Alarm for Cobra 11: Highway Nights (Crash Time III)

Seriál Kobra 11 diváky na televizních obrazovkách provází už opravdu drahnou dobu. Začal se vysílat už před mnoha lety, kdy tvořil programový pilíř jedné nejmenované soukromé televizní stanice. Co na tom, že z hlediska kvalitativního šlo o jasné béčko, ne-li ještě něco horšího. Češi se ukázali být v mnohém velmi podobní Němcům – právě jejich televizní kanál RTL totiž Kobru 11 produkuje. Jeden už se ani nevyzná v nejrůznějších reprízách, vedlejších sériích či zcela nových řadách, jež se na obrazovce neustále objevují. Mají však vždy společné přinejmenším dvě věci: v hlavní roli na vás čeká Semir Gerkhan a můžete se těšit na sled spektakulárních bouraček, při nichž se ničí nepochopitelné množství aut v nepochopitelně inscenovaných řetězových srážkách. Do toho nějaký ten banální, jasný a dopředu průhledný příběh a další díl je hotov.

 

 

Jsme daleci toho, kritizovat uměleckou kvalitu seriálu – ostatně také jsme si pár dílů (nebo spíše pár řad) nenechali ujít. A když má něco úspěch, proč to nenatahovat. A proč by podle toho vlastně nemohla vzniknout i nějaká ta hra, když je námět pohříchu akční a kombinuje automobilové honičky s přestřelkami. Vždyť to je hotový materiál na hru! Na čem jiném funguje třeba takové Grand Theft Auto? Ale přestože už jsme se dočkali několika herních titulů oštemplovaných razítkem Kobra 11, zatím žádný nás opravdu nepřesvědčil a nedočkal se masového úspěchu. Dosud se jednalo o víceméně jednoduché závodní budgetovky, jež se ale místy prodávaly i za příliš vysokou cenu. Pravdou je, že co se pravidelně vydávané, ale přesto docela nenápadné série ujalo studio Synetic, šla kvalita přeci jen nahoru. Poslední díl Alarm for Cobra 11: Burning Wheel (v zahraničí, kde není Kobra 11 známá distribuovaný jako Crash Time 2), byl už ostatně docela slušný. Ale stále to bylo jen poježdění, nevyužívající příběhového a akčního potenciálu.

 

 

Opět dosti znenadání se na trhu objevilo pokračování Alarm for Cobra 11: Highway Nights (Crash Time 3), v němž Synetic pokračuje v duchu mírného pokroku k lepšímu. Již celkem šestá hra k populárním seriálu začíná docela katastrofálně, až se nám nechtělo věřit, že jsme ve Windows kliknuli na tu správnou ikonu. Ne snad katastrofálně co do kvality, ovšem co do dramatiky intra. V něm totiž noc pořádně rozsvítí exploze letadla. Hasiči, záchranky a samozřejmě především policajti jsou na místě příliš pozdě. 

 

 

Highway Nights skutečně přichází s dvěma důležitými novinkami. Poprvé v sérii se budete po silnicích a dálnicích prohánět také pod rouškou noci a ne pouze ve dne, což pochopitelně výrazně nahrává atmosféře a autentičnosti hry. Zadruhé se můžete poprvé těšit na příběh, který tuhle závodní jízdu podpírá. Není to sice zrovna adept na Pulitzerovu cenu a možná že i v rámci seriálu by měl problém dostat v nějakém dílu místo, jelikož je přeci jen trochu příliš přitažen za vlasy, přiznáme se ale, že jsme docela rádi, že tu je aspoň NĚCO a mise se neodvíjí jen na bázi zničehonic přicházejících úkolů. A nakonec – ten úvod je docela impozantní a autoři se uchýlili možná až k nečekanému nápadu – události, jež ve hře prožijete, předsunují o sedm dní před zmíněnou katastrofu.

 

 

Abyste se dostali až k explozi, budete muset v roli aktuálních hrdinů seriálů, jimiž jsou Semir a Ben, projít celkem třiačtyřiceti případy, které se sice odehrávají podle předpokládatelných vzorců, ale nelze jim upřít jistá variabilita, jež dodává hře příjemné grády. Jednou budete infiltrovat tunerský klub a vysloužíte si respekt v nočních nelegálních závodech. Jindy se budete pídit po očitých svědcích zločinu, pak pronásledovat zločince a pro změnu si vyzkoušíte, jaké to je za volantem monster trucku v rámci cirkusového čísla. V jednotlivých misích narazíte na další novinku, a sice fakt, že se někdy dostanete dokonce ke střelbě. Střelecké vložky, jež probíhají výhradně z vozidla (stále není možné vystoupit, případně si ukrást auto jiné), by mohly být rozhodně častější, ale jako zpestření fungují skvěle. Míření za rychlé jízdy není potřeba se příliš věnovat, jelikož je do značné míry automatizované. To činí honičky ještě o kus napínavější a konečně je tak aspoň částečně využito celé spektrum seriálových činností.

 

 

Tím nejlepším, co vás v Highway Nights čeká, ale není pistole vytažená z okénka ani na dálku ovládaný dron s dynamitem, nýbrž něco mnohem přízemnějšího, ale přesto důležitého – autenticky simulovaný provoz velkoměsta. Projížďka městem sice stále není takovým zážitkem jako třeba v Grand Theft Autu 4, ale jak samotné kulisy, tak i provoz se prostě povedly a působí uvěřitelně. S tím souvisí také přepracovaný navigační systém, jenž sice dosti kopíruje právě ten z GTA IV, ale na tom nakonec není nic špatného, když dobře plní svou funkci – navádění k cíli. Je sice pravdou, že si nějakou dobu budete muset zvykat na to, jak vlastně navigační šipka funguje a chce to také něco ve městě najezdit, abyste nabrali základní orientaci. Ale pak už nebudete mít problém jen na základě směru a vzdálenosti, jež se zobrazují na obrazovce, dorazit do cíle. Pryč je také frustrace z nutnosti opakovat příliš náročné mise. Ty se totiž nyní dají splnit docela jednoduše, ale jen za opravdu úctyhodné výkony dostanete všech pět hvězdiček. Dokončit se však mise dají i bez hvězdiček. Pokud jde o pocit ze hry, budete si užívat především rychlosti, zejména pak na dálničních úsecích, kde to pořádně rozpálíte. A ani ve městě, v kličkování provozem, to není vůbec špatné. Jízdní model je sice jednoduchý, ale ne úplně přemrštěně odvázaný, takže se vyplatí brzdit do zatáček apod. Pokud ale brzdu příliš využívat nebudete, zase tolik se nestane. Pouze budete mít poněkud polechtanou fasádu vozidla.

 

 

Grafický engine je vlastním výtvorem Syneticu, a nutno říct, že už poněkud letitým. Na druhou stranu – svou funkci plní stále velmi dobře, akorát už z toho množství detailů nebudete odvázaní. Také prezentace příběhu by si zasloužila přidat. Takhle se setkáte akorát s unylými nájezdy kamer například na policejní centrálu, v níž se jakoby baví Semir, Ben a jejich nadřízení. To je dost chabé. Hře by se dala vytknout i řada dalších věcí, předně omezenost otevřeného světa na zmíněných třiačtyřicet misí. Po jejich dokončení, jež vám zabere nějakých deset hodin, nebudete mít do čeho píchnout. Hra pak může posloužit už jen coby obyčejné závody v samostatném módu. Výhodou je, že si je můžete střihnout ve split-screenu, který už ze závodních her prakticky vymizel. Nevýhodou pak, že síťové či internetové hraní je autorům zřejmě cizí. Inu, stále je to hra především odpočinková a doplňková, nutno jí ale přiznat neustálé zlepšování se. Ve své nejnovější herní inkarnaci tak Kobra 11 dokáže docela dobře pobavit – 70%