Afro Samurai

Seriál Afro Samurai, ze kterého vychází dnes recenzovaná hra, není v našich končinách příliš známý a většina z vás o něm asi nikdy neslyšela. To ovšem neznamená, že byste měli hru automaticky hodit do žita. Dále v recenzi se dozvíte, zda může něco přinést i vám, seriálem nepoznamenaným.

Hlavní hrdina Afro je samuraj a není to tak obyčejná a tuctová postava. Oproti klasickým svalnatým hrdinům působí velmi uvolňujícím dojmem a je to doslova pohodář. Samotná postava hlavního hrdiny musí budit úsměv již při prvním setkání. Afro je afroameričan, jemuž dala jméno jeho obří vlasová pokrývka. Již v prvních minutách hry ho nachytáme, jak si užívá života s ubaleným cigárkem v hubě a katanou v ruce. Jeho drsná tvář a proříznutá pusa nás bude provádět celou hru. Ten se odehrává ve starověkém světě inspirovaným japonskem. Světě, kde vládne ten, kdo je číslo jedna. A vy jste číslo dvě.

Příběh hry sleduje Afrovu snahu, známou i ze seriálu, dostat aktuální číslo jedna ve starověkém Japonsku a současně tak zabít vraha svého otce. Zda linka hry sleduje dějovou linku seriálu nemůžeme posoudit, protože jsme s Afrem u nás neměli tu čest. Ono je to v podstatě jedno, protože příběh je jen nutným pozadím, které podkresluje jedno jediné. Rubačku.

Afro Samurai je totiž jedna velká řežba, která nejvíce připomíná hry typu Devil May Cry a Ninja Gaiden. Afro umí dva útoky katanou – silný a slabý a k tomu umí přidat kopanec. Kombinací těchto tří útoků vytváříte silná komba a nabíjíte speciální focus mod. Krom toho všeho umí Afro ještě skákat, bránit se proti úderu a u toho všeho neuvěřitelně hláškuje skrze dabing přímo od Samuela L. Jacksona, který mu propůjčil hlas i v seriálu.

Když dostatečně útočíte a hlavně zasahujete nepřítele, nabíjíte si focus mod. Ten lze využít dvěma způsoby. V prvním se zaměříte přímo na konkrétního nepřítele, celý obraz se překreslí do odstínů černé a šedé a vaše útoky jsou mnohem více smrtící. To vše se děje ve zpomaleném režimu, kdy si můžete všechny údery detailně prohlédnout. Druhou možností je zapnout dlouhodobější zpomalený režim, který ve stejných barvách vydrží podstatně déle a zatímco všichni podstatně zpomalí, vy naopak zrychlíte, vaše rány zabíjí napoprvé a jste schopni srovnat klidně deset nepřátelských ninjů během pěti vteřin. Focus se naštěstí dobíjí neustále, takže ho můžete využívat každou chvíli.

Hra běží v klasických trasách takového žánru. Existuje jedna jediná omezená cesta a ve vhodných chvílích vám skripty kladou do cesty rozličné nepřátele. V určitých momentech budete muset využít Afrovi akrobatické schopnosti, díky kterým umí vyskočit na stěnu, běhat po stěnách, skákat ze strany na stranu a vyskákat tak velké výšky a samozřejmě umí provádět různá salta. Bohužel veškerou gymnastiku využijete pouze v místech, kde to po vás hra chce a pro vlastní nápady moc prostoru nezbývá. Hra průběžně střídá rubací části a skokanské úseky. V druhé půlce hry jsou hodně frustrující, protože jakákoliv chyba během úseku vás odkáže rovnou na začátek a musíte jet znovu. To naštve především ve chvíli, kdy projdete náročnou lokací, za kterou vás zabije silný boss a vy musíte celou trasu absolvovat znova. Automatické checkpointy by mohly být rozloženy trochu citlivěji. Skvělou věcí je ninjovský kompas. Když si nevíte rady kudy dále, zavoláte svého pomocníka, který se objeví ve víru prachu a ukáže vám cestu. Samozřejmě u toho neopomene pronést nějakou hlášku o vaší neschopnosti.

Když už jsme naklepli bossáky, podívejme se na ně detailněji. Většina z nich odpovídá přímo seriálu a narazíte také na některé z velké sedmičky nepřátel. Souboje s těmito nepřáteli nejsou nijak složité a spíše se jedná o to, abyste přišli na postup jak ho zabít a ten potom opakovali stále dokola. Těmto soubojům, které by měly být třešničkou na celém dortu, tak paradoxně chybí šťáva. To se ale nedá říct o všech ostatních soubojích, ve který se utkáte s tuctovými ninji, případně jejich kolegyněmi, které jsou oděny pouze do spodního prádla (a tím spodního myslíme jen spodního dílu). Typů nepřátel je velké množství a každé kolo vám přichystá zcela nové a také objevíte nové možnosti jejich likvidace.

Souboje jsou to nejlepší co na celé hře je. Útoky plynule přecházejí jeden do druhého, vše se skvěle hýbe a je lahodou pro oko. Celá hra je hodně brutální, ale v kresleném grafickém stylu je to celé měkčí a brutalita nevypadá samoúčelně. Afro dokáže nepřítele doslova rozseknout na několik kusů jediným tahem své katany a většina nepřátel skončí v tratolišti krve. Jak jsme řekli, nevypadá to vůbec samoúčelně a naopak to skvěle dotváří atmosféru akční a velmi rychlé hry. Právě atmosféra vás neustále žene kupředu a každý moment budete doslova hltat.

Grafický styl je vyveden ve stylu cellshade, což je určitý typ kreslené grafiky se silným vytažením reliéfů hlavních postav. Z posledních her takový styl využil Street Fighter a z těch starších tento styl proslavila především střílečka XIII. Prostředí je detailně prokresleno a skutečně z něj sálá atmosféra japonského stylu, trochu říznutá moderními rytmy. V některých místech je prostředí trochu zničitelné, ale na samotnou hratelnost to nemá vliv. Je to spíše pro efekt. Celá hra je protkaná filmovými přechody, rozdvojenými obrazy, kde vidíte co se děje v jiných momentech a také videosekvencemi, ve kterých sledujete nástupy hrdinů a pohledy vašeho hrdiny.

Hudební podklad je doslova skvělý. Je to směsice perfektních hiphopových rytmů smíšená s východními a dohromady to dává neuvěřitelný koncert, který podtrhuje skvělou hratelnost. Zatímco probíháte po mostech nad vodopády, brnkají vám k tomu východní tóny, ale jak dojde na bitku, v tu ránu je tu hiphop toho nejlepšího stylu a Afro do jeho rytmu doslova tančí sekajíc katanou všude kolem sebe. Soundtrack hry by se dal bez problému poslouchat jako samostatné CD. Ze zvuků vynikají především švihy katanou a dabing zmíněného Samuela L. Jacksona, který celé hře dodává noblesu. Z dalších známých hlasů se sluší ještě zmínit Rona Perlmana, který si zahrál například Hellboye, nebo Konstantina Conalyho v poslední policejní akademii. Dabing si nebere servítky ani před ostřejšími výrazy a ty přesně zapadají do stylu hry a rozhovorů.

Abychom jen nechválili, musíme se podívat také na ty zápory. Jedním z nich je jistá monotónnost, který se začne projevovat v druhé půlce hry, kdy děláte stále to samé – skáčete a zabíjíte. O hodně větší problém je nedokonalá kamera, která především v úzkých chodbách nebo malých místnostech umí pěkně zavařit, když se schová za nějakou překážku a vy nevidíte nejen sebe, ale ani nepřátele. Na velkých prostranstvích většinou není problém, ale i tak občas budete muset popoběhnout, aby se kamera otočila kam potřebujete.

Afro Samurai je mnohem lepší, než jsme od něj očekávali, ač jsme se seriálem nikdy neměli tu čest. Nepřináší nic nového, ale jeho mechanismy fungují zcela perfektně jako promazaná mašina. Během zhruba osmi hodin hraní narazíte na spoustu nepřátel a hodně si užijete jejich likvidaci, to vše v propracovaném grafickém kabátku, jenž je podložený nepřekonatelným hudebním zázemím. Pokud ale takové bojovky nejsou váš šálek kávy, raději hru ani nespouštějte. My oceňujeme její přístup a nebýt zbytečných chyb, hodnotili bychom výše než 75%