Desítky novinek, článků i diskuzí. To vše nás potkalo v průběhu vývoje multi-playerové animované online střílečky jménem Overwatch. Avšak teprve s příchodem otevřené bety jsme se konečně dočkali přibližné odpovědi, jaká tahle hra ve skutečnosti nakonec bude. Ale začněme hezky od začátku.
Stáhli jsme hru, spustili a první, co na nás vyskočilo, byla nabídka tutoriálu. Dobře, jasně, pochopitelné. V téhle hře je 21 hrdinů, každý má zcela odlišné schopnosti a dovednosti. Možná by se tak pár rad do začátku hodilo. Minutu na to už ale spuštění tutoriálu litujeme. Učit se pohybovat myší abychom se rozhlédli, chodit či běhat po místnosti a následně se učit skákat, to není nic pro normální hráče. Nejlepší na tutoriálu asi je, že jím provází zřejmě nejsympatičtější hrdinka hry – Tracey.
Vyskakujeme raději z tutoriálu a pouštíme se do hry. Naskočí menu s výběrem z obrovského množství hrdinů. Ti jsou rozděleni do čtyř skupin – útočníci, obránci, tanci a podpora. Jak si vybrat? První myšlenka jak si vybrat -ukážeme na pár hrdinů, prohlídneme si jejich schopnosti a dle toho si vybereme. Hned ale nastává problém. V menu totiž nelze vidět podrobnější popis hrdinů. Někoho si tedy musíme vybrat spíš dle sympatií a jdeme do hry. Po objevení se na mapě začíná odpočítávání do začátku mise. V našem domečku si tak zatím můžeme měnit postavy a zkoušet jejich schopnosti. Jakmile se hrdinou staneme, stačí stisknout jediné tlačítko, aby se nám objevil popis všech aktivních schopností i pasivních dovedností postavy.
Přestože zpočátku má hráč pocit, že poznat všechny postavy potrvá několik hodin, během 1-2 prvních hodin si lze vcelku v základu vyzkoušet každého, takže se ve hře poměrně rychle zorientujeme. A poznávání je to příjemné! Hrdinové jsou skutečně různorodí. Máme tu trpaslíka stavícího turret, robota co udělá turret ze sebe a může se dokonce i opravovat, plachtícího anděla, co léčí živé a oživuje mrtvé, lukostřelce, snipera, pistolníky a celou řadu dalších epických postav. Hrdinu je možné změnit při každém respawnu.
Každá z postav má kromě unikátního vzhledu i vlastní pasivní dovednosti. Lukostřelec například umí lozit po zdi a dostane se tak téměř všude. Mnohem zajímavější jsou ale aktivní schopnosti. I ty má každý jiné. Obvykle jich postava má více a použití konkrétní z nich je potřeba počkat jistý čas, než se dobije. Bojem se pak nabíjí super-schopnost. Její stav nabití zůstává na stejné hodnotě i po smrti, takže je jen otázka času, než je nám plně k dispozici. Při jejím vhodném využití pak můžeme rozhodnout o průběhu bitvy – ano, tak mocná umí být. Určitou otázkou hry je, zda jsou všechny postavy zcela vyvážené. Dle našeho názoru je Bastion (robot co se mění na turret) příliš silný a až příliš často jsme s ním zabili několik soupeřů v řadě. Lze ale očekávat, že právě beta verze poslouží i k dalšímu vyvažování.
V boji se proti sobě pustí šest hráčů na jedné straně a šest na straně druhé. Mně osobně to absolutně vyhovuje a vidím to jako ideální poměr. Je to přehledné, ale zároveň živé a dynamické. Jsem si ale jistý, že mnoho hráčů bude volat po větších bitvách. Uvidíme, zda jim vývojáři vyhoví. K dispozici je spousta módů, celkem obvyklých, jako je obsadit nějaký bod či posouvat jezdící objekt po kolejích tím, že jste v jeho blízkosti. Minimálně jeden herní mód byl nedávno stažen a tato oblast se ještě edituje, takže nemá cenu ji teď příliš popisovat. Při rozdělení týmů však zřejmě příliš dobře nefunguje vyvažování, protože při jedné bitvě bylo na jedné straně šest hráčů s levelem 6 až 8, na straně druhé měli všichni level 2-3, což vedlo k poměrně nevyrovnané hře.
Kromě PvP, kde je možné zapojit se i coby pozorovatel a pozorovat hru, je k dispozici i coop proti umělé inteligenci. Zde je na výběr ze tří obtížností. Většina hráčů zřejmě sáhne po střední obtížnosti a budou stejně jako my překvapení, jak extrémně jednoduchá vlastně je. Prostřední úroveň tak může sloužit k poznávání a zkoušení hrdinů, ale rozhodně ne k normálnímu hraní. Je to zkrátka nuda. Po zapnutí na obtížnou úroveň pak zase nastane šok, jaký problém je vyhrát takový zápas. I zde by se vyplatilo obtížnosti ještě trochu vyladit.
V samotném boji mě pobavila moje naivita. Když náš tým opakovaně střílel do soupeřového postavení, každou chvíli se objevil nápis „Eliminace“, takže jsem měl hrdý pocit, kolik soupeřů jsem zlikvidoval. Trvalo ještě několik minut, než mi došlo, že nápis neznamená, že bych JÁ zabil nepřítele, ale že jej zabil náš tým 🙂 Když vás protivník zabije, je to sice špatná zpráva, ale hořký pocit zpříjemní video, které zobrazí z pohledu našeho vraha několik sekund před zabitím a samotné zabití. Příště tak víme, na co si dát příště pozor.
Jakmile zápas skončí, hra automaticky vyhodnotí nejlepší sérii zabití hry a pustí to všem hráčům. Jen těžko se popisuje hrdý pocit, když se 12 hráčů dívá na to, jak jste jistou situaci špičkově zvládli (pokud jste tedy vybráni). Následně se objeví výběr čtyř nejužitečnějších hráčů spolu s popisem, čím konkrétním užiteční byli. Například je tak napsáno, že tenhle zabil jistý počet soupeřů, druhý zase absorboval mnoho poškození a třetí třeba vyléčil hodně HP. Samotní hráči pak hlasují pro svého oblíbence. Pokud některý čtveřice obdrží pět hlasů, je jeho hra hodnocena jako epická, pokud dokonce 10 hlasů, je legendární.
Za skoro vše získáváme zkušenosti a časem dosáhneme nové úrovně. S novou úrovní pak dostaneme truhlu, kterou následně v menu otevřeme, aby z ní vyletěly čtyři předměty. Ne, nedostaneme nové zbraně, hrdiny, ani schopnosti. Vše co dostaneme, má charakter ozdobný. Čekají na nás tak nové skiny, hlasy i loga ke sprejování. To sice není úplně k zahození, ale pokud nejste hračičkové a nejde vám o každý detail, vzhled své postavy (který z 1. osoby vlastně ani nevidíte) vám je v podstatě úplně jedno. Když tak postup srovnáme například se Star Wars: Battlefront, kde hráč dostával nové zbraně i schopnosti, Overwatch se zdá být o něco nudnější.
Jak už to u moderních her větších společností bývá, grafická stránka je na vysoké úrovni. Blizzard vytvořil trendy moderní kreslený svět, který je nutné pochválit i díky mnoha kvalitním mapám. Podíváme se na mnoho míst, které se od sebe velmi liší, což samozřejmě oddaluje stereotypnost. A jak můžete slyšet z dostupných trailerů, i hudební stránka má co do sebe.
Nemůžeme samozřejmě přesně vědět, jak bude Overwatch vypadat, až ho 24. května 2016 Blizzard vypustí. Nicméně dle našich prozatimních dojmů a hrubého odhadu, se bude jednat o parádní střílečku, která bude stát za to. Obdivuhodná grafika, povedená muzika a spousta hrdinů s několika inovativními prvky, to dohromady zkrátka nemůže vytvořit nic jiného, než nezaměnitelnou atmosféru s notnou dávkou hratelnosti. Rozhodně se jedná o nadprůměrný herní kousek.
O Overwatch jsem se donedávna moc nezajímal. Viděl jsem asi jako všichni trailery. Potom jsem se podíval na jeden gameplay a konstatoval jsem že je to kopie TF2 a tudíž nemá cenu dát za to 60 euro.
Potom ale přišla open beta. Ani jsem o ní nevěděl. Ale protože na battle.net jsem měl kamaráda, co Overwatch zrovna hrál a napsal mi abych se přidal, tak jsem si dal hru stáhnout. A za půl hodiny už jsem byl ve hře. Jak bylo řečeno v článku, prošel jsem si zbytečným tutoriálem. Potom jsem si dal první hru. Vybral jsem si asi jedinou postavu, která mi přišla opravdu zajímavá, Tracer. Nic moc jsem od hry neočekával. Ale to, co přišlo mě opravdu překvapilo. Už dlouho jsem se tak nebavil, jako při hraní Overwatch. Skončilo to tak, že jsem místo práce na semestrálce z databází hrál tři dny v kuse 16 hodin denně Overwatch. A to celou dobu jenom za Tracer. A ani na vteřinu jsem se nenudil. To je skoro 50 hodin jenom za jednu postavu. Hned poté jsem si hru objednal. Už nejsem toho názoru, že hra nemá cenu 60 euro. Nemůžu se dočkat 24. května. Tohle pro mě bude zábava na hodně, hodně dlouho. Mohu jen doporučit.
super hra zaujala mne je to
Nejlepší hra :-)