Alliance: Future Combat

Na herním poli se pohybují firmy, mající za sebou jak celou řadu her a s tím spojené zkušenosti, tak i ty, jež právě dokončily teprve druhý projekt, což je ostatně případ také dnes recenzované Alliance: Future Combat. První projekt Gameyus Interactive, válečná RTS Will of Steel, si sice přílišné ovace z recenzí neodnesla, autoři ale nedbali a přišli s ročním odstupem s další podobnou strategií, která se navíc té původní podobá doslova jako vejce vejci.

Jestliže bychom to vzali podle zaběhlého schématu, měl by se na tomto místě nacházet zevrubný popis příběhu. V případě natolik neskutečného scénáristického dílka jako u Alliance to ale mohou mnozí čtenáři považovat za pouhé bezúčelné mrhání místem. Označení „neskutečné“, pak rozhodně nechápejte jako „neskutečně podařené“, pohár v soutěži o co možná nejnelogičtější a nejjednodušší dějovou linku by totiž měli vývojáři každopádně v kapse.

Hra nás zavede do poměrně blízké budoucnosti – roku 2008, který pomalu ale jistě klepe na dveře. Jen těžko se dá tedy uvěřit tomu, že by se již za necelé dva roky měly světové poměry změnit natolik radikálně, jako to zachycuje právě tato gameska. Její nesmyslný blábol označený honosným názvem „příběh“ vypráví o dvou mocenských celcích. První z nich je AEGIS, což je organizace působící v oblasti dnešního USA. Proti ní pak stojí zcela nepochopitelné spojení Číny, Afgánistánu, Indie a Íránu (také si nedovedete představit, jak by tyto čtyři názorově odlišné státy spolupracovaly?) skrývající se pod zkratkou DRND. Co přesně tato zkratka znamená lepší nevědět, jinak byste si museli neustále klást otázku, “kde autoři na název Demokratická republika Severního Džombystánu přišli”. AEGIS si na území DRND postaví svou továrnu. Po nějaké době klidu začnou být Džombystánští obyvatelé příliš zvědaví a dychtivý zjistit, cože v továrnách AEGIS vlastně vyrábí a konflikt je na světě.

Naneštěstí se vedle scénáristů neukázali v nejlepším světle ani ostatní členové týmu. Velice snadno s totiž může stát že hru dohrajete a o příběhu nebudete mít ani nejmenší tušení. Podáván je totiž naprosto nezáživným způsobem a kdo by prohlásil, že v něm vzbuzuje touhu zjišťovat co bude dál, byl by s okamžitou platností označen za blázna největšího kalibru.

Na obranu autorů je ale nutno jedním dechem dodat, že špatný příběh se automaticky nerovná nepovedená hra a v případě, že by jejich dílko nabízelo strhující hratelnost, dovedu si představit, že by jim hráči tuto malou drobnost s radostí odpustili. Bohužel tvůrci zaváhali i v dalších důležitých herních oblastech.

Za prvé je nutno zmínit celkový obsah hry. Základním kamenem je kampaň, vlastně dvě kampaně – každá z nich za jednu z frakcí nabízejících dvakrát deset misí. Ty přinášejí víceméně klasické úkoly. Jak jsme zvyklí má každá mise jeden primární a několik vedlejších úkolů, které sice splnit můžete, není to ale vyžadováno (navíc nemáte pražádnou motivaci, na jakékoliv případné bonusy autoři decentně zapomněli, tudíž se ve většině případů akorát ochudíte o jednotky). Co se obsahu úkolů týče, budeme čelit vybíjení nepřátelských vesnic, obraně vlastní základny, dopravě zásobovacího konvoje a dalším. Důležitou informací pak je totální oproštění od jakékoliv budovatelské části. Hra se tedy stoprocentně zaměřuje na boj, kde bude třeba operovat pouze s těmi jednotkami, které na začátku dostanete k dispozici a nespoléhat se na to, že byste si nějaké další v průběhu hry vytvořili.

Ačkoliv je u většiny her kampaň nezbytnou, nenahraditelnou a stěžejní částí, její dohrání zabere řádově jen několik hodin, po nichž prostě hráči za své peníze žádají něco dalšího. Ač je hra šířena za sympatických 299 Kč, absenci skrimishe a multiplayeru ji dnes již prostě omluvit nelze. Moderní hráči totiž mají v současnosti na výběr z celé řádky her a dovedu si velice dobře představit, že by podobný nedostatek mohl jednoduše rozhodnout v neprospěch Alliance: Future Combat ve chvíli, kdy by se někdo rozhodoval, zda koupit či nekoupit.

Kdybyste ale na Alliance: Future Combat hledali něco pozitivního, můžete si do případného seznamu bez váhání poznamenat jednotky. Těch hra nabízí slušnou řádku a najdete mezi nimi jak pěchotu vybavenou různými zbraněmi, pak především pozemní obrněné stroje jako tanky ap. do nichž je třeba pěchotu naskládat, jinak s nimi nelze operovat – navíc je možno obsazovat i nějaké budovy, jako nějaký významný a použitelný taktický prvek bych to ale ani v nejmenším neoznačila. Ono budou mít taktici při hraní Alliance: Future Combat celkově volno. Spíše než na nějaké používání terénu a jiných strategických prvků se zde hraje na jednoduché přečíslení sil, kde zpravidla vyhrává ta strana, oplývající větším počtem jednotek.

V době příprav prvotiny Gameyus Interactive, Will of Steel, se dosti diskutovalo o v té době ještě ne až tak rozšířeném prvku, hlasovém ovládání jednotek. Nakonec se ale ukázalo, že ač autoři tento nápad v tiskových správách vynášeli do nebe, ve skutečnosti se jednalo o takřka nepoužitelný a ne zrovna nejšikovněji vyřešený prvek, což lze bohužel v nezměněné podobě prohlásit i o zvukové komunikaci zabudované v této hře. Možnost rozhodně zajímavá, ovšem nutnost opravdu správně artikulovat vás po několika marných pokusech donutí k tomu, že budete vše dělat stejně zase pěkně postaru myší.

Možná někoho překvapí, jak jednoduše v jediném odstavci lze odbýt popis herních principů a do mysli se vám třeba začne vkrádat myšlenka „a co hrdinové, vylepšování postav a další důvěrně známé prvky strategií posledních let“. I tady vás budu muset opět zklamat. Také v tomto směru totiž hra působí, jakoby autoři decentně zaspali dobu. Na nějaké významnější hrdinské jednotky, s nimiž by se bylo možno ztotožnit, zvyšovat jejich level a používat třeba i speciální schopnosti můžete rovnou zapomenout.

Celou dosti negativistickou recenzi uzavřeme v poklidném až možná netypicky pochvalném duchu. Pokud by totiž bylo třeba zhodnotit technickou stránku, nebude příležitost si stěžovat. Detailně zpracované jednotky, které navíc vypadají naprosto bezvadně jak z velké dálky, tak i při absolutním nazoomování, kdy je možno pozorovat vše z příjemné blízky a to se všemi detaily třeba i v průběhu boje. Jediné, co je snad nutno autorům vytknout je kouř, který se vytvoří většinou nad nepřátelskými jednotkami ve chvíli, kdy na ně ty naše zaútočí. Nejen že to zhoršuje orientaci a zaměřování cílů, navíc to na mě nepůsobilo ani nijak zvlášť realisticky. Co se pathfiningu týče, neměla jsem v průběhu hraní víceméně problémy, snad až na několik malých zaváhání, kdy se jednotky nedokázaly najít cestičku skrze stromy a další vlastní jednotky a bylo třeba je ručně navést.

Vyjít Alliance: Future Combat před rokem, dvěma, sklidila by v každém případě zasloužené ovace. V porovnání se současnými strategickými velikány a třeba i těmi, kterých se teprve dočkáme v nejbližších několika měsících, působí hra bohužel jako takový chudý příbuzný. Vyloženě nepodařený a nudně podávaný příběh a chybící skrimish a mutliplayer je jen začátek. Odpustit autorům takřka nulovou originalitu ale prostě nelze. Ač vybavena slušivým grafickým kabátek, odnáší si Alliance: Future Combat z této recenze lehce podprůměrných 48%.