Napoleon: Total War

Pánové z Creative Assembly si dali za úkol protáhnout válkychtivé hráče dlouhou historií zajímavých konfliktů. V rámci série Total War jsme prozatím navštívili feudální Japonsko, středověkou Evropu (dvakrát), starověký Řím a svět v 18. století. Napoleon: Total War, nejnovější přírůstek do rodiny populárních tahovek, nás vezme do let 1796 až 1815, kdy se celá Evropa obávala jistého pana Bonaparta. V pořadí šestý titul z dílny známého studia mapuje Napoleonovu pouť z korsického Ajaccia do učebnic dějepisu, a mohu dopředu prozradit, že jde o atraktivně podanou pouť.

Nové pokračování vnáší do zažitého konceptu příběhovější pojetí a odlišnou perspektivu. Zatímco v minulých dílech jste na globální mapu nahlíželi jakoby z nižší oběžné dráhy, kdy jste měli celé kontinenty jako na dlani, N:TW se přesunuje – řekněme – do vysoko letícího letadla. Herní plocha je rozlohou menší, zato však mnohem podrobnější. Změnou měřítka prošel i běh času: jestliže v Empire jeden tah reprezentoval období šesti měsíců, nyní zabere jen zhruba dva týdny. “Představte si Total War pod mikroskopem,” prohlašují zástupci Creative Assembly – a výstižněji snad připravovaný titul popsat nelze.

Jak napovídá název, vše se točí okolo Napoleona. Nutno podotknout, že když už tvůrci postavili do centra dění jediného člověka, těžko mohli zvolit lepšího kandidáta. Přece jen, nevysoký chlapík z rodu Bonapartů povýšil taktiku na umění a nesmazatelně se zapsal do vojenských příruček. Napoleon změnil politickou tvář Evropy, dal světu přelomový občanský zákoník (Code Civil), zavedl metrický systém a díky svým výbojům v Egyptě napomohl objevení Rosettské desky. Pochopitelně, moc se už nemluví o tom, že tento vavříny ověnčený vojevůdce po sobě zanechal vyplundrované vesnice, rozvrácené rodiny (v důsledku jeho činů prý pomřelo více než 6 milionů lidí), přišel o zámořské kolonie a Francii dohnal na pokraj státního bankrotu. Tyhle menší excesy se vojenským historikům příliš nehodí do krámu, což ale nemění nic na faktu, že Napoleon uměl setsakra dobře válčit. To mu nikdo upřít nemůže, dokonce ani Tolstoj ne… Nuže, historické okénko máme za sebou, zpět k tématu, kterým je očekávaná strategie.

Preview verze, kterou jsme dostali k dispozici, obsahuje dvě z Napoleonových tažení. Úvodní kampaň vykresluje císařovo dospívání a léta strávená na vojenské akademii v Brienne-le-Château a pařížské École Militaire. Tuto relativně opomíjenou část jeho života, kdy byl ještě neznámým nýmandem, nezařadili tvůrci bezdůvodně. Jednak pochopíte, že člověk se nestane mistrem taktiky jen tak ze dne na den; seznámíte se s událostmi, jež Bonapartovi poskytly příležitost na sebe upozornit, a zejména si osvojíte herní mechanismy, neboť prolog zároveň slouží jako chytře vymyšlený tutoriál. Druhá z předkládaných kampaní, italské tažení, mapuje porevoluční boje v Itálii a následný výlet k branám Rakouska. Finální produkt přinese též zmiňovanou výpravu do Egypta spolu s dalšími eskapádami neslavně dopadnuvšího megalomana.

Ovládání se od dřívějška příliš nezměnilo, hra samotná však obsahuje několik nových featurek, které mohou zamotat hlavu i ostříleným harcovníkům. (No, těm nejspíš ne. Pozn. red.) Například prostředí nyní hraje daleko důležitější roli než dříve. Proto vypravíte-li se do hor či do pouště, musíte počítat s tím, že jednotky, jež nemají odolnost vůči příslušnému prostředí, rády dezertují nebo umírají. V nehostinných oblastech vám kontinuálně klesají stavy, tudíž není radno zdržovat se zde příliš dlouho. Stejný problém přináší i střídání ročních dob, zima vojákům vůbec nesvědčí (zde si tvůrci evidentně připravili půdu na katastrofické tažení do Ruska), takže nepozorný vojevůdce může během několika tahů přijít i o pětinu mužů, a to nepotěší. Na druhou stranu, systém kompenzuje nepříjemné efekty počasí automatickým posíláním posil, nacházíte-li se v domácí provincii a máte-li postavenou příslušnou budovu (supply post).

Kdybych měl připravovanou tahovku ve zkratce shrnout, pak lze říci, že Napoleon: Total War pokračuje tam, kde minulý díl skončil. Přestože Empire si od recenzentů odnášelo vynikající hodnocení (my jsme udělili 87 %), je záhodno připomenout, že hra obsahovala nemalý počet nedostatků, kazících celkový dojem. Za všechny jmenujme nepříliš inteligentní umělou “inteligenci” a nedokonalý pathfinding. Vývojáři se však evidentně poučili, věci šlapou, jak mají. Alespoň většina… Mírně mě zklamalo zpracování diplomacie, respektive chování cizích diplomatů, které jde z extrému do extrému. Když chcete uzavřít obchodní pakt a získat právo volného průchodu, je kolem toho spousta cavyků a vytáček, ale jakmile chcete založit alianci (tedy mnohem těsnější svazek), jdou věci jako po másle. V žánrově podobném projektu z artušovských dob, který jsem před několika měsíci recenzoval, jste mnohdy válčili jen proto, že jste si spojenectví nebo alespoň příměří prostě nemohli finančně dovolit. Oproti tomu státy v N:TW uzavřou alianci i za relativně malý bakšiš a – především – bez ohledu na politické důsledky. Což vám sice dost usnadní život, jenže spojenectví spaktované na koleni holt nepůsobí reálně a dochází ke vzniku absurdních situací, kdy si z malého protektorátu, který by se měl logicky přimknout k mnohem silnějšímu Rakousku, uděláte protirakouský nárazník, takže můžete nerušeně pracovat na budoucím impériu. Nevím, možná měl diplomatický algoritmus prostě jen špatný den, či co.

Ke hraní na globální mapě ale jinak nemám výtek, Creative Assembly se jako vždy povedlo vybalancovat komplexitu a přístupnost, tudíž bez problémů ukočírujete jak záležitosti vojenského charakteru, tak správu anektovaných území. Co se týče bitev, zde hraje extrémně důležitou roli počáteční rozestavení armád. Vojevůdce s nižší hodností rozestavuje své muže vždy jako první, oponent má tedy nezanedbatelnou výhodu, poněvadž může adaptovat svou obvyklou strategii tak, aby zmařil protivníkovy plány již v úvodních fázích bitvy. Co mi ale trochu vadilo, byla poněkud neobratná kamera, jež nevyhovovala mým představám o přehledu nad bitevní vřavou. Na kameru jsem si u série Total War nikdy pořádně nezvykl, a v tomto směru se zřejmě nic nezmění ani tentokrát.

Co se technického zpracování týče, zatím nelze příliš soudit, neboť preview verze neumožňovala zapnout veškeré efekty (přiložené obrázky dodal distributor). Mohu alespoň konstatovat, že tvůrci zapracovali na varietě modelů, takže už proti sobě nestojí armády synchronizovaných klonů. I přestože jsem nedostal možnost otestovat lákavě vypadající síťový mód, jenž přinese online bojování i v rámci sólové kampaně, hra vypadá velmi lákavě. 23. února, kdy N:TW přijde na regály obchodů, se máme nač těšit. Totální válka ještě nikdy nebyla tak zábavná! Ano, zní to jako laciný reklamní slogan, ale něco na něm bude. Tedy pokud developeři ještě zamakají na diplomacii, jež vám občas dovoluje provádět divokosti.