A Farewell to Dragons

V Rusku se produkuje docela hodně her. Mnohé z nich se však nedočkají ani anglické lokalizace a nebo přijde až s velkým zpožděním. Jednička na tamním trhu je jasná – společnost 1C. Jde o ohromný gigant, který jednak vyvíjí, ale především vydává hry na celém území Ruska. I v česku máme zastoupení této společnosti, protože známá Cenega je vlastněná právě firmou 1C. Od nich teď dorazil další pokus prorazit s kvalitní hrou i v západním světě. Právě na to si odpovíme už tím, že vám povíme o kvalitách A Farewell to Dragons, ze kterých to jasně vyplývá.

Ve zkratce řečeno se A Farewell to Dragon řadí mezi klasické akční RPG, v nichž však nechodíte pouze s jednou postavičkou, ale s celou partou různých hrdinů. V první řadě bychom si měli alespoň zhruba nastínit příběhovou kostru. Ta vychází ze známého fantasy díla dvou ruských spisovatelů – Sergeye Lukyanenka a Nikolaye Perumova. Právě podle jejich knihy tedy byla tato hra vytvořena. Po pravdě řečeno jejich fantasy dílo osobně neznám. Ale herní příběh toho patrně se svojí knižní předlohou nemá až tolik společného. Protože kdyby z knížky vycházel úplně, tak předpokládám, že by tento knižní titul musel být dost špatný a neúspěšný. Zkrátka příběh mne tady prostě nijak nezaujal, bohužel podobný pocit mám i z jiných faktorů. Například dlouhé čtení úkolů se zdá být až úmorné.

Přestože dost často chodíte s celou partičkou hrdinů, pouze jeden z nich je hlavní. Jde o Victora. Právě toho neopustíte ani na chvíli a pouze k němu se občas přidávají a jindy vás zase opouští různí společníci a parťáci, kteří podají pomocnou ruku hlavně v soubojích. Příběh se také točí okolo jeho osudu. Tento původně vystudovaný doktor (ehm, ano, jen škoda, že zrovna on neumí žádné léčivé schopnosti) se najednou stává hrdým bojovníkem. Jde tedy vlastně o vzdělaného člověka, ale můžete si z něj postupně specializací udělat, co chcete. O konkrétních RPG prvních si povíme až později, teď ještě zmiňme, že určitě nemůže být klasickým kouzelníkem. Ale specializovat se můžete třeba na meč, obouruční zbraně nebo třeba luky. Ale zpět k příběhu Victora, který si žil svůj pohodový život, ale pak potkal dívku svého srdce. Ta ho zatáhla do tohoto fantasy světa. Celý příběh je docela složitý a právě jeho lásku Telle máte ve hře povětšinou při sobě. Ta vyniká různými kouzly – ať už útočnými neboi healovacími. Zkrátka vcelku klasické fantasy RPG, které si vzalo inspiraci z mnoha starších her tohoto žánru.

Celý tento svět se dělí na samostatné zóny. V nich číhají různorodí nepřátelé, ale je zde vždycky i vesnice s přátelskými NPC postavami. U některých lze klasicky prodávat nebo nakupovat různé věci, v hospodě můžete přespat a rychle si tak doplnit život i manu, atp. Samozřejmě i od nějakých postav získáváte úkoly. Těch je všude dostatek a líbí se nám, že máte alespoň velkou volnost. Můžete chodit kdykoli kamkoli a plnit úkoly, které chcete a v libovolném pořadí. Stále platí jen to, že se můžete pustit do toho, na co stačíte. Takže hraje svoji roli jednak úroveň vašich jednotlivých postav, ale i složení a počet členů party. V souvislosti s úkoly jen musím poznamenat, že si mohli dát tvůrci větší práci s vymýšlením náplně. A občas jsem se do toho všeho zamotával, některé úkoly vidíte i na mapě, jiné nikoli a pak v tom máte maglajz.

Jak už nám z předchozích odstavců vyplynulo, dostáváte se s partou fantasy hrdinů do celého místního světa, kde plníte úkoly, komunikujete s NPC postavami a zabíjíte protivníky. A právě za všechno tohle získáváte zkušenosti. Samozřejmě čím menší zrovna vaše partička je, tím více zkušeností každý z členů například za zabitého protivníka získá. Je to logické, protože když je vás hodně, tak zase zabíjíte rychleji, než pokud jdete se samotným Victorem. Jak takhle sbíráte zkušenostní body, postupně vstoupáte po úrovních. Současně s novým levelem si můžete rozdělit dle libosti bodíky do vlastností postavy, jako je třeba síla, inteligence nebo agilita. Podle vlastního výběru také rozdělujete body do jakéhosi stromu zkušeností. Právě v rámci něho se vytváří specializace postavičky, získáváte třeba větší obranu, silnější ta která kouzla nebo bonus při útoku s obouručními zbraněmi. Opět musím říci: prostě klasika, nic nového, co by vás překvapilo.

Těžko se mi na A Farewell to Dragon hledalo něco originálního a zajímavého, co by bylo důvodem, který bychom mohli označit jako lákadlo alespoň pro vyzkoušení této hry. Bohužel jsem to hledal prostě marně. Celá hra je totiž prošpikována jedním klišé za druhým. Tu si něco tvůrci vypůjčili z Dungeon Siege (tomu se mimochodem A Farewell to Dragon podobá nejvíce), jindy z Baldurs Gate 2 nebo Falloutu. Navíc dost věcí nám ani do takovéhoto fantasy RPG prostě nesedí. Někdo to může brát právě za „zajímavou novinku”, na mě to působilo spíše jako kýč. Na mysli mám třeba místní železnici, pomocí níž se můžete přesouvat mezi lokacemi na velkou vzdálenost. Ve hře se průběžně mění denní doba, což je vcelku hezky zpracované. Právě v závislosti na čase se občas dějí nějaké věci, můžete potkávat jiné nepřátele a některé úkoly lze dokonce splnit třeba jen v noci.

Ještě bychom také měli říci pár slov k soubojům. Jejich zpracování opět takové průměrné, ale hlavně hrozně roztahané. Všechny bitky s nepřáteli trvají hrozně dlouho. Takže jen dáte automatický útok, čas od času zmáčknete případně nějaké to kouzlo, ale jinak se vlastně jen stačí koukat. A než někoho zabijete, tak to trvá. Podobně je to s vaším životem. Victor vydrží opravdu hodně, takže než se spotřebuje jeho život díky ranám protivníků, tak máte také dost času. Navíc během soubojů je možné kdykoli hru mezerníkem zapauzovat a v klidu přidělit práci všem členům party, opět stisknout mezerník a zase v reálném čase pokračovat v bitce.

Prakticky ve všech směrech působí A Farewell to Dragons nesmírně zastarale. Ať už jde o herní mechanizmy nebo vizuální stránku. Graficky opravdu hra působí jako sto let za opicemi. Nechybí sice podpora vysokých rozlišení, ale přesto se na to nedá koukat. Textury jsou opravdu nekvalitní, modely odfláknuté a prostředí strohé. Třeba krajinu tvoří prostě jen různě poházené a bídné stromy, občas nějaký ten kámen a tu a tam divočák, kterého můžete zkosit. Chybí zde nějaká nápaditost i umělecký styl. Navíc barevná paleta působí hrozně přeplácaně. Je patrný pokus o vytvoření „hezké” a barevné fantasy nálady, ale prostě se to nepodařilo. Alespoň že díky bídné grafice nejsou nijak vysoké hardwarové nároky, tudíž hru spustíte i na sestavě s procesorem 1,5 GHz, pamětí 512 MB a grafickou kartou GeForce FX 5700 nebo ATI Radeon 9600 se 128 MB paměti a 3GB místa na disku. Takže i když obrázky jsem nafotil na stolním počítači, potom jsem ještě pokračoval v hraní na docela nevýkonném notebooku a naprosto bez problémů.

Samotní tvůrci jsou si (naštěstí) vědomi toho, že A Farewell to Dragons není až tak dokonalé, jak by se slušelo. A proto se hra rovnou prodává coby budgetový kousek za zlevněnou cenu. Opravdu k tomuto akčnímu RPG máme velké výhrady a hraní pro mne bylo spíše utrpením. A Farewell to Dragons nenabízí nic nového, jen znovu zpracovává už tisíckrát viděné a odehrané věci. Navíc ani o těch nemůžeme říci, že by se je povedlo zpracovat. Tenhle kousek prostě zaspal dobu o několik let, jak už je v případě her z produkce 1C vcelku zvykem. Pokud jste snad dostali chuť na nějaké zajímavé RPG, doporučujeme šáhnout po nějakém o hodně starším a osvědčeném kousku. I ten vám totiž dokáže nabídnout více – jak po stránce hratelnostní, tak grafické. Náš finální ortel tedy zní 50% a ještě za ně A Farewell to Dragons může být rádo.