Na první pohled by se někomu mohla zdát prvotina Dánského nezávislého studia Flashbulb jako hra pro malé děti. Nenechte se ale mýlit a jak se říká v pohádkách, nesuďte knihu podle obalu. TRAILMAKERS, dobrodružná indie puzzle závodní hra, Vás určitě stejně jako mě mile překvapí. Je to už několik dní, co si hru můžete za 20€ pořídit na internetovém obchodě Steam a hned zkraje musím říct, že stojí za to.
V singleplayeru se lze setkat celkem se dvěma módy, jež nesou názvy Kreativní a Expedice. V Kreativním módu je jediným omezením Vaše představivost, je jen na Vás, jak bude Vaše auto-letadlo-věc ve výsledku vypadat a hlavně jak bude fungovat a vzdorovat nástrahám terénu. Můžete použít všechny bloky, které jsou ve hře obsažené, a své produkty pohánět neomezeným počtem motorů. Dalším módem je Expedice, ve které je Vaším cílem dostat se na druhou stranu postapokalyptické krajiny k checkpointu a to jak s omezením počtu pohonných jednotek, tak celkově výběrem bloků, které se cestou pokusíte najít. Slovo „pokusíte” nezmiňuji náhodou. Ono totiž není hned na začátku možné všechny bloky získat a musíte se po čase třeba i vrátit a dostat se do míst, kam by to dříve s původním vybavením nešlo ani s tou největší snahou.
Špatnou zprávou je, že ne všechny bloky je možné získat pouze neustálým skákáním do hlubin, umíráním a respawnováním, jak to někteří s radostí praktikují. Někdy tak zabere dost času vymyslet, jak se protáhnout malým otvorem, do kterého byste se sice po vylezení z vozidla vešli, ale v tom Vám zase zabraňuje zabijácké elektrické pole na zemi. Tímto hra trochu utlačuje bezmozké zombie, které si budou muset vystačit jen se základními bloky. Rozhodně si nemyslete, že to bude jednoduché a že si vystačíte s jedním monohoúčelovým vozem. Hra Vás jednoduše donutí neustále předělávat, vylepšovat, zmenšovat, zvětšovat, vylehčovat a dynamizovat… Musíte jít s dobou a neusnout na vavřínech, jinak budete rychle potrestáni. Dostupný je i multiplayer a to jak v kreativním módu, tak v experimentálním módu dethrone. Musíte mít ale stále na paměti, že se jedná pouze o předběžný přístup.
Když se jen tak proháníte zdevastovanou pouštní krajinou ve vyztužené ochranné kleci vašeho vozu, offroadovými koly, velkými jak člověk, ničíte a zadupáváte i ty poslední zbytky trávy na planetě a za Vámi se víří prach míchající se se spodinami z obrovských výfuků, čím větší tím samozřejmě lepší, které pro krajinu taky nejsou asi úplně prospěšné, pomalu ale jistě zapomínáte, že sedíte někde sami u počítače a hrajete hru za pár stovek. Ke grafickému zpracování prostě nemám ani tu nejmenší výtku. Jak bych také mohl, všechno vypadá tak, jak si představuji a nic nenarušuje tu překrásnou atmosféru, kterou se tvůrci snaží navodit. Něco podobného platí i pro zvukový prožitek, no ruku na srdce, kdo nemiluje brblání silného motoru?
Jak je to vlastně se stavěním šílených monster na kolech? Hra aktuálně nabízí celkem 40 součástek, takže se toho dá postavit docela dost a Vaším nápadům se moc meze nekladou. K dispozici jsou různé druhy a velikosti kol, každé vhodné na jiný typ terénu, odpružení na pohlcení nárazů při dopadech, kterých je ve hře opravdu nespočet, množství různě tvarovaných desek a podpůrných sítí, motory s různou velikostí a výkonem, raketové motory potřebné k překonání velkých vzdáleností při skocích, nebo při tvorbě letadel. Samozřejmě také vrtule, brnění a prostě všechno, co by Vaše mašina mohla potřebovat. Každý výtvor lze navíc kdykoliv vložit do knihovny a použít kdykoliv ho bude potřeba. V Expedici můžete použít jakýkoliv blok, který jste v mapě našli a máte odemčený, kolikrát chcete. Omezené jsou pouze počty motorů, které postupem času nacházíte.
Každý blok má své specifické funkce a hlavně hmotnost, na kterou si musíte dávat opravdu dobrý pozor. Není totiž úplně jedno, jestli při jízdě po skoro kolmé stěně máte motory nacpané vzadu za kabinou, nebo vepředu nad koly. Fyzika je jednoduše součástí hry a není vždy úplně jednoduché s ní najít společnou řeč. Ale bez ní by to přece nešlo, jak jinak byste si potom mohli užít ten pocit, když Vám letoun po desítkách minut štelování konečně vzlétne a jde i trochu ovládat. Je to prostě něco, co Vás ve hrách tohoto typu naplní štěstím a vůbec nevadí, že to po několika minutách letu stejně navalíte někam do skály. Vždyť výbuch je přece taky skvělá podívaná. Dalším úskalím je samotné ovládání výroby vozidel. Celý proces je velice intuitivní a rychle se v něm zorientujete. Pokud si vytváříte jen malinkou buggy s několika motory, koly na pružinách a nějakou tou stylovou blbinkou na kapotě, kterých je ve hře taky dost, je to úplně v pohodě, pokud se však snažíte vytvořit něco mnohem složitějšího, jako třeba vrtulník s množstvím různých funkčních bloků, nebo auto převážející jiná auta, a neprošli jste si před tím módem Expedice, kde právě od úplných blbin začínáte, budete si občas rvát vlasy z hlavy. S trochou zkušeností se to ale nakonec všechno dá zvládnout levou zadní. Strašně důležité je taky správné nabindování všech prvků, které chcete ovládat, a správné doladění jejich fungování. Každý blok už má něco v základu přednastavené, třeba u takových kol a nastavení zatáčení není úplně potřeba všechno měnit, ale někdy je vhodné si vybrat, které kolo bude poháněné a které ne. Mnohem důležitější je se na to zaměřit u různých pístů, vrtulí, raket atd.
Jak jsem již zmínil na začátku, hra mě opravdu mile překvapila a zajisté nebudu jediný. Za celou dobu hraní jsem nezaznamenal žádné velké bugy, které by ovlivnily můj herní prožitek. A pro koho že je hra vlastně vhodná? Především pro hráče, kteří se nebojí experimentovat a vydrží nějaký ten čas si svoje výtvory poladit do naprostých detailů. Pro ty, kteří rádi staví, závodí, občas se u her i trochu zamyslí a nesnaží se jen co nejrychleji postřílet všechny svoje protihráče bez mrknutí oka. Snad hra časem nabídne i další druhy prostředí a nebude vše zavánět poněkud monotónními barvami oranžové (písek) a modré (nebe). Nicméně hra Vás jednoduše vtáhne a nepustí, dokud nebudete mít vypálené oči z monitoru a nebude se chýlit k ránu.