Alien Swarm

Je léto, je sucho. Jazyk se lepí na patro, vedra sužují republiku, nemilosrdné slunce vysává energii ze všeho, co dýchá. Je léto, je sucho, je doba dovolených, prázdninových radovánek a pohlavně přenosných chorob. Hry – alespoň ne ty dobré – nevychází; vždyť kdo by v pařácích pařil? Občas se ale ochladí, zaprší – jako v těchto dnech – a občas vyjde titul, který si zaslouží pozornost. Jako v těchto dnech.

Kluci ze studia Team 17, kteří na sebe po delší odmlce upozornili retrostřílečkou Alien Breed: Impact, musí být z Alien Swarm “štěstím” doslova bez sebe. Zkuste si představit, že tvorbou her získáváte prostředky k živobytí. Že tvrdě dřete na náročném projektu a cele se soustředíte na vývoj. Distribuci proto raději svěříte specialistovi, společnosti Valve, jejíž Steam neochvějně kraluje na poli digitálních distribučních systémů. Jenže co se nestane: nedlouho po smluveném realease produktu vydá Valve vlastní hru, která té vaší přímo konkuruje a ve všech ohledech ji překonává. Grafikou, hratelností a cenou. Především cenou. Za Alien Swarm totiž zaplatíte nula nula nic, nada, nothing, ničevo. Což je přesně o 11 eur a 25 centů méně, než dnes dáte za Impact. Jak si na vlastní kůži ověřují autoři populárních Wormsů, život není fér.

Pokud jste o Vetřelčím rojení zatím neslyšeli, pak vězte, že kořeny této hry sahají až kamsi do roku 2004. Partička nadšenců tehdy vydala stejnojmenný mód pro UT 2004. Šlo o chytlavou top-down střílečku, která bezostyšně čerpala inspiraci od stařičkého Alien Breedu (1991), předchůdce Impactu. Kvarteto mariňáků čelilo hordám nepřátelsky naladěných emzáků, což bohatě stačilo k tomu, aby si mód zajistil popularitu a získal řadu ocenění. Běžel čas a moddeři vstoupili do profesionáních vod, kde pod vlajkou Valve spunktovali Left 4 Dead a v současnosti se podílejí na druhém Portalu. Alien Swarm představuje úlitbu nezávislým časům, kdy si tvůrci s přemírou volného času vyvíjeli jen tak pro radost, bez očekávání odměny. To nicméně neznamená, že Valve hru vydalo z nezištných důvodů: společnost na hře vydělá i přesto, že za ni nedáte ani korunu. Podrobněji viz poznámka.

Jak bylo před chviličkou naznačeno, stanete se jedním z mariňáků, po jejichž krvi prahnou emzáci s pořádně ostrými kusadly, pařáty a dalšími životu nebezpečnými dary matky přírody. Členové týmu jsou specialisté v různých oborech: najdete tu medika, machra přes zbraně, technika a velitele. Medikova práce spočívá v léčbě zranění a likvidaci nákaz; zbraňový specialista dokáže divy s těžkými kanóny, technik pracuje s bezpečnostními konzolemi. Velitel vlastně nic zvláštního neumí, ale je to univerzální bojovník s opravdu vymakanou brokovnicí. A pomocí pasivní schopnosti Leadership amplifikuje schopnosti ostatních. Postavy unesou dvě zbraně a jeden příruční předmět (např. obloukovou svářečku, vhodnou k otevírání zablokovaných průchodů). Každé povolání disponuje sadou unikátních předmětů, jež pomáhají v boji. Oblíbil jsem si přenosné kulometné věže, které dokážou z rozlícených emzáků vmžiku nadělat slizkou fašírku (hra později nabídne efektnější a efektivnější Tesla věže, ale já pravím, že není nad pořádnou spršku horkého olova). Zpočátku máte přístup jen k několika málo nezajímavým věcem, s postupem času a růstem vašeho levelu získáte přístup k rozmanitému arzenálu, jenž dojde využití zejména při hře na vyšší obtížnostní stupně.

Svou specializaci volíte vždy před startem levelu, přičemž neplatí, že úrovně je třeba projít ve výše uvedeném složení, tedy velitel, technik, medik, týpek s rotačákem. Ale hodí se to. Pro každou specializaci jsou připraveny 2 různé postavy, jejichž statistiky se poměrně výrazně liší. Takže třeba zdatná lékařka Faith vyléčí člověka i v pokročilém stadiu nákazy (viz dále), ale je slaboučká v boji, kdežto felčar Bastille studoval na medicínském ekvivalentu právnické fakulty v Plzni, ovšem umí rozdávat pořádné šlupky. Bastille kurýruje rány lepidlem a izolepou, vždyť jizvy jsou přece sexy.

 

Příběh je vyprávěn prostřednictvím zpráv uložených v PDA, které jsem se neobtěžoval číst, a rádiových konverzací, které jsem se neobtěžoval poslouchat. Tudíž pořádně nevím, o čem hra vlastně je. Jestli si teď říkáte, že jsem nejednal zrovna profesionálně, máte nejspíš pravdu. Na svou obranu bych však rád uvedl, že pokud zrovna nehrajete v offline režimu – a není moc důvodů, proč byste právě tohle měli dělat –, na sledování zápletky si prostě nelze vyšetřit čas. Hra šíleně kvaltuje, což je mimochodem super, jenže kvůli onomu kvaltování se není radno zdržovat čtením zápisků z PDA. (A mluvené výměny informací s mateřskou lodí zanikají v neustávajícím rachotu střel). Jste prostě členem komanda, vyslaného na ledovou planetu, co se musí probít sedmičkou inteligentně navržených a pěkně vypadajících úrovní, jejichž jediným nedostatkem je skromnější rozsah. Řítíte se z bodu A do bodu B, cestou plníte úkoly (“znič 20 zárodků”) a likvidujete mraky úplně blbých emzáků, kteří se rojí ze všech světových stran. Tečka. Mimochodem, zmiňovaná imbecilita enemáků není v případě Alien Swarm vůbec na škodu.

Nepřátelé jdou k zemi relativně snadno, jsou však velice rychlí a útočí tvrdě. Stačí tedy pár zásahů a rázem se potácíte na hranici života a smrti, kterou s největší pravděpodobností brzičko překročíte. Xenomorfů existuje několik druhů, nejčastěji potkáváte potvoru s pařáty ostrými jako žiletky, kterou není radno pouštět si k tělu. Narazíte ovšem i na potvory útočící z dálky, vybuchující potvory, létající potvory, obrněné potvory a maličké potvůrky, co se přisají na tvář a vypustí při tom nákazu, jež vás zabije během několika vteřin, pokud nemáte po ruce Faith. Ve chvílích, kdy tyhle vražedné, facehuggerům podobné mršky útočí, musí být medici obzvláště ve střehu. Stačí totiž jen chvilinka nepozornosti, a všechno jde do háje, poněvadž ve třech se kupředu pokračuje jen ztuha. Hra je v tomto směru velice přísná, možná až příliš, a to i na nižší obtížnosti.

 

 

Na druhou stranu ale dostanete nálož prostředků k tomu, aby nedocházelo ke zbytečným úmrtím a  kiksům vznikajících z nedorozumění. Stiskem klávesy Tab vyvoláte taktickou mapku, do níž lze črtat bojové plánky, což jsem sice během hraní ani jednou nevyužil, ovšem featurka je to moc pěkná. Podpora hlasové komunikace je dnes už samořejmostí, interface je čistý a přehledný, takže vždy víte, v jaké situaci se kdo právě nachází (a zda nepotřebuje náboje, novou zbraň, či pohotový zákrok lékaře).

Už dlouho jsem nehrál něco tak bezprostředně chytlavého jako je Alien Swarm. Hra si vás okamžitě – a přinejmenším na několik zábavně prožitých hodin – zaháčkuje. Když se zpod podlahy vyrojí první skupinka emzáků, kterou déšť kulek rozšmelcuje na odporně zelenou kaši, je opravdu těžké zůstat k této mrazivé freewarovce chladný. Ačkoli se díváte z top-down perspektivy, styl hratelnosti velmi připomíná Left for Dead, což by vzhledem ke zmínce o pracovním zařazení tvůrců nemělo překvapovat. Nicméně pokud toužíte po dusivé atmosféře a napětí, odkud vybafne vetřelec příště, musíte hledat jinde. Vetřelci totiž bafají odevšad. Alien Swarm je prostě čistokrevnou řežbou, kde není prostor pro strach, poněvadž všechen prostor si uzurpuje vymakaná akce.

 

Alien Swarm byl uvolněn s vývojářskými nástroji a téměř okamžitě po vydání se objevily zajímavé modifikace (lze např. hrát z pohledu vlastních očí). V podstatě mě nenapadá důvod, proč tuto vybíjenou emzáků nedoporučit “ke koupi”. Snad jen nevalná délka poněkud nabourává dojem z jinak vynikající týmové akce. Hra nicméně nabízí velkou znovuhratelnost: než posbíráte všech 64 achievementů, docela se zapotíte. A když se prodává za tak zajímavou cenu…  no nekupte ji. V rámci freewarovek jde o naprostou bombu. 75 %

Pozn.: Jak Valve díky Alien Swarm vydělá? Například tím, že hra přítáhne ke Steamu nové uživatele, na které při každém zalogování vyskakuje okno s nabídkou nových, skvělých a koupěhodných her. O AS navíc informovala naprosto všechna herní média, a všechna unisono (“We love you, Valve”), což znamená spoustu bezplatné reklamy a další zlepšení – už tak dosti vysoké – image společnosti v očích veřejnosti. Zájemci nechť pokračují na Wikipedii.