Vývojáři ze studia Frictional Games jsou naprostými mistry hororových her. Nejznámější jsou díky sérii Amnesia, která se poprvé dostala na obrazovky našich monitorů v roce 2010, kdy vyšel její první díl The Dark Descent, který si mnozí z vás budou pamatovat jako jednu z nejděsivějších lekaček videoherní historie. Druhý díl The Machine of Pigs na sebe nenechal dlouho čekat, nicméně už nedosahoval takových kvalit jako díl první, protože neobsahoval tak dobře napsaný příběh a už vůbec ne takovou atmosféru, která je pro první díl naprosto typickou.
Druhý díl Amnesie vyšel v září roku 2013 a od té doby jsme o této hororové sérii nic neslyšeli. Když tedy vývojáři v březnu letošního roku oznámili třetí díl Rebirth, každý fanoušek hororových her ihned zbystřil, protože byla na obzoru vidina dalšího skvělého hororu, kterých má toto studio na svědomí už několik. Od prvního dne od oznámení byla na hru kladena obrovská očekávání a jak Amnesia: Rebirth obstála v našich očích se dočtete v následujících odstavcích.
Je opravdu složité napsat něco o příběhu, postavách nebo lokacích, aniž bych řekl spoustu spoilerů, takže zmíním jenom ty naprosté základy. Hra se odehrává ve 30. letech minulého století v alžírské poušti, ve které se ujmeme role hlavní hrdinky Tasi Trianon, jež je fenomenálně nadabována herečkou Alix Wilton Regan. Ta se po nehodě letadla ocitne naprosto sama uprostřed pouště a jak už název hry napovídá, postihne ji amnézie, díky které nemá páru o tom, kdo je, kde se nachází nebo jaký je její život. Vaším úkolem pak bude najít odpovědi na tyto otázky, které se nacházejí hluboko v podzemí této alžírské nehostinné pouště.
Příběh je vyprávěn skrze deníčky, fotky a také flashbacky, které hlavní hrdinka zažívá při postupech v příběhu. V prvních zhruba dvou hodinách budete vystaveni opravdu velkému množství informací o loru a příběhu a vy se budete muset pořádně soustředit a nad vším se zamyslet, aby vám nic neuniklo. Tenhle fakt se dá vnímat jak pozitivně, tak negativně, protože série Amnesia je známa tím, že informace odkrývá postupně a spoustu informací pochopíte právě až po jejím dohrání. Tohle se bohužel v třetím díle neopakuje a hra vám tak vyloží karty na stůl už v prvních několika málo hodinách.
Příběhově se vlastně jedná o přímé pokračování předchozích dílů, takže pokud máte nějaké nezodpovězené otázky z The Dark Descent nebo The Machine of Pigs, určitě se vám vyplatí prostředí hodně pečlivě prozkoumávat, protože právě tím se můžete dozvědět spoustu informací, které by vám tradičním průchodem unikly. Tohle vám mohu jedině doporučit, protože otázek ohledně Alexandra von Brennenburga nebo předchozího protagonisty Daniela jsem měl opravdu hodně a právě průzkumem jsem přišel nejen na spoustu odpovědí, ale také na naprosto nové informace, které postavy z předcházejících dílů prohlubují.
V celé hře se podíváte do celé řady skvěle nadesignovaných lokacích, mezi které patří nejen samotné podzemí pouště, ale především nádherné chrámy nebo opuštěné vesnice, kterými je radost chodit. Tady je určitě dobré zmínit jednu ze základních mechanik hry, kterým je teleportace mezi různými lokacemi. Ta je umožněna speciálním amuletem, jež naleznete na začátku hry. Tento amulet vás sice přenese na zajímavá místa, ale také vás kolikrát vyděsí natolik, že si budete muset jít vedle stolu rozsvítit lampičku, abyste si nenadělali do gatí.
Herní mechaniky se ve hře od prvního dílu vlastně nezměnily, což je určitě škoda vzhledem k tomu, že jsme dostali do rukou mnohem větší hru s daleko ambicióznějším příběhem. Mechanika sanity z prvních dílů se zde změnila na fear. Ta v praxi ale bohužel funguje úplně stejně, takže pokud jste dlouho ve tmě nebo zažijete nějakou traumatickou událost, postupně ztratíte kontrolu nad svými schopnostmi. Pokud jste hodně rozrušení, budete mít například problém se zapalováním sirek a pochodní nebo lucernou, kterou dostanete v pozdější části hry. To mě přivádí k další mechanice hry, kterou jsou sirky, jež vám dovolí tyto tři světelné zdroje rozsvítit. Těch je samozřejmě velký nedostatek a určitě je dobré s nimi nijak nepančat, protože se vám v určitých situacích budou hodit více, než jen ve chvíli, kdy hledáte správnou cestu k pokračování v příběhu.
Stejně jako v předchozích dílech, i v tomto se nacházejí různá monstra. Oproti předchůdcům si na ně ale počkáte opravdu dlouho a poprvé je potkáte zhruba ve dvou třetinách hry. Jakmile se ale do této části dostanete, monstra vás nenechají chvíli v klidu. Časem se pak dostanete i do pasáží, ve kterých je v podstatě nemožné použít stealth a budete se muset s monstry nějakým způsobem vypořádat. Jelikož, stejně jako v prvních dvou instancích této série, se zde nenachází žádné zbraně nebo jiné prostředky k obraně, budete si muset vystačit s útěkem. Jedna monstra jsou pak především otravná, a to ta, která reagují na sebemenší pohyb. Jakmile tedy tyto příšery uvidíte, radím vám vzít nohy na ramena a raději stealth ani nepokoušet, protože to v drtivé většině případů bude naprosto zbytečné.
Ani ve třetím díle nemůžete tak úplně umřít, vždycky se vrátíte do posledního checkpointu. Nicméně je zde zajímavý twist, který se ukáže až na konci samotné hry. Pokud totiž hodně umíráte, nebudete moci dosáhnout určitých konců, kterých je ve hře hned několik. Tohle je určitě něco, co musím pochválit, protože v předchozích dvou dílech jste mohli umřít třeba milionkrát a nemělo to vlastně žádné následky.
Poslední odstaveček budu věnovat technickému zpracování hry, které se značně liší mezi PC verzí a tou pro PlayStation 4. PC verze je za mě velmi dobře optimalizovaná a kromě občasného doskakování textur netrpí žádnými velkými problémy. Co musím hodně pochválit, je relativní nenáročnost na hardware, která určitě potěší majitele laptopů a slabších počítačových sestav. I na takové GTX 1050 si hru užijete v 1080p na medium-high 60FPS, což je příjemné. Druhou stranou mince je ale PlayStation 4 verze, která trpí nejen velkými propady FPS, ale také ne zrovna lichotivě vypadající grafikou a texturami. Celkově si troufám tvrdit, že Frictional Games měli s PlayStation 4 verzí strávit více času a hru na ní lépe optimalizovat, protože padající FPS pod 25 je opravdu něco, co by se alespoň na PS4 Pro nemělo stávat.
Amnesia: Rebirth je fantastickou hororovou hrou a důstojným pokračováním prvních dvou dílů série, která nabízí skvěle napsaný příběh, nádherně zpracované lokace a spoustu lekaček, ze kterých vám naskočí husí kůže. Velkým plusem je nasvícení celé hry a provázanost s předchozími díly, nicméně se zde nachází zastaralé mechaniky a u PS4 verze také velké propady FPS, které snad budou v budoucím patchi opraveny.
