Nenechte se oklamat grafikou, která vypadá jakoby 3D technologie byla horkou novinkou, a může tak připomínat třeba původní Neverwinter Nights, což nás ve vizuálním vývoji posouvá o pěknou řádku let zpět. „Darovanému koni na zuby nehleď“ platí v případě Age of Decadence hned dvakrát! Jsou to totiž již první minuty hraní, které vás přesvědčí o tom, že pod kabátkem věru zastaralé grafiky se pravděpodobně skýtá cosi velmi atraktivního. Nicméně už první upozornění (viz. screenshot) vám dává tušit, že Age of Decadence je záležitost vskutku vážná.
Hra vás vřele přivítá s tím, že svět do kterého hodláte být vrženi, může být oproti tradičním RPG poněkud drsnější. Pokud jste zvyklí vžívat se do role neporazitelného hrdiny, který drtí své nepřátelé po tuctech, pak můžete v Age of Decadence pěkně narazit. Svět, který na vás čeká je opravdu nebezpečný a kromě toho, že s určitou nadsázkou smrt opravdu čeká na každém rohu, umřít je asi tak snadné, jako trefit headshot s aimbotem. Aby toho nebylo málo, můžete si být jistí, že lidé okolo vás se nebudou v žádném případě ostýchat vám lhát, zradit vás, sprostě vás okrást a vůbec využít ve svůj prospěch.
Veškerá rozhodnutí, na kterých je Age of Decadence postaven, je tak třeba náležitě zvážit. Stejně tak je třeba maximální obezřetnosti v tom, komu svěříte svoji důvěru, je-li ve hře vůbec někdo takový. Každý člověk pro vás může v různých situacích představovat potenciální nebezpečí, na druhou stranu se však bez druhých lidí neobejdete. Často tak můžete přijít do konfliktu, ve kterém je třeba pamatovat na jedno – boj je poslední a nevýhodné řešení. Drtivá většina situací se dá řešit diplomaticky či psychologicky, samozřejmě s ohledem na schopnosti vaší postavy. Dostanete se však i do situací, kde bude smrt nepřítele opravdu tím nejlepším řešením. Je však třeba pamatovat na to, že i takový, na první pohled neškodný ,týpek bez zbroje dokáže pěkně zavařit, kort je-li jich více. Platí zde, že i boj jeden na jednoho není vždy vyrovnaný, a tak jsou vaše šance na úspěch s každou přesilou silně sníženy. Takovým bojům je pak moudřejší se vyhnout…
Než se vám však otevřou brány nebezpečného světa dokořán, je třeba – jako v každém správném RPG – vytvořit svojí postavu. To je samozřejmě část více než důležitá, jelikož bude zásadním způsobem směrovat váš způsob překonávání překážek a řešení problémů. Je také třeba zmínit, že svět Age of Decadence ovládá několik rodů a frakcí. Výběrem konkrétního povolání (které je však ve hře nazváno, jako váš „background“) si jisté frakce můžete naklonit nebo naopak znepřátelit. Tak například assasiny opravdu nesnáší císař a frakce s ním spojené, zatímco jednotlivé rody usilující o moc a nejrůznější cechy jejich přítomnost velmi ocení, především pro možnost likvidace svých konkurentů.
V případě, že se budete chtít vydat do světa Age of Decadence jako obchodník, můžete očekávat že jednotlivé rody k vám budou spíše přátelští či neutrální, zatímco cech zlodějů vám půjde pravděpodobně po krku a bude-li váš vliv růst nesprávným směrem, můžete si vysloužit rovněž pozornost nájemných zabijáků. K tomu v podstatě stačí třeba naštvat nesprávnou osobu. Zároveň si můžete povšimnout, že pokud můžete ve hře hrát za „obchodníka“ boj zde opravdu není hlavní náplní. Ano – nebezpečí, nejen v podobě boje, čeká skutečně na každém kroku a bez alespoň minimálního ozbrojení v podobě dýky nebo meče se stejně neobejdete, nicméně i jako obchodník můžete postupovat hrou uplaťnováním schopností jako ovlivňovat, obchodovat, mluvit s lidmi, předstírat atd. V tomto ohledu je hra skutečně „bohatá“.
Dalo by se tak říci, že vaše postava má v zásadě 2 složky. První bojovou – bez které se prostě neobejdete, ale je třeba ji vnímat spíše jako složku, která vám umožňuje se ubránit a obstát před nebezpečími světa Age of Decadence, než složku z která vás udělá mašinu na zabíjení a umožní vám každou situaci řešit brutálním násilím. Ono by to možná chvíli mohlo fungovat, ale věřte, že dříve nebo později byste si stejně naběhli. Hra vás prostě takhle hrát nenechá a zúčasťnovat se každého boje, který se naskytne, znamená neschopnost správně zvažovat své možnosti a schopnosti. Můžete se tak specializovat na některý typ zbraně (nebojová povolání většinou volí dýky nebo meče) a zároveň si vybrat jakým způsobem se budete bránit. Hodláte-li využívat zboj a štít, pak je vašim cílem maxovat blok. V opačném případě (ať už jste zloděj nebo obchodník) bude vaši volbou dodge.
Druhý typ schopností nazývá sama hra „civilní“. Najdeme zde již zmíněné přesvědčování, znalost jednání, obchodování, alchymii, výrobu předmětů, ale také záležitosti jako plížení, odemykání zámků nebo práce s pastmi. Jejich specifikem je, že je nevyužíváte nějak aktivně přímo ve hře, ale jen jako možnost, kterou budete konkrétní situaci řešit. Podle toho, jak je vaše schopnost v daném úkonů vysoká, se rozhodne o vaší úspěšnosti nebo selhání. A tak je vlastně dělaný téměř celý Age of Decadence, v čemž právě tkví jeho zajímavost. Hra vás nezatěžuje dlouhými přesuny, nudným proklikáváním a linearitou. Jako příklad si můžeme uvést běžný assasinský kontrakt. V momentě, kdy hrajete za vraha a dostanete od šéfa cechu zakázku (není to Temné Bratrstvo), neuděláte to tak, že jako ve Skyrimu dojedete na koni k chaloupce nešťastníka a uvnitř ho zamordujete nejzákeřnějším způsobem, přičemž mu na hlavu spadne vycpaný muflon.
Zde celou záležitost vyřešíte formou dialogu. Po přijmutí zakázky se pravděpodobně objevíte rovnou před chaloupkou nešťastníka a budete se muset rozhodnout, jakým způsobem se dostanete dovnitř. Dejme tomu, že se budete moc plížit (přičemž se vaše úspěnost bude odvíjet od vaší schopnosti plížení) nebo vniknout do obydlí násilně (přičemž se vaše úspěnost bude odvíjet od vaší síly a obratnosti). Když se vám to podaří (a věřte, že nemusí) stejným způsobem rozhodnete i o dalším dění. S ohledem na vaše schopnosti si vyberete zda chcete na obět vystřelit z kuše, hodit na ní prostěradlo z blízké postele a nebo se po ní prostě vrhnout. Každé rozhodnutí kauzálně otevírá možnosti dalších rozhodnutí (jako když si představíte vidličku, kde každé rozhodnutí otevírá další 2-3), dokud se celá situace nevyřeší, buď úspěšně nebo vaší smrtí.
Následky vašich rozhodnutí vás budou pronásledovat celou hru, a tak se vám klidně může stát, že pokud po sobě zanecháte nějaké důkazy nebo vaše obět uteče/přežije (v tomto ohledu hra nabízí opravdu celou řadu situací, za každé povolání jiné) můžete si tak přivodit nejrůznější problémy. Zároveň často nemůžete vědět, co konkrétní rozhodnutí přinese, a proto budete zažívat opravdový oldschool, až budete po každé minutě mačkat F5 – tedy quicksave. Leckterý nostalgik by tak mohl uronit i slzu – však se jen sami zamyslete, kdy jste naposledy hráli hru, která by vás nutila k opakovaným quicksavům a ve vás by se mísil jistý strach a zároveň zvědavost z toho, co další rozhodnutí přinese. Právě možnost rozhodovat se, a to v opravdu dostatečně širokém spektru, je něco, co dělá z Age of Decadence výjimečnou hru hodnu vaší pozornosti. Bohužel samotné boje již tak povedené nejsou.
Hra v tomto případě využívá tahový systém na základě klasických action pointů. Ten samozřejmě může sám o sobě ledakoho potěšit, ale objektivně je třeba říci, že s ohledem na dnešní dobu, ale i v porovonání s „první“ stránkou hry, je tato oblast prostě výrazně slabší. Boje jsou zdlouhavé, těžkopádné a monotónní. Pokud se v něčem podobném tedy vyloženě nevyžíváte, pravděpodobně budete vděčni za každý boj, který bude možné vyřešit formou jednotlivých rozhodnutí a modelu rozhodnutí > následek, než se snažit zoufale hospodařit s action pointy, zatímco jste obklopeni třemi nepřáteli, kteří vás pateticky ubodávají k smrti. Samozřejmě, že vysoké schopnosti v oblasti boje vám cestu tímto tahovým „dobrodružstvím“ výrazně usnadní.
Age of Decadence je tak velmi zajímavý počin, který i přes svou nedokonalost v podobě opravdu archaicky pojatého systému boje a pro někoho možná také i zastarelé grafiky, nabízí něco, co není úplně běžné, všední ani samozřejmé. Možnost rozhodování se je teď opravdu sakra moderní mainstreamový prvek, což potvrzuje jinak výtečný Until Dawn nebo zajímavý Life is Strange, ale když vám někdo něco podobného naservíruje ve formě, která vám evokuje vzpomínky na již zmíněný Neverwinter Nights nebo třeba Baldurs Gate (atmosférou), pak to nelze hodnotit jinak než pozitivně. Ačkoliv jsme původně čekali prosté zalévání již zvadlých záhonů, Age of Decadence nás velmi příjemně překvapil a odnáší si od nás zdařilých 85 %. Inu, vydejte se i vy, do nelítostné doby dekadence, do doby rozpadu mocné říše SPQR, a sami vyzkoušejte, jak se vám podaří v ní obstát…
