Quake Champions

„First Blood“, „Triple Kill“, nebo „Humiliation“! Tyto a mnohé další pokřiky si možná pamatujete z brutálních dob největšího rozmachu Id Software společně s vydáním Quake III: Arena. Dnes už takovou blaženost z rozdrcení svého oponenta v podobném duchu nezažijeme. Nebo ano?

Není to tak dlouho, kdy byl Quake Champions k mání na steamu a hru jste si mohli na týden stáhnout a hrát. Oním hlavním lákadlem byla podmínka, že si hru můžete nechat, když ji budete dále hrát. Stačilo tedy stáhnout, odehrát pár hodin a hra vám zůstala. Nejdříve jsem byl lehce skeptický z toho, že hra obsahuje nálepku jednoho z jezdců herní apokalypsy („Early Access“), ale i přesto jsem byl příjemně překvapen, že snaha o reboot této herní arénové legendy je na dobré cestě. Je nutné na začátek říci (a neustále to opakovat), že hra je v předběžném přístupu, tudíž se mnohé může změnit.

Na někoho to může udělat dobrý dojem, na někoho nikoli, ale vývoj (a marketing) zkrátka nezastavíte. Při vstupu do hry se vám započítávají denní vstupy, za které následně dostáváte odměny, pokud tedy chodíte řádně a poslušně každý den. Je to příjemné zpestření, které nehraje nějak stěžejní roli, nicméně lehké frustraci při nepřihlášení a neobdržení té nejvyšší odměny se přeci jen nevyhnete. Po celou dobu sbíráte celkem tři druhy měn, z nichž jednu získáváte hraním her a plněním „daily challenge“ misí, druhou za duplikáty z beden a třetí dostanete pouze za určitý peníz, který jste ochotni do hry investovat. Mechanismus je velice podobným hrám Counter-Strike: Global offensive, Overwatch, nebo Paladins. Zkrátka jedním slovem – bedny. Ano, bedny (v tomto případě batohy, bedny a truhlice), ze kterých padají skiny na vaše oblíbené postavy v určitém množství. Opět se jedná o zajímavě zpestření, nicméně v současnosti to může působit už lehce neoriginálně až otravně, protože tento mechanismus se vyskytuje snad už u každé hry s podobnou tématikou. Hrdinů je sice prozatím poskrovnu, nicméně barevných variací je mnoho. O něco zajímavější je systém run, díky kterým můžete plnit speciální challenge pro určitou runu a následně získat legendární skin. Pokud bychom to vzali z té lepší stránky, stále se jedná jen o skiny, tudíž žádné výhody pro hraní z toho neplynou. Dalším oživením mohou být „lore scrolly“ obsahující část biografie každého hrdiny, kterých můžete sesbírat celkem deset. Opět, pokud dosáhnete onoho magického čísla, dostanete náležitou odměnu (super skin). Tento systém odměn prosakuje téměř celou hrou, ale prozatím to slouží spíše jako doplněk, který se může případně ignorovat.

Zdá se, že tvůrci chtějí navodit atmosféru old-school hraní z dob nehynoucího Quake III: Arena. Do jisté míry se jim to povedlo, nicméně je tu pár drobných změn. Každá postava je svým způsobem jedinečná ve svých schopnostech. Hráč má vždy jakousi „ultimátní“ schopnost, kterou můžete využít po vyprchání cooldownu. Společně s ní máte jednu nebo hned několik pasivních schopností určující styl hraní určité postavy. Například Doom Slayer může provést dvojskok, nebo Sarge utrpí menší zranění při zásahu z vlastního raketometu (pro milovníky „rocket-jumpů“). V tomto duchu jsou obdařeny všechny zbývající postavy. K nemilosrdným arénovým řežbám je k dispozici hned několik herních módů – klasický deathmatch free-for-all, team deathmatch, duel nebo tzv. Instagib (jedinou zbraní je primární zbraň a railgun, po jakémkoli zásahu je hráč okamžitě „fragnutý“). Poslední herní mód se těší velké obliby, protože hra je velmi rychlá, tudíž v ní lze poměrně snadno nasbírat zmíněné daily challenge a vysloužit si tím poměrně slušný obnos herní měny. Do matchmakerových zápasů se můžete přihlašovat samostatně nebo v týmech. Je to sice Early Access verze, nicméně by vás to mělo házet k hráčům obdobného levelu jako jste vy. Obecně celý systém levelování a vylepšování svého profilu bych přirovnal k designu proslulého Call of Duty (…že by nějaké přetrvávající tendence z Doom Multiplayeru?). To by ovšem nebyla správně kompetitivní nakládačka, kdybyste neměli možnost hrát sami či v týmu v rankovaných zápasech, kde klasicky musíte nejdříve odehrát deset zápasů pro získání svého počátečního ranku. Pro ty z vás, kteří by chtěli hrát na privátních serverech je zde jedna podmínka – tu hru musíte mít koupenou. Takže ti, co hru vyhmátli v minulých týdnech, kdy byla volně k dostání, si nezahrají do té doby, dokud nezaplatí. Quake Champions obsahuje celkem 11 herních map a obvyklý sortiment zbraní (obohacený o pár změn), kterými můžete drtit své protivníky. Součástí tohoto krvavého rare-steaku je také ikonicky Quad-damage, při kterém nezůstane jedna končetina vedle druhé.

Tento článek může na první pohled vypadat spíše jako kritika, ale opak je pravdou. Quake byla má srdcovka společně s ostatními skvosty z dílen Id Software, s pozdějším třetím arénovým dílem se mi doslova vpálila do hlavy. Nicméně na mě celkové rozhraní hry působí téměř jako typická kolotočová hra s bednama, která si říká o to, abychom tam nasypali hromady peněz za přístup k našim oblíbeným postavám či vzhledům. Ale je již zmíněno, tento trend se dostal snad do všech možných žánrů herního průmyslu. Navíc je velice snadné zapomenout na onu klíčovou větu, která by se měla vytesat do všech herních kamenů – pokud je hra v Early Accessu, může se razantně změnit! Vývojáři se teď snažili díky velkému nárustu herní komunity optimalizovat a rozšířit servery a nedávno také vyšel obrovský opravný patch s dalším herním obsahem. Quake Champions má dobře nakročeno k tomu, aby navrátil staré dobré brutální a rychlé arénovky. Myslím si, že se můžeme časem těšit na povedenou „fragovku“ v novém kabátě, která se vyčlení z podobných titulů jako je například Call of Duty, Overwatch nebo Team Fortress.