Silverfall

Akční RPG jsou žánrem značně specifickým. V roce 1997 ho de facto ustanovilo Diablo, jež zůstalo na jeho trůně sedět v podstatě dodnes, tedy pokud bereme v potaz celou sérii – druhý díl spolu s datadiskem je pochopitelně lepší a dodnes hraným kouskem. Je to obdivuhodné, vždyť vyšel již v roce 2001. Nikdo ho však nedokázal dokonale nahradit, a že pokusů byly desítky. Z těch nejvýznamnějších zmiňme Dungeon Siege, Sacred či Titan Quest. Všechny tyto tituly měly kvalitu vysokorozpočtového projektu, ale chybělo jim „něco“, co z Diabla udělalo drogu, na jejíchž základech mimochodem staví i World of Warcraft. Přitom je dobrým zvykem akčními RPG pohrdat – nabízejí prý příliš primitivní zábavu. Jenže tato primitivnost je ve svém jádru složitou alchymií, jejíž naprosto přesné přísady zná zatím jen Blizzard. My máme nyní možnost se podívat, zda je už neobjevil i někdo další. Francouzská společnost Monte Cristo totiž vydala demo dlouho očekávaného Silverfallu, který v PR materiálech hlásal, co jiného než nejlepší kvalitu na trhu akčních RPG. Tak jak je na tom?

Nejprve je zapotřebí si vytvořit postavu. Nabídka je tvořena toliko čtyřmi rasami, jejichž vzezření si lze několika posuvníky poupravit (nikoliv však v demu). Kdo by čekal volbu povolání, čekal by marně. Do hry vstoupíte s naprosto blankytným hrdinou, kterého si můžete zcela upravit k obrazu svému, ale teprve postupem času – získanými zkušenostmi. Začínáte v malém táboře uprostřed bažin, v jehož poměrně rozsáhlém okolí se budete klidně i několik hodin pohybovat. Ani se nestačíte rozkoukat a už na vás létá jeden úkol za druhým. Okamžitě po startu dostanete zadání hlavní dějové linie – vybít zombie ohrožující osadu, jež se bude dále rozvíjet. Ne však v demu, zde totiž autoři zvolili ukázku formou sekundárních úkolů. Za chybu považuji skutečnost, že vám tyto questy nijak nenadávkují. Silverfall sice není složitou hrou, ale přeci jen zpočátku to chce spíše tutorialové tipy (ty zde jsou) za pozvolného rozjezdu. Vy už ale po několika minutách budete mít zápisník plný úkolů, s nimiž jste se uvolili pomoci. Žádný časový pres vás sice nenutí k okamžitým akcím, avšak vědomí, co všechno máte na práci, mírně přitěžuje.

Silverfall má svá vlastní specifika, jež jsou místy odlišná od jiných akčních RPG, přesto se do nich díky radám, které se týkají doslova všeho, s čím se setkáte, rychle dostanete. Když jsme nakousli úkoly, hezky si to dojezme. Takže máte na starosti plno questů. Ale kde začít? V jistém směru by vám měly pomoci šipky na mapě, které mají pochopitelně jediný účel – zavést vás na místo, kde je potřeba to a to vykonat (v naprosté většině případů to znamená někoho/něco zabít, případně potom i sebrat a přinést zpět do tábora). Hlavní úkol značí žlutá, vedlejší pak zelená šipka. S takovým přístupem nelze než být spokojený. Jenže! Šipky často vypovídají službu. V zápisníku si označíte úkol, kterému se zrovna chcete věnovat, přečtete si o něm pár řádek a chystáte se vyrazit. Ovšem šipka se z nějakého důvodu na mapě neobjevila, tudíž nevíte kam jít. Po několika pokusech třeba naskočí, nebo taky ne, nehledě na to, že se po několika minutách nepochopitelně ztrácí. Jde o bug, s nímž se setkáte jen někdy, ale o to je nepříjemnější. Šipky mají vyznačovat i cestu k hrobům. To jsou logicky stanoviště, kde jste nápor protivníků trochu nezvládli a válí se zde vaše mrtvola, bohužel i se všemi věcmi, co jste měli zrovna na sobě. Po splnění jednoho z úkolů však tato obstrukce zmizí – i po smrti vám všechny věci zůstanou.

Demoverze Silverfall není zase až tak jednoduchá, jak je víceméně dobrým zvykem. Na mnoha místech se (ne)pěkně zapotíte. Důvod je prostý: flakónků se životadárným nápojem je zoufalý nedostatek. Tam, kde jste v Diablu vychlemstali třeba pět lahviček, zde budete muset vystačit sotva s jednou. Z nepřátel totiž v naprosté většině případů vypadávají pohárky energie (mana), ovšem příležitostí k doplnění zdraví je zoufale málo. Tak nějak jsme doufali, že si jejich dostatečný počet pořídíme za zlaťáky (těch máte zanedlouho plné hrsti) v táboře. Nejenže je obchodník problematicky objevitelný (není na mapě vyznačen), ale navíc má na skladě samé hloupé krámy a lahvičky energie. Zdraví veškeré žádné. Tato situace panuje především zpočátku, kdy je nutné k nepřátelům přistupovat s největší obezřetností a nahlodávat je již zdálky magií či střelnými zbraněmi. Časem se neutěšený stav zlepší, ale k plynulému ideálu má pořád daleko.

Veskrze zajímavá je možnost vybavit svého reka současně třeba lukem či kuší a mečem. Tedy ne že by v jedné ruce držel střelnou a v druhé chladnou zbraň, to by ani logicky nebylo dost dobře možné. Vtip je v tom, že stiskem jediného tlačítka můžete z jedné zbraně přeskočit na druhou, aniž byste se museli zdlouhavě zdržovat návštěvou inventáře. Tím vzniká poměrně velký prostor pro taktizování, obzvlášť když připojíme, že je tu ještě třetí varianta, na kterou se lze přepnout, a to na kouzla. Navíc nejen jedním myšítkem živo je akční RPG. Ani druhé nebude zahálet – má totiž za úkol vyvolávat vybrané alternativní akce, jež jsou závislé na desítkách schopností v hodně košatém vývojovém stromu. S každým novým levelem získáte bodíky jak do obecných statistik (síly, konstituce, agilita, inteligence), tak i na speciální dovednosti. Ty se dělí rovnou na tři stromy (klasický, magický a ostatní), přičemž každý má ještě tři další větve. Skutečně není třeba truchlit za nemožnost výběru povolání, protože tímto způsobem si vytvoříte přesně takový charakter, po jakém toužíte. Samozřejmě ne v demu, které vám povolí levelovat jen do 15. úrovně, nýbrž v plné verzi – na ultimátní schopnosti, jež jsou ukryty v korunách těchto stromů se již moc těšíme. Na začátku jde spíše o různé bojové styly, léčení či útočná kouzla. Originalita přijde až s časem. Samozřejmě zde hrozí nebezpečí, že si vytvoříte tzv. univerzální postavu, která bude umět od všeho něco, ale dohromady nic, takže v pozdějších fázích proti silným nepřátelům nebude mít šanci. Na to tvůrci mysleli a zahrnuli do hry mistra, jenž vás za menší úplatu skilly přeučí, což jednoduše znamená, že si již jednou investované bodíky budete moci přehodit do jiné oblasti. Rozhodně se vyplatí sledovat buď cestu technickou či magickou. Silverfall se totiž odehrává v rozděleném světě, kde spolu tyto dva tábory soupeří. Slibován je i silný příběh, zatím však toto prohlášení nemůžeme potvrdit ani vyvrátit. Rozhovory jsou sice dobře napsané, ale mnohdy jde jen o prázdné věty, které se naučíte přeskakovat. Je však pravdou, že hlavní dějová linka se v demu příliš neodkryla.

Co hru na první pohled odlišuje od všech ostatních akčních RPG, je grafické zpracování. Jednoznačně ho musíme prohlásit za povedené. Cel-shadový styl, který se vyznačuje obtáhnutím významných objektů černou linkou, dává vzpomenout na komiksy, ovšem jejich schematičnost je zde nahrazena důrazem na každý detail. Výborné zpracování je ovšem krvavě vykoupeno tvrdými hardwarovými nároky. Z demoverze je těžké nad Silverfallem vynášet jakékoliv definitivní soudy. Potenciál stát se kvalitním akčním RPG rozhodně má, na překonání Diabla 2 to ale není. Pokud se tvůrcům podaří vychytat bugy a nabídnou atraktivní obsah, rádi si plnou verzi zahrajeme.