Mortal Online

Nenechám se jen tak něčím zaskočit, nicméně MMORPG Mortal Online mě překvapovalo v podstatě neustále. Jen považte: v které jiné seriózní hře spatříte explicitně zobrazenou nahotu? Pokud MO vyzkoušíte, uvidíte spoustu detailně vymodelovaných penisů, ňader a pubického ochlupení; Amíci tomu myslím říkají full frontal nudity. To pochopitelně není ani zdaleka všechno, čím dokážou švédští vývojáři zaujmout; jejich dítko křičí z plných plic: “Já nejsem tuctové MMORPG!” Nejde o chvástání, je to naprostá, neoddiskutovatelná pravda. Jak ukážu dále, snaha vymanit se ze zavedených konvencí nedopadla úplně dobře, ovšem jedna věc je zcela jistá: tvůrci ze Starvaultu si zaslouží náš respekt, i kdyby jenom díky nekompromisnímu přístupu k povrchní morálce. Nikomu nevadí utrhané údy, usekané hlavy a krev chlístající do všech světových stran, ale nahota – a zvláště ta mužská, božínku – je naprosté tabu. Stupidní, nesmyslné a pokrytecké tabu, ale přesto tabu. Tvůrci vykázali prudérnost do patřičných mezí, na což si dneska netroufá téměř nikdo.

Mortal Online pojímá samo sebe jako sandboxové MMORPG, kde můžete dělat vyloženě cokoli. Tak trochu ve stylu Koukej, chlapče, svět je velikánské pískoviště, tady máš formičky a lopatičku, jdi a hraj si. Což zní skvěle, ale má to pořádný háček. Nikde v dohledu není hodná maminka, jež by vám poradila, jak se všechny ty metaforické bábovičky a hrady z písku vlastně staví, jestli mi rozumíte. Tahle onlajnovka je určena hardcore pařanům, zbožňujícím Richarda Garriota a stařičkou Ultimu; nabízí tolik svobody, že dlouho nebudete vědět, co si s ní počít. Mortal Online jde ve všem do extrému: neobsahuje systém levelů, nemá jasně definovaný příběh, úplně absentují questy. Skilly si nekupujete od NPC, dovednosti získáváte praxí. Chcete se stát lepším dřevorubcem? Prosím, tady máte sekeru, támhle stojí strom, sám se neposeká! Vaše činnosti ovlivňují podobu a chod světa, když kupříkladu s přáteli zabijete slizké monstrum, zůstane mrtvé. Aby nedošlo k mýlce: monstrum zůstane mrtvé nadobro – nedojde k respawnu. A tak dále. Nemůžete se řídit pravidly a nelze je ani porušovat, protože vývojáři žádná pravidla nestanovili. Svět je zkrátka veliké pískoviště, tak veliké, že v moři písku můžete i utonout…

Hra působí netradičně už při vytváření postavy a tento dojem ve vás zůstane i poté, co ji (pravděpodobně) opustíte, zděšeni z toho, jak moc se vymyká žánrovým standardům. Počin Starvaultu nicméně stojí za vyzkoušení: zanechá opravdu silný dojem, a to se jen tak leckomu nepodaří. (Pokud byste si z dnešního článku měli odnést jedinou informaci, je to tahle.) Ale zpět k procesu tvorby postavy. V jiných titulech prostě jen vyberete některou z předdefinovaných ras a povolání, dostanete pár hejblátek, pomocí nichž dotvoříte vzhled a hurá do nováčkovských instancí. Ne však v Mortal Online. Zde nejprve nadefinujete klanovou příslušnost, načež volíte rasy čtyř svých předků, jež determinují rasu vaši. Rasa ovlivňuje maximální dosažitelné hodnoty pěti hlavních vlastností (síla, obratnost, konstituce, psýcha, inteligence). Také určujete svůj věk – můžete hrát i za osmdesátiletého staříka, stojíte-li o to. Nejde o kosmetickou záležitost, neboť i věk se projevuje na statistikách. Následuje výběr specializace, rozdělování stat pointů a teprve pak dojde na plastickou chirurgii. Bohužel – a jedná se o opravdu velké BOHUŽEL – při všem tom nastavování se vám nikdo ani slovíčkem nezmíní, co k čemu slouží. Předstartovní info, jakým vás hra oblažuje, je naprosto nedostatečné, a tak do světa Mortalu vcházíte úplně naslepo. A slepí zůstanete.

MO nabízí mnoho startovních lokací, dokonce máte i možnost zrodit se na náhodném (!) místě; já osobně začal před jakýmsi barákem poblíž hluboké rokle, nacházející se bůhvíkde. (Toť nejpřesnější popis, jaký mohu dát, hra totiž neobsahuje mapu ani kompas; těch několik dní, co jsem v Mortalu strávil, jsem neměl nejmenší tušení, kde sakra jsem.) Když začnete, nikdo není v dohledu, žádné NPC dychtivé zadat začátečnický quest, žádní hráči, dokonce ani nepřátelsky naladěná monstra. Jako byste na světě byli jen vy a nikdo jiný, což je zapříčiněno širokou paletou startovních míst. Takže jsem se rozběhl nazdařbůh, abych někde vypozoroval, co se ode mě vlastně chce, jaký bude smysl mého virtuálního života. Po delším – a nutno podotknout, že strastiplném – pátrání jsem na to kápnul. Vaším úkolem… jak bych to řekl… prostě se ocitáte v roli… ne ne, takhle to vlastně není… jde zkrátka o to, že, ehm… no, nejlepší asi bude, když vám prozradím, že musíte… ééé… a pak taky…  – nu, a to je zhruba tak všechno. Snad jsem se vyjádřil dost jasně.

Teď ale vážně. Jen na vás záleží, co ze sebe uděláte, čemu se budete věnovat. Starvault zásadně nediktuje, nepředepisuje, neporoučí. Nikdo nechce, abyste hledali zatoulaná koťátka nebo abyste zachraňovali svět před [DOPLŇTE SI SAMI]. Jste pány svého života, držíte svůj osud v rukou. Škála provozovatelných aktivit je obrovská, stejně jako herní prostředí (což pouze odhaduji, protože vzhledem k absenci mapy netuším, jakou část Mortalu jsem stihnul prozkoumat). Starvault nepředkládá epické fantasy prostředí, kam snadno naskočíte, rychle vylevelujete a pak začnete obcházet raidy: cílem je komplexní a realistická (jak to jenom u fantasy jde) simulace magického světa.

Kdyby všechno fungovalo, jak má, a v herních mechanismech nic neskřípalo, MO by si zasloužilo nekonečnou chválu a uznání. Jenže tak tomu není, o bug zakopnete za každým kamenem a navíc, jak už jsem zmínil, hra je extrémně nepřátelská k uživatelům: většina z těch, kdo si MO vyzkouší, rychle rezignuje a přejde ke snadněji přístupným titulům. Jen pro ilustraci: než jsem zabil své první monstrum – zdánlivě neškodné prasátko – dvakrát mě okradli, jednou mi spadlo připojení a též se mi podařilo spadnout z obrovského srázu. Což znamenalo okamžitou smrt a veliký průšvih. Protože když zemřete, přejdete do jakési astrální roviny, v níž musíte vyhledat kněze, jenž vás přivede zpět k životu. A zkuste si hledat kněze v hluboké a nepříjemně dlouhé rokli, jejíž východ se nachází kdesi v nedohlednu. Beta klient naštěstí umožňuje port přímo ke knězi, jenže nenávratně ztratíte 10 % z každého atributu. A to sakra bolí.

Hra je orientována na hlavně PvP, úspěch v soubojích závisí částečně na kvalitě používané zbraně a zbroje, o které lze ale velice snadno přijít, a především na vašem umu. Podobně jako připravovaná T.E.R.A, i Mortal využívá pro detekci ran hitboxy. Zásluhou Unreal Enginu vypadá MO na první (a vlastně i na druhý, třetí, entý) pohled velice pěkně, jenže v zákulisí, kam oko hráčovo nedohlédne, mají tvůrci pořádný binec. Starvault se potýká s bugy a špatnou optimalizací, což je samozřejmě údělem snad každé bety. Jenže v případě MO tyto problémy ještě více přispívají k už tak nesnadné adaptaci nově příchozích uživatelů.

Starvaultu nelze upřít odvahu, ambice a notnou dávku entuziasmu, s níž vytváří skutečně svobodný svět. Nelze však pominout ani fakt, že za monstrprojektem by mělo stát studio s nemalými finančními a lidskými zdroji. A tím Starvault není. Dostáváme se tak do neřešitelné situace. Velikáni herního průmyslu si na MMORPG tohoto typu netroufnou (příliš velký risk, nejistá návratnost investic) a malá nezávislá studia zase projekt takového rozsahu kapacitně nezvládnou. Nepochopte mě špatně, Mortal Online je potenciálně skvělý titul, originální a úchvatný. Jenomže své krásy vám neukáže jen tak, musíte si je zasloužit, což vyžaduje čas, ochotu odpouštět nedostatky a velké zaujetí pro věc. Ale pro normálního uživatele MO není. A pokud nedojde k razantnímu přepracování úvodních fází hry, zřejmě nikdy ani nebude…

Pozn.: Screenshoty pocházejí z německých stránek věnovaných starvaultímu počinu (link). Během psaní článku mi odešel HDD a vzal s sebou do pekel i mnou pořízené screenshoty. Ještě že existují Google Docs, kam si průběžně ukládám alespoň text.