Age of Empires 3: The Asian Dynasties

Rok 1997 se již nesmazatelně zapsal do zlaté knihy herního průmyslu. Ostatně nelze jinak než opěvovat den, kdy poprvé spatřila světlo světa série Age of Empires, která se i po následující roky stala modlou mohutné masy virtuálních stratégů. Ba co víc, její kouzlo neopadlo ani po tolika letech, tudíž byl i třetí díl vydaný v roce 2005 po zásluze odměněn vysokým hodnocením v recenzích a vřelým přijetím komunity. S dvouletým odstupem pak přichází v pořadí již druhý datadisk s podtitulem The Asian Dynasties, k němuž se zraky hráčů s velkou nejistotou obrací hned z několika důvodů. Jednak si je možno položit otázku, zda koncept AoE 3 ještě po tolika letech může nabídnout něco nového a zábavného. Za druhé pak žezlo AoE her poprvé převzala jiná společnost než Ensemble Studios. O vývoj se postarali Big Huge Games a myslím, že nic nezkazím, prozradím-li, že svou práci rozhodně nezpackali.

  

Lehký chaos pro začátek 

Hned zpočátku je na místě zrekapitulovat si již důvěrně známá fakta. The Asian Dynasties je datadiskem k Age of Empires 3, který původní hru obohacuje mimo jiné o trojici herních kampaní, v nichž se představí tři východní a značně odlišné kultury – Čína, Japonsko a Indie. Každá z kampaní je protkána řadou videí a obsahuje celkově pouzepět misí, což je číslo poměrně malé. Celou patnáctku totiž projedete během několika málo hodin, což je první výraznou slabinou hry samotné. Navíc je příběh tak trochu nedotažený, příliš složitý a nezajímavý. A to obzvláště zamrzí vzhledem k tomu, že videí je ve hře skutečně velké množství. Co na tom, když je příběh podáván tak trochu chaoticky, sypána jsou na vás jména východního původu, které si prostě český hráč nezapamatuje, i kdyby chtěl.

Výprava na východ 

To ale tvůrci napravili právě přidanými frakcemi, které se i přes možné pochybnosti podařilo vypracovat na maximum. Jednak se nepodobají žádné z již viděných frakcí v AoE 3, nabízejí řadu novinek, které ale tvůrci do hry necpali bezhlavě a na úkor vyváženosti. Pokud se pustíte do multiplayer podporujícím pochopitelně i jednotky z prvního datadisku a původní hry, sami zjistíte, že vaše jednotky nemají ani na vrch, ani výrazně nezaostávají. Tleskáme. Navíc je každá z frakcí vybavena zcela originálním obsahem a tvůrcům se podařilo do hry přidat vše, na co byste mohli ve spojitosti s asijskou kulturou pomyslet. A tak se při hře za Indii dočkáme obrovských slonů, mezi nimiž nechybí i několik neskutečně drahých, kteří ale dokáží zlikvidovat v mžiku budovu. Za Čínu patřili k mým nejoblíbenějším bojovníci se zbraněmi plivající oheň, jež dokázaly protivníka roztavit velice efektně, nehledě na to, že plameny šlehaly i do slušné dálky, tudíž se nejednalo jen o zbraň kontaktní. No a za Japonsko přijde slovo na bojovné a silné samuraje.

Výčtem jednotek ale rozdíly mezi třemi frakcemi nekončí a autoři šli pochopitelně dále. Myslím že netřeba zdůrazňovat, že každá ze zmíněných frakcí se může pochlubit také svými vlasními stavbami, z nichž některé jsou obzvláště dobře vyvedené, jako jsou například malebné pagody či minarety. Dále je možno u každé ze stran najít nějakou specialitku, jako je například fakt, že Japonci vzhledem ke své lásce ke zvířatům nepodporují žádný lov. Místo toho staví speciální svatyně, které k sobě zvířata přitáhnou a ti jim sami generují potřebné suroviny. Další zvláštností také je, že Číňané nerekrutují své vojsko jednotlivě, jako jsme zvyklí. Místo toho budete vytvářet skupinky již přednastavených jednotek různého ražení, které můžete teprve poté rozeskupovat podle sebe.

Diplomacie a Zázraky 

Mezi další novinky, které se v Asian Dynasties osvědčili jsou konzuláty. Postavit je můžete za pomocí obyčejného vesničana, přičemž tím získáte přístup k jednotkám a technologiím národů celého světa. Takovou malou vstupenkou je vám nová surovina, které se říká Export. Vytváří se sama nezávisle na vás a utratit ji můžete právě za již zmiňované jednotky, kdy můžete ke svému vojsku kupříkladu připojit vojáky z Británie ap. Využití konzulátů se v hratelnosti poměrně osvědčilo, i když jeho používání není nezbytné, jedná se o nový prvek hratelnosti, který se nám zalíbil. Stejně vřele je třeba pochválit i Zázraky. Těch je celkem patnáct, to znamená pět pro každou stranu. Konkrétně půjde o speciální budovy jako je kupříkladu obří socha buddhy, jež vám pomůže postoupit se svou civilizací na vyšší stupeň a navíc vám vygenerují nemalé výhody, jako je kupříkladu přístup k novým technologiím.

 

Krátká ale dobrá kampaň
Co se kampaně týče, zůstalo vše na svém místě. I když je patnáctka misí poměrně krátká, nudit se rozhodně nebude. Tvůrci zvládli vyplnit herní čas natolik rozmanitými úkoly, že každý level je svým způsobem unikát a nenechá vás oddychnout ani na jedinou minutu. Když už nedobýváte nepřátelské věže či hrady, budete muset ochránit spřátelenou vesnici nebo kupříkladu zachraňovat vesničany utíkající z hořícího hradu. No a když byste snad celou kampaň dokončili, stále čeká rozsáhlý Skrimish se slušnou dávkou map. Zde konečně můžete v plné kráse vychutnat kouzlo námořních soubojů, které bylo v kampani i navzdory přítomnosti Indie, trochu potlačeno. Stejně tak došlo k ústupu budovatelské části, která je za vás téměř vždy vykonána a vy se tak 99% herního času věnujete soubojům.

Multiplayer 

Age of Empires vždy vynikala i v multiplayeru, proto je třeba připomenout přidaný herní mód jménem King of The Hill. Ten je poměrně dobře hratelnou záležitostí, kdy dvě nepřátelské strany usilují o tentýž hrad, který je zpočátku neobsazený. To dává možnost hned několika taktikám a je jen na vás, zda jej obsadíte okamžitě nebo se nejdřív vrhnete na budování vlastní armády. Zajímavou možností, která dává přístup novýmstrategiím je hra zvaná Threaty. Ta se vyskytuje v několika variantách, jež blíže specifikují čas, během kterého nemůže nikdo útočit na protivníka. Ač i tato volba nabízí zajímavou hratelnost, King of The Hill u mě na celé čáře zvítězil.

   

Grafika a známé melodie 

Grafická stránka ve mě zanechala trochu rozpačité dojmy. I fanda série musí jistě uznat, že dva roky starý kabátek hry samotné prostě nemůže stačit současným realistickým hitům jako je třeba World in Conflict. Přesto je ale třeba autory pochválit za obzvláště skvěle zvládnuté zázraky, které vypadají naprosto bezchybně. Stejně tak se dobře rozpadají budovy při vašich útocích a dokonce i budova v plamenech vypadá hodně dobře. S hudbou je to už krapet složitější a hráči odkojení na předchozích dílech budou většinu melodií již notoricky znát.

Závěrem 

Na to, že The Asian Dynasties již druhým datadiskem v pořadí a navazuje na dva roky starou hru, si ale vede překvapivě dobře. Přidání východních kultur bylo nepochybně správným krokem, frakce pro hráče ne až tak okoukané jistě přilákají tisíce nových hráčů. Možná škoda, že se nejedná o standalone přídavek, přičemž pochválit rozhodně nelze ani délku kampaně. Celkově se ale Asian Dynasties povedl a 79% si jistě zaslouží.