25 to Life

První měsíce v roce bývají pro herní producenty poměrně nezajímavé, protože lidé jaksi neradi nakupují, a tak si své slibné kousky nechávají až na později. Aby nás udrželi ve střehu, vypustili pár demíček a to bylo v podstatě vše. Až teď se konečně začíná něco dít a světlo nového roku postupně spatřují první placky nabité hodinami zábavy. 25 to Life vzal pod svá mohutná křídla Eidos, ale nenechte se poblouznit jménem, protože to ještě nic neznamená. Tahle akční hra z gangsterského prostředí nejdemokratičtější země na světě, kde každý má právo chránit svůj majetek se zbraní v ruce, rozhodně nepatří mezi kasovní trháky. Dnes se nebude chválit ani vyzdvihovat, ale kritizovat, protože pokud si chcete ochránit své peníze, neměli byste se nechat zlákat lákavou reklamou a pěkně vypadající krabičkou. Jeden z prvních propadáků letošního roku právě přichází.

Jmenujme si viníky

Avalanche software si pro nás připravil 3D akční hru, kdy z pohledu třetí osoby procházíte jednotlivé levely a likvidujete jednoho protivníka za druhým. Jak již bylo řečeno, vše je zasazeno do drsného prostředí amerických chudinských čtvrtí, kde si lidé vydělávají na život především zločinem. Během příběhu okusíte práci tří různých postav: zloducha Shauna Calderona, policisty Lestra Williamse a dobráckého Freeze Francise. Ten se pokouší vymanit z vlivu gangů a skončovat se svým proradným životem, aby tak zachránil svůj rodinný život. Světe div se, mafiáni však znají způsoby jak manipulovat s lidmi a k překvapení všech, po srdce rvoucím domácím proslovu, přesvědčí Freeze, že pro ně udělá už jen poslední prácičku. Když se však vrátí domů zjistí, že tito hoši ho tak trochu podvedli a stihli v okamžiku, kdy za ně dělal špinavou práci, unést jeho milované. Pomsta plná krve může začít.

Frustrace začíná

Kdysi dávno, v dobách osvojování vymožeností západu, se začaly po naší krásné zemi stavět herny s automaty, kam tehdejší adolescenti chodili utrácet svoje kapesné. Vendetu, Mortal Kombat či Robocopa znal skoro každý a nikomu se ani nesnilo o tom, že by si někdy mohl něco takového zahrát doma. Mlátit do čudlíků a vztekle kroutit joystickem mělo své kouzlo, stejně jako revoluční hraní, kdy jste stříleli z plastikových pistolí zlosyny na obrazovce. Dnes by takovéto hry (výjimkou jsou ovšem karate, kterých se nám nějak na PC nedostává) neměly sebemenší šanci uspokojit naše zhýčkané chuťové buňky. Jenom blázen by zkoušel vydat hru, která by neumožňovala nic jiného než střelbu skrze obrovitý kříž, představující mířidlo uprostřed obrazovky. 25 to Life je přesně takový. K dispozici je hrdina, který nedokáže nic jiného než běhat do stran a střílet. Zapomeňte na dokonalou umělou inteligenci, propracované animace, fyzikální prostředí či obrovskou volnost v pohybu. Tady se vracíme do doby, kdy existovaly jen čtyři pohyby a tlačítko střelby.

Tento fakt nezakryje ani možnost volby širokého spektra zbraní nebo ostatní postavy, bojující za vaše zájmy. Hra má předem přesně daná pravidla (uhni, zabij, vyhrál jsi) a tím to hasne. Od začátku až do konce jde jen o postřílení určitého počtu nepřátel, abyste byli vpuštěni do dalšího kola.

Je libo kulku do hlavy?

Pro lepší představu si cestou do práce či do školy zkřižte oba ukazováčky před sebe, umístěte je dvacet centimetrů před obličej, abyste stěží viděli, a “střílejte” lidi před vámi. Autoři sice přidali přikrčení a vyklánění, ale praxi je to věc naprosto zbytečná. Nepřátelé totiž neoplývají absolutně žádnou inteligencí. Fungují pouze jako pohyblivé terče, co o vás vědí už deset minut do předu i za zdí a střílí vaším směrem co jen zbraně dovolí. Obdobně chytře jsou na to i vaši kamarádi. Pokud se jim zrovna nepostavíte do cesty, nic nezabijí. S podivem jste právě vy jejich nejoblíbenějším cílem. Situace je hodně zoufalá a pokud se spojenci objeví na scéně, je váš život v permanentním ohrožení. Autoři raději více neexperimentovali a nedovolili hráči jakkoliv tyto tupé gorily ovládat.

Při hře za zloduchy je možno zvětšovat odolnost postavy tak, že si vezmete rukojmí. Útočící policisté ale neberou na tuto situaci žádný ohled a střílí do tohoto živého cíle jako o život. Jejich nadřízení by jim to asi neschválili, ale vám to může být jedno, protože si na chvíli zvětšíte zdraví.

Herní prostředí oplývá zastaralou grafikou, kde jsou oválné předměty nahrazeny mnohostěny a textury mají podobu rozmazaných čmouh. Levely jsou stereotypní a nenabízí jinou než předem vytyčenou cestu k cíli. Velikou záhadou je odolnost jinak běžně zničitelných věcí. Například skleněná výplň se začne tříštit až po třetí kulce což je stejný počet zásahů, který je třeba na to, aby auto ve hře explodovalo. Některé materiály, jako je třeba dřevěný plot, vás před kulkami neochrání, jiné, jako jsou papírové krabice nebo drátěný plot, ano. Na každém kroku se dají nalézt věci, které nemají logiku a dokáží hráče pěkně vytočit. Animace postav na tom nejsou o nic lépe. Hurvínek se Spejblem se oproti nim hýbají naprosto přirozeně. Asi největší ohavností 25 to Life jsou však filmové scény, které vyobrazují zlomové momenty. Při pohledu na tyto scény hodně bolí oči.

25 to Life doprovází stylová hudba, která nepatří k těm nejhorším a pokud nemáte zrovna nic kvalitnějšího po ruce, nezní špatně. Zvuk okolního světa je přehlušen střelbou a věčně se opakující žádostí umírajících o odpuštění hříchů. Jak nápadité!

Trápení je u konce

Z břečky kampaně se snaží tuhle hrůzostrašnou střílečku vytáhnout multiplayer, nabízející několik herních módů za obě strany. Hráči mohou okusit hraní v šestnácti lidech na několika mapách. Cíle mají různou podobu od klasické přestřelky až po loupežná přepadení, či čmárání spreji po zdech. Hru ale kazí špatné ovládání s minimálními možnostmi a stupidní systém střelby, kdy na cíl pořádně nevidíte, protože se už tak obrovský zaměřovač při zásahu ještě zvětší.

Špatné hry byly a budou, tohoto faktu se bohužel asi nikdy nezbavíme. 25 to Life rozhodně nestojí za cenu, za kterou je nabízen na trhu. Kromě frustrace, nervů a nudy nemá co nabídnout ani jak uspokojit. Po internetu se povalují desítky podobných her, které jsou zadarmo a nejsou o nic horší. Pokud hledáte něco zábavného, raději si počkejte pár dní třeba no nový Rainbow Six nebo si znovu zahrajte Max Payne. Kromě průměrného hudebního doprovodu není o co stát. Umělá inteligence neexistuje, levely jsou monotonní a předem naplánovány a možnosti jsou předem dané. Naše hodnocení téhle gangsterky je slabých 39%