Air Conflicts

Kromě mnoha zavedených firem světového věhlasu, které nás zásobují prakticky drtivou většinou her, o kterých se běžní hráči baví, je po světě roztroušeno také velké množství menších vývojářů. Ti nejmenší začínají s „na koleně“ dělanými free hrami, postupným sbíráním zkušeností a slučováním stejně zaměřených lidí však může vzniknout skupina, která je schopná dát dohromady docela zajímavou hru, která má šanci i na relativně přesyceném trhu s hrami. Podobný nápad měli zcela jistě bratři Slováci až z dalekých Košic, když dávali dohromady studio s názvem 3Division Entertainment. Hned jejich prvním počinem je zároveň i hra, o které se dnes budeme bavit – arkádová letecká akce s výstižným názvem Air Conflicts. Ač se osobně považuji za příznivce spíše těch těžších a propracovanějších simulátorů s důrazem na realističnost a detail, mám pochopení i pro takovéto arkádovky. Tedy za předpokladu, že se povedou, jsou zábavné a dokáží udržet hráčovu pozornost. Když se nezaleknete nadcházejících odstavců, zjistíte, jak si vedli chlapci z Košic…

Lety prověřené reálie
Lety prověřené reálie sice hra má, tyto reálie jsou však zároveň lety vyvařování již značně… vyvařené. Abych pravdu řekl, už mě moc nebaví vymýšlet zas a znova nějaký stručný popisek, zasvěcení do děje, prostě něco, co lehkou formou obsáhne největší konflikt v lidských dějinách. Taky se mi zdá, že je to po té záplavě podobných her celkem kontraproduktivní, protože o tématu druhé světovky ví aspoň něco málo skoro každý, a podobné odstavce jednoduše přeskočí…
No ale když se na to dívám trochu s odstupem, začíná mi připadat, že právě píšu další naprosto originální odstavec o naprosto neoriginálním tématu. Upřímně řečeno mám ze sebe v tuto chvíli velkou radost, na mé imitaci tváře se začíná objevovat náznak úsměvu a já si (jen tak pro sebe, samozřejmě) říkám, že to se mnou nebude zas tak špatné. Abych si tou euforií ale zbytečně nezpackal další části článku, vrátím se raději nohama zpátky na zem a pokusím se vám přece jen naznačit něco málo o pozadí celé hry. Takže:
Air Conflicts se zabývá druhou světovou válkou očima letců tří důležitých stran – německé se svou Luftwaffe, britské RAF a nakonec i očima sovětského rudého letectva. Je jen na vás, kterou stranou začnete, na další pokračování to nemá žádný vliv. Takto si užijete celkem desítku kampaní, z nichž každá se dělí na mnoho rozličných misí.
Gut, a teď se přesuneme k dalšímu popisu…

Flieger tady, Flieger tam, všude kam se podívám…
Jako správný bojovník za svobodu, bojovník-srdcař, jsem samozřejmě začal kampaní za Němce. Co si budem namlouvat, vize prohánění pérek všem těm Messerschmittům, Fockewulfům, Junkersům, Dornierům, Heinkelům a konečně i všem těm „alternativním“ Arradům, Henschelům, Hortenům a dalším mašinkám, to nemůže nechat žádného příznivce leteckých druhoválečných soubojů chladným. Jenže i takový Erich Hartmann by to těžko rozdýchával a Hans Ulrich Rudell by svou Stuku rovnou zaryl do země, kdyby věděli, že se dočkají pouze čtyř letadel – konkrétně Bf-109, Ju-87, He-111 a nakonec (experimentální) Go-229. Ještě k tomu je nebudete mít do začátku k dispozici všechny, poslední (proudový) typ letadla dostanete až na konci druhé kampaně. Když už jsem vyjmenoval německé stroje, udělám to samé i ostatními stranami. Britské RAF nasadí do bojů primárně svůj Spitfire, těžký stíhač/rychlý bombardér De Havilland Mosquito, těžký bombardér Avro Lancaster a nakonec proudovou stíhačku Gloster Meteor. Rusové se pak vytasí se stíhačkou La-5, postrachem pozemních sil v podobě Il-2, už na začátku války zastaralým bombardérem DB-3 a nakonec „malou raketkou“ Bisnovat-5. Jiná letadla ve hře nenajdete a na chvíli se může zdát, že s takto chudým výběrem bude i samotná kampaň dosti nudná a stereotypní. Naštěstí to není tak docela pravda a chvalitebné je, že i jednotlivé protějšky různých stran mají rozdílné vlastnosti.

10 kampaní a na 200 misí!
Úvod tohoto odstavce bohužel musím začít malou stížností, protože mi to prostě nedá – každá ze stran má začátek první kampaně zasvěcené tréninku pilota. Ten se skládá rovnou z několika misí, i když by to šlo díky standardnímu nákladu zbraní udělat rovnou v jedné. Ale budiž, prostě si vyzkoušíte let podle checkpointů, trénink střelby na letadla a případně i bombardování. Fajn, na poprvé to člověk překousne, na podruhé je to otravné, ale napotřetí, napotřetí je toho prostě moc. Ještě že hra nemá čtyři hratelné strany, protože to by se z toho jeden omr… no jednoduše by to nebylo dobré. Toto je ale asi tak nejvážnější stížnost na zpracování náplně hry, což je jistě potěšitelné.

Náplň misí je poměrně široká – od likvidace stíhačů, bombardérů nebo střemhlavých bombardérů se současnou podmínkou ochrany vlastních pozemních jednotek, přes „pouhou“ leteckou nadvládu, průzkum terénu, likvidaci protivníkových obrněných sil, taktické i strategické bombardování mnohdy široké oblasti, po různé speciální úkoly typu shoz zásob pro obklíčené pozemní jednotky, sestřelování létajících pum V-1 a jiné. Zajímavé je, že úkoly jsou mnohdy velmi podobné, ovšem díky možnosti téměř pokaždé to zkusit s jiným letadlem, je to slušná zábava většinu hrací doby. Pozitivní je i pojetí kampaně – ta jede po ose skutečných historických bitev, podle čehož jsou upravovány i náplně misí (občas i pro různá letadla jiné úkoly). Pokud se nedožijete ve zdraví konce mise, tak to nevadí. V případě, že máte v hangáru další letadlo, hrajete prostě dále. Až na konci, po absolvování celé kampaně, se vám zobrazí seznam všech misí včetně těch, které jste nezvládli. Pokud máte chuť, můžete si je poté zkusit znova.

Na hře jde poznat arkádovost na každém kroku – letadla neodpovídají časově svým nasazením do bojů, což je společné i pro pozemní jednotky. Němci mají hned od začátku války tanky Tiger, což je ostatně stejné i pro obě zbývající strany. Pozemní jednotky doplňují kromě tanků i AA transportéry, děla a lodě, což tvoří prakticky celý výčet pozemních cílů pro celou hru. Letadla jsou ověšena takovým množstvím zbraní (náboje do palubních zbraní, rakety, bomby), jako má v reálu celý operační svaz, jejich letová fyzika je taky dosti přitažená za vlasy, ale celý výsledek – až mě to opravdu udivilo – je dobře vyladěný a výborně hratelný. Doba trvání je sice dosti krátká, ale pokud máte na hraní jen málo času, je to určitě hra pro vás.

Obdivuhodné zpracování
Na to, že je tato hra jen „obyčejnou arkádou za pár šupů“, má pozoruhodně dobré grafické zpracování. Samotná letadla mají i na „svou třídu“ dost detailů, k tomu všemu i několik skinů pro různé roční období nebo zeměpisnou polohu. O poznání horší je to s pozemními jednotkami, které mnoho polygonů nepobraly, nicméně dojem zachraňuje zajímavá městská zástavba a mapy celkově. Kromě výbuchů pozemních jednotek, které mi připadají lehce infantilní, se ostatní výbuchy povedly – a zejména ve vzduchu to díky obrovskému množství nepřátel občas vypadá jako na slavnosti ohňů v ohňové zemi. Vzdušné prostředí je celkově zpracováno dobře, čemuž napomáhají poměrně kvalitní mraky a čas od času i změna počasí a denní doby. Ke vší této chvále bych připojil ještě pochvalu zvuku, který mě dostal zejména příjemnou hudbou v menu i v samotné hře, což určitě není pravidlem.

Hladké přistání
Myslím, že nemá cenu moc uvažovat nad pořízením hry. Zejména pokud máte málo času na studium ovládání pořádného simulátoru, ale přitom se chcete alespoň pobavit u vámi oblíbeného tématu druhé světové války, je tato hra právě pro vás. Určitě se hodí i jako vděčný dárek pro ostatní, kteří se chtějí čas od času pohodlně vyblbnout. Škoda jen, že hra obsahuje multiplayer pouze pro LAN (což jsem neměl s kým otestovat), mohla dostat ještě pár bodíků navíc. Každopádně nějakých 75% je opravdu dobrým vysvědčením.