Timeshift – dojmy z GC

Představte si, že jste herními tvůrci. Několik let pracujete na projektu, který už se zdá být prakticky dokončen. Vydáte demo a v poklidu doděláváte poslední práce. V tom ale váš dosavadní vydavatel prodá titul jinému. A tomu se vaše dílo příliš nezamlouvá, a tak ho prakticky celé smete ze stolu a poručí si přepracovanou verzi. Zlý sen? Máte pravdu, ale přesně takový se přihodil studiu Saber Interactive. To se dostalo zpod křídel Atari do područí Vivendi a tím se zcela změnily nároky na kvalitu hry jménem Timeshift. Zatímco Atari je známo pro svou polovičatost – stačí mu vydávat jakž takž slušné kousky –, Vivendi si zakládá na vynikajícím renomé. Navíc Timeshift nekupovalo jen tak pro nic za nic, naopak – chce mít tento titul coby vlajkovou loď ve svém akčním portfoliu. Hráči nakonec mohou být rádi, protože dostanou, byť se zpožděním, řádově lepší produkt. O tom jsme se byli přesvědčit na stánku Vivendi na letošní Games Convention.

Příběh sleduje osudy vědce, který pracuje na časoprostorovém obleku. Jeho méně schopnému, ale o to ambicióznějšímu a zlotřilejšímu partnerovi rupne v bedně, oblek ukradne, všechno za sebou zanechá v obrovském výbuchu a mizí v jiné dimenzi. Kladnému vědci, tedy našemu hrdinovi, nezbývá nic jiného než narychlo zbastlit novou kopii obleku a vydat se zloducha pronásledovat do budoucnosti. Motivaci má značnou – vedle záchrany světa to je ještě skutečnost, že v ničivém výbuchu zmizelo vše, co hrdina kdy miloval a pro co žil. Hráč po prolétnutí filtrem časoprostoru přistává v jakési dystopie naší matičky Země v budoucnosti, která není kontrolována nikým jiným než naším někdejším parťákem, nyní úhlavním nepřítelem. Neutěšeným městem prochází kolosální mechové zaměřující laserem každou podezřelost, tajná policie v pouličních potyčkách potírá vzpurné rebely, do toho mohutně prší – zkrátka totalistická atmosféra jako vyšitá. Hrdina-vědec se brzy připojuje k povstalcům a s pomocí kulometu s připevněným granátometem a rozkošnou kuší se pouští do boje. Jeho největším trumfem je však čas.

V současné době je důležité, aby akční hra v davové konkurenci dokázala něčím zaujmout. U Bioshocku to je například nenapodobitelné prostředí a zajímavé plasmidy, u Timeshiftu to jsou časové hrátky. Zpomalení času už má dnes ale pomalu každá, i budgetová akce, a tak nezůstalo jen u něj. Vedle jakési formy „slow motion“ tak nastupuje na scénu rovnou zastavení a také přetočení času. Ze tří variant není vůbec těžké si vybrat. Po stisknutí příslušného tlačítka se objeví kontextové menu s těmito třemi možnostmi, na něž stačí najet myší a potvrdit. Případně lze nastavit preferovaný způsob práce s časem a ten se bude spouštět rovnou, aniž by bylo nutné propracovávat se nabídkou. Funguje je to nesmírně svižně a dynamický průběh akce to vůbec neruší – naopak.

V první prototypu hry, který vznikal ještě pod Atari, byly časové operace rozpracovány mnohem více do hloubky. Na přáni Vivendi se ale možnosti proškrtaly, protože byly prý nepřehledné. Současná nabídka prý plně postačuje k ozvláštnění klasické střílečkové hratelnosti, je nesmírně intuitivní, a tak přejde okamžitě do krve, aniž by člověk musel podstupovat nějaký zaučovací proces, popřípadě měl po dobu hraní pocit, že nějakých herních funkcí vůbec nevyužívá. Z Timeshiftu se tak i podle naší zkušenosti stal opravdu kompaktní, při sobě držící titul.

K manipulaci s časem je pochopitelně zapotřebí určitá energie, která se neustále doplňuje. Nejméně se spotřebovává ve chvílích, kdy čas jen zpomalujete – to se vše kolem mírně rozmlží a krom pohybů hrdiny zpomalí. O něco více stojí zastavení času, na druhou stranu ho lze mnohem lépe využít. Čelíte-li opravdu bytelné přesile, možná by i řešení se zpomalením bylo dosti obtížné, a tak si hru zkrátka zastavíte, v rychlosti obejdete pár nepřátel, seberete jim zbraně a postavíte se někam úplně jinam, než vás naposledy viděli. Umělá inteligence hraje fér, tudíž vás bude hledat na místech, kde jste byli ještě před zmrazením času. Můžete je pak klidně přepadnout zezadu. Co se přetočení času týče, je jasné, že se bude posouvat nazpět, a to především tehdy, kdy zemřete, popřípadě se vám vyřešení nějaké situace nepovede tak, jak byste chtěli. Takováto výhoda stojí samozřejmě značný obnos energie, na druhou stranu, pokud nemáte uloženou pozici, dokáže pomoci i z té největší šlamastyky. Je příjemné, že hráč nemusí pokaždé nahrávat poslední uloženou pozici, protože to vytrhává z herní dynamiky. Takhle je i řešení smrti umně zapracováno do hratelnosti.

Singleplayer má podle slov autorů zabrat kolem 10-12 hodin čistého herního času a naše dojmy z něj jsou vcelku pozitivní. Jedná se o hodně rychlou akci, zpestřenou o manipulaci s časem. Vedle toho tu jsou i dobře zpracované zásahové zóny protivníků. Střelíte-li je do nohy, začnou kulhat, vydatná palba do rukou zase vyústí v to, že upustí zbraň a začnou utíkat pryč. Umělá inteligence již v této fázi vyzařuje solidní kvalitu a přestřelky tak trochu připomínají po této stránce skvělý F.E.A.R. Nepřátelé kličkují, dokáží se krýt za objekty a také se vás snaží obejít.

Důležitou součástí Timeshiftu má být i multiplayer. Před autory při jeho navrhování vyvstal problém – jak si poradí se zakomponováním největší devízy hry, tedy hrátek s časem, do multiplayerového konceptu. Nakonec upustili od komplikovaného řešení s libovolným zpomalováním a zastavováním (přetáčení na síti beztak není možné) času a rozhodli se tuto záležitost vyřešit zahrnutím tzv. časových granátů. Jste například v přestřelce s protivníkem, který se schová za krabicí. Není nic jednoduššího než vedle něj hodit tento kousek (samozřejmě pokud nějaký máte), což ho uzavře do jakési časoprostorové bubliny. Naběhnete vedle něj, a zatímco on nic nemůže dělat, vypálíte pár ran z brokovnice. Ty se sice zastaví před jinou dimenzí, ale jakmile tato po několika minutách zmizí, výstřely protihráče nekompromisně roztrhají, než stačí utéct. Tyto granáty ale nejsou věcmi, které lze sbírat po okolí. Tvoří je totiž energie v obleku. Máte-li jí jen málo, můžete si pořídit zpomalovací granát, pokud jste jí nakumulovali středně, pořídíte si klidně i zmrazovací. A s naplněným metrem energie se dokonce můžete ubránit všem časovým vlivům.

Kromě Deatmatche a Capture the Flag módů tu bude ještě několik dalších, ve své podstatě originálních, ale ve skutečnosti na ověřených základech postavených herních variant. Vyzkoušeli jsme si jednu, v níž byli hráči rozděleni do dvou týmů. Každý tým dostal svou základnu s generátorem, který odpočítával určitý čas. Cílem obou týmů je docílit toho, aby jeho odpočet skončil jako první. Toho lze dosáhnout systematickým zpomalováním soupeřova generátoru. Za tímto účelem je třeba stále dobíjet časovou energii z generátoru, jenž je umístěn uprostřed mapy. Již teď se tento mód jeví velmi zajímavě a vyváženě.

Přepracovaný Timeshift rozhodně má šanci zaujmout široké publikum. Je otázkou, zda se uchytí pouze singleplayerem, nebo zda se i multiplayer dočká solidní hráčské základny. Potenciál k tomu sice má, o úspěchu a neúspěchu ale rozhoduje i spousta dalších faktorů. Například jestli hře nedojde po nějakém čase dech a bude zábavná i na dlouhodobější hraní. Vyjít má již na konci října.