.

Ancient Wars je realtimovou strategií jako poleno, na první pohled se drží zavedených principů, byť postupně odhaluje i hratelnost zpestřující detaily. Singleplayer nabízí tři rozsáhlé kampaně za Sparťany, Egypťany a také Peršany, přičemž dohrání všech tří (každá po deseti misích) vám dvacet hodin zabere určitě – na vyšší obtížnost ještě o něco více. Kampaně se dějově místy prolínají a vyprávějí vcelku jednoduchý, na druhou stranu však stravitelný příběh. Ještě štěstí, že není prezentován pomocí nekvalitních renderovaných videí po vzoru intra, nýbrž prostřednictvím ne zrovna akčních in-game sekvencí, na něž se dá ale aspoň koukat.

V každé z kampaní narazíte na nějaké ty hrdiny, jak se na tradiční RTS sluší a patří. Za Spartu si dosyta užijete hrdinného Leonida, který ani ve hře nezůstává nic dlužen své pověsti. Dá se říci, že toto válečné tažení patří k nejpovedenějším, jelikož se z velké míry opírá nikoliv o stavitelské, ale především dobrodružné mise. V nich ovládáte právě jen hrdinu s hrstkou mužů – a plníte dynamicky zadávané úkoly. To v podstatě znamená, že jakmile splníte jeden, nemůžete si být jisti, že nedostanete další. Bývá to totiž pravidlem a hře to přidává na spádu. Jistě, mnozí očekávají od strategií především taktiku, položte si však ruku na srdce – jaká z RTS poslední doby ji dokázala předvést v ucházejícím světle? Proto považujeme koktejl spartské kampaně, jenž spočívá převážně v chození (byť i zde si občas něco postavíte a vytěžíte), za příjemně osvěžující. Jednak není nutné ovládat obrovské šiky jednotek, zpravidla operujete tak s dvěma desítkami mužů, jednak má hra příjemný spád a ze skutečnosti, že jen likvidujete jednu hlídku za druhou, občas srovnáte se zemí celou vesnici a ženete se dále, se dokáže zkušeně vylhat. Nenároční stratégové, příznivci Command and Conquer převlečeného do antického hávu by neměli být zklamáni.

Ani zbylé dvě kampaně nejsou slabé, byť se mnohem více blíží průměru – jakoby autoři všechny své trumfy vystříleli již v prvním tažení. Je to dáno do jisté míry i faktem, že okouzlení lákavým světem a několika invenčními mechanismy pomalu ale jistě polevuje. Do toho se přidává i nutnost často se zdlouhavě zaobírat základnou, jíž v pozdějších misích klidně nepřátelské přepady srovnají se zemí, nechají vám jen to nejdůležitější a můžete se s tím piplat od začátku. Po pozvolném začátku totiž časem hra přitvrdí a ani omylem se s hráči nepáře. K tomu přispívá i nadmíru slušná umělá inteligence. Ta nejenže si s jistotou sobě vlastní vybírá nejslabší body vaší armády (tedy ty nejvíce zraněné), ale kupodivu se dokáže dát i na ústup, pokud zrovna dostává na frak, a vrátit se po čase opět o něco silnější. Naštěstí však kdovíjak necheatuje, a přestože často začíná s výraznou přesilou, je možné stavy srovnat – pak už si nefér triky nepomáhá.

Výstavba základny je hodně klasická. Zřídíte si hlavní stan, obvykle největší budovu, v níž rekrutujete pracanty. Ty pak posíláte kácet stromy, do zlatých dolů (rovněž musíte postavit) či na vytvořená políčka, aby bylo co jíst. Docela nás překvapilo, jak moc málo efektivní podřízení jsou – na to, abyste rozhýbali ekonomiku, budete potřebovat opravdu hodně paňáců a ještě mnohem více v dobách válečných, kdy je nutné zásobovat frontové linie posilami. Ale budiž, zvyknete si. Stejně tak se podřídíte logice, která přisuzuje hradbám vskutku zásadní důležitost. Slouží jako skvělá obrana, jíž zdolají jen obléhací stroje či vojáci s žebříky. Bohužel se jimi obehnává i nepřítel. Ať už obrana města či útok na něj, vždy jde o atraktivní boj se vším všudy, tedy především s notnou dávkou chaosu. Jakmile už se do sebe jednou jednotky pustí, jen těžko je od sebe odtrhnete či převelíte.

Určitě vás potěší, že složení své armády nemůžete ovlivňovat pouze rekrutováním těch kterých typů vojáků – lze jim totiž dokonce i určit primární a sekundární zbraně, posadit na koně či do spřežení apod. Probíhá to úplně jednoduše. V kasárnách si zkrátka vyberete nevybaveného bojovníka, jemuž do ruky vložíte meč, sekyru, kopí či jiné zbraně. Pak si takový vzor uložíte a můžete začít vyrábět po desítkách. Nadefinovaných mustrů vám hra umožní uchovávat vícero, byť většinou vystačíte zhruba se třemi čtyřmi typy válečníků. Tím to ale nekončí. V kasárních si můžete objednat například koně a borce na ně posadit. To je nicméně nutné dělat ručně a mnohým to bude připadat zdlouhavé. Obzvlášť v bitvách bojovníci z koní padají hodně často, ať už vaši či nepřátelští. Pomohlo by, kdyby ostatní pobíhající zvířata znovu osedlali, ale neděje se tak, je potřeba to učinit vlastnoručně. Tak je možné si pomoci k protivníkovým koním, a využít tak jeho výhody, nebo dokonce po bitvě poslat sběrače, aby shrábnul všechny zbraně, co se povalují na bojišti a vy jste je tak dále mohli využít. Nesmíme zapomínat ani na námořní bitvy, které tu jsou ale přeci jen spíše do počtu. Vodní plochy jsou příliš malé na to, aby se na ně vešlo větší množství lodí, a tak většinou válčí dvě bárky, a to tím způsobem, že se až příliš dlouho oťukávají, než se konečně jedna z nich potopí.

Ancient Wars: Sparta je jednoznačně hrou vypadající k světu. Stupeň přiblížení je hodně velkorysý, doslova se lze podívat do tváří válečníků, na druhou stranu je to o něco horší – oddálení funguje jen omezeně a přehled nad bojištěm je tak málokdy úplný. Prostředí ale působí atmosféricky, vůbec není pusté, ba právě naopak, což ve spojení se sytými zvuky a povedenou hudbou jednoznačně dobrou vizitkou pro audiovizuální zpracování. Ani hardwarové nároky nejsou přemrštěné – zahrajete si na průměrných strojích. Hra má pochopitelně i své chyby – vlastní jednotky nejsou zrovna přeborníky v pathfindingu, některé mise jsou zdlouhavé a ani es v rukávu nemá Sparta tolik, aby o ní šlo prohlásit, že jde o titul, který si zkrátka musíte zahrát. Rozhodně nemusíte, ale pokud máte rádi klasické RTS, holdujete danému tématu, pak hru s čistým svědomím můžeme doporučit. 70%.