Když vám řekneme základní princip, obsah a cíl Mirror’s Edge, bude se vám na první pohled zdát možná naprosto ohraný a vlastně nudný. Ovšem naprostý opak je pravdou. Právě tento titul bychom označili jako jeden z nejvíce revolučních projektů tohoto roku. Na letošní Games Convention 08 jsme nejprve navštívili prezentaci hry z úst producenta vývojářského týmů DICE a potom jsme si ji i sami zahráli. Měli jsme tak konečně možnost vyzkoušet, nakolik reálně a věrohodně se povedlo slibované featurky zpracovat. Nechyběla ani ukázka hodně zajímavě zpracovaných soubojů nebo výlet do podzemních chodeb, které se zatím ani na screenshotech příliš neobjevovaly. Hned v úvodu přitom můžeme prozradit, že jsme si odnesli skutečně příjemné pocity a dojmy. Inu posuďte sami, tady vám je předkládáme…
V průběhu celé hry se budete koukat z očí hlavní hrdinky Faith. Tedy ona není takovou tou hrdinkou v pravém slova smyslu. Mirror’s Edge se odehrává v budoucnosti, kdy probíhá veškerá komunikace elektronicky, ovšem její bezpečnost není nijak slavná a všechny kanály jsou monitorované. A kvůli tomu existují speciální kurýři, jejichž prací je rychlé a spolehlivé doručování zpráv. A Faith je pochopitelně jednou z nich. Abyste však doručili balíček od odesílatele k příjemci, musíte běžet. Hodně rychle běžet. Většina misí se přitom bude odehrávat v moderním městě plném vysokých věžáků, po nichž prcháte před nepřátelskou policií, která se vás snaží zastavit. Pokud jste snad o Mirror’s Edge ještě neslyšeli, asi si zrovna představujete nějakou hodně akční řežbu. Tak na to rovnou rychle zapomeňte. Neustále sice koukáte z pohledu první osoby, ale tady jde v prvé řadě o běh, ladné pohyby, postřeh, akrobacii a parkour. Zkrátka vaším cílem není prostřílet se ulicemi města do cílového místa, ale rychle a efektivně všem utéct.
Celé hraní začínalo na rovné a vcelku velké střeše jednoho z městských mrakodrapů. Všude okolo jsme viděli nádherně zpracované město, které skutečně nevypadá (a ani nemá vypadat) jako vytvořené podle reálné předlohy. Mirror’s Edge má totiž svůj hodně specifický styl grafiky. Budovy a celé prostředí je laděno do modro-bílých barev a nasát ho můžete i skrz okolní obrázky nebo video. Ale zpět k samotnému hernímu prožitku. Hned tady na střeše nám producent hry předvedl, jak věrohodně a výborně se do Faith vžijeme. Šlo zatím jen o obyčejný běh. U něj je vcelku zajímavé, že nenajdete žádné speciální tlačítko pro sprint, pouze držíte analogovou páčku dopředu, hrdinka se rozeběhne a po chvíli začne sprintovat jako o závod. Ostatně vždyť o závod s časem při doručování a utíkání protivníkům zde také půjde. Při pohybu se přitom neustále lehce do stran pohupuje obraz, vidíte ruce a kdykoli se podíváte dolů, tak i nohy Faith. Všechno to dohromady působí opravdu hodně věrohodně a ještě i díky skvělému audio doprovodu (takové funění) se skvěle vžijete do aktuální situace. A když pak třeba ještě přistoupíte na úplný okraj střechy a podíváte se dolů, skutečně se vám zatočí hlava.
Samozřejmě to bylo jen první rozehřátí, po němž přišla opravdová svižná akce v podání Faith. Rychlé a přesné skoky ze střechy na střechu, ladné skoky na překážky i přes ně, sklouznutí se po zavěšeném lanu, doskočení do kotrmelce, chůze po uzoučké trubce, prudké proběhnutí zatáčkou jakoby ve skluzu a mnohé další pohyby a činnosti. Toho všeho si skutečně užijeme maximálně a vypadá to na pohled nesmírně krásně a efektně. K dispozici jsme přitom měli několik „vylepšováků” díky nimž je to alespoň trochu lehčí. Jedním z hlavních featurek se stalo zpomalení času, které se hodí například při přecházení po úzké trubce z jedné střechy na druhou. Tam jde totiž hlavně o vaše balancování a vyvažování do stran. Zajímavé je i finální HUD, které vlastní vůbec není. Na celé obrazovce jen vidíte uprostřed tečku a i tu je možné v nastavení vypnout.
Přeci jen obtížnost je opravdu vysoká, ačkoli se to na první pohled nemusí vůbec zdát. Jednou takovou vychytávkou jsou například červeně zbarvená místa a věci, které musíme (nebo bychom alespoň měli) použít k dalšímu postupu. Vězte, že to pomůže vcelku hodně, ale ani pak se Mirror’s Edge nestane pouze nudnou a jednoduchou odpočinkovou hrou. To nejtěžší je totiž vymyslet, jak přesně daný trik udělat, aby to bylo co nejrychlejší a zároveň zvládnout to provést svými prsty na analogovém gamepadu. V Lipsku jsme hráli na Xboxu360, ovšem tato verze bude shodná s tou pro PS3 (a snad i PC). U PlayStation půjde využívat i vlastnosti ovladače SixAxis, hlavně například při pomalém lezení a balancování na úzké trubce, což lze vidět i na videu u tohoto článku. V mnohých případech se bude nabízet plno alternativních cest a právě vy se pro tu kterou musíte rozhodnout. A to hlavně hodně rychle, nemůžete si nikdy dovolit jakékoli zaváhání. Prakticky pobíháte, kudy jen chcete, i když o otevřeném světě se skutečně mluvit nedá a možných řešení a tras se dá pokaždé najít opravdu jen pár. Spíše jde o to, jakým způsobem někam vyskočíte, apod.
Jak jsme řekli hned v úvodu, dočkali jsme se i několika soubojů. Protože ale pořád musíte běhat, dokonce sakramentsky rychle běhat, žádnou zbraň s sebou netaháte. Uveďme si rovnou jeden příklad. Ten pochází z druhé hratelné úrovně na GC – podzemních stok. Tady po vás v jednu chvíli začne odněkud střílet sniper, žádný jiný nepřítel evidentně nablízku není. Inu, nezbývá než vzít tradičně nohy na ramena a začít zdrhat ostošest. Jeden skok, druhý skok, třetí, rychlé proběhnutí zatáčkou díky sklouznutí se, další skok a rázem jste téměř tváří v tvář dalšímu sniperovi. Po něm okamžitě skočíte, skopnete ho k zemi (rychlost reakce je hodně důležitá), zpacifikujete ho a rychle mu seberete zbraň. Čapnete ji do rukou a začnete to pálit po zmíněném útočníkovi, jemuž jste celou dobu utíkali. Pak rychle zbraň zahodit a pokračovat dál. Jak nám producent říkal, nikdy nemá cenu nosit nějaké nalezené zbraně s sebou, protože jste pomalí a nemůžete se vůbec tak ladně pohybovat. Navíc pokud by vám snad došly náboje, Faith hnedka bouchačku zahodí a je to.
Pomalu se dostáváme ke konci dnešních dojmů. Pokud jste četli pozorně, musí vám být jasné, že nám se hra líbila. A stejně tak vám musí být jasné, že Mirror’s Edge je opravdu těžké a neprojdete ho patrně jedna báseň. Dokonce i producent hry, jež nám ji představoval, měl v jednu chvíli problémy s vyskočením na vysokou bednu (na druhou stranu šlo jít jednodušší cestou, on nám chtěl ukázat tu rychlejší, byť těžší) a později několikrát spadl z velké výšky, což ho stálo život. Tedy samozřejmě jen virtuální hrdinku, my jsme mu to tolerovali, protože zanedlouho jsme sami zjistili, že to skutečně není žádná sranda. Na druhou stranu ovládání je jednoduché a princip i hratelnost naopak srandovní je. Tvůrci také poznamenali zajímavý fakt. Během celého příběhu se nenaučíte žádnou novou abilitu, jen se postupně budete právě vy, hráči, zdokonalovat ve zvládání pohybů pomocí analogové páčky, a tudíž budou i lepší výsledky. Proč dělat RPG prvky postavičce, když si je mohou vylepšovat hráči, že?
Mirror’s Edge mne v Lipsku rozhodně dokázalo nadmíru zaujmout a byl to rozhodně nejoriginálnější počin, který jsem si tam měl možnost zahrát a vyzkoušet. Především mne potěšilo, že hra vypadá tak dobře a přitažlivě i v pohybu a na vlastní kůži. Zkrátka řeči vývojářů při oznámení byly vcelku pravdivé, to můžeme již nyní potvrdit. Určité obavy však přetrvávají. Ta největší pramení hlavně z rozmanitosti, zkrátka aby nás hra dokázala hodně dlouho bavit a nestal se z ní po hodince ohromný stereotyp. Hlavně na tuto, ale i mnohé další otázky, vám odpoví až naše recenze. Vydání se plánuje ještě na letošní zimu, patrně prosinec, a to jak pro PS3, Xbox 360, tak PC. Avšak v tomto případě bude patrně gamepad takřka nutností a hraní na klávesnici si moc neumíme představit. Abyste si však vy mohli co nejvíce představit hru samotnou, doporučujeme zhlédnout hlavně video přímo z hraní, které naleznete v tomto článku.
