Není to sice zrovna fér, ale Might & Magic Heroes VI se dočká uznání teprve tehdy, podaří-li se developerům srovnat krok s legendárním třetím dílem, který dodnes zbožňují zástupy hráčů. Zatímco obě novější pokračování (IV a V) zůstala ve stínu slavného staříka, šestý díl hodlá “prokletí” zlomit a ukázat, že dokáže obstát vedle zatím nepřekonaného předchůdce. Po Nivalu se štafety ujalo maďarské studio Black Hole a východoevropský vliv je na hře opět znát. Objevují se například prvky vlastní slovanské mytologii – hrdinové jedné z kampaní se jmenují Světlana a Pavel – ovšem ve všech podstatných ohledech Heroes 6 ctí ducha série.
Pokračování přináší slušnou řádku novinek a změn, z nichž některé jsou jen kosmetického rázu, jiné však zasahují do základního konceptu poměrně výrazně. Tvůrci si nemyslí, že by se etalon třetího dílu nedal vylepšit, že by už nezbýval prostor pro invenci a čerstvé nápady. Hra prošla zeštíhlením, stala se o poznání přímočařejší, než jste byli zvyklí, a přejala několik moderních designových principů. Maďarský tým kupříkladu prořezal košatý strom surovin: zahodil rtuť, síru a démanty – a nahradil je novou komoditou: krystaly. Ve výsledku se tedy budeme muset spokojit “pouze” se dřevem, rudou, zmiňovanými krystaly a zlatem. Facelift dostalo rovněž obsazování dolů. Obsadíte-li důl, jejž dosud nikdo nekontroloval, bude váš – potud zůstává vše při starém. Ovšem nepřátelský důl přeberete teprve při dobytí města, pod jehož územní vliv spadá. Obsazením samotné budovy pouze dočasně přerušíte těžbu, když však vaše armáda důl opustí a vydá se vstříc dalšímu dobrodružství, budova se automaticky vrátí pod nepřátelskou kontrolu.
Tvůrci očividně sledují jistý cíl: chtějí zabránit dlouhé přetahované, kdy člověk mašíruje po mapě křížem krážem, protože mu slaboučtí enemáčtí hrdinové “vyzobávají” naleziště. Blackhole chce hře dodat dynamiku, kterou starší díly postrádaly. Už betatest ukazuje, že hra má opravdu silný tah na bránu, dynamiku koneckonců posilují i další nové mechanismy, Jedná se většinou o zjednodušení, a ta se mnohým nebudou líbit. Budou totiž šmahem odsuzována s poukazem na násilnou simplifikaci současné scény. Jenže jsou zjednodušení a zjednodušení. Zatímco některá “vylepšení” dělají z dnešních her frašku (týká se zejména stříleček), jiná nepostrádají opodstatnění. A zdá se, že šestý díl Heroes, jenž mimochodem prošel zajímavou názvovou proměnou, spadá do obou zmiňovaných kategorií.
Zjednodušené suroviny i přepracovaný systém zabírání nalezišť kvitujeme s povděkem. Jiná je však situace se “sdíleným rekrutováním” jednotek. Rozumějte tomu tak, že veškerou produkci vlastněných měst lze čerpat v najednou. Přesněji řečeno, jestliže město Alfa dokáže vyprodukovat 10 lučištníků a města Beta a Gama rovněž, bude vám v kterémkoli z nich k dispozici ke koupi četa třiceti lučištníků! Odpadnou tedy starosti s logistikou a přesuny armád – jenže právě ty představují jeden ze základních stavebních kamenů tahové strategie. Jakmile jednotky někde nakoupíte, už s nimi víc šachovat nemůžete, jenže… No, beta nedokáže zodpovědět otázku, zda se jedná o dobrý nebo špatný nápad, ale k odpovědi, kterou podá finální produkt, vzhlížíme s obavami.
Prvky směřující k přímočarosti – jakkoli přímočarost samotná nemusí být apriori na škodu – jaksi podporují tendenci sázet vše na jedinou kartu. To znamená vybudovat jedinou armádu, do níž a) investujete veškeré prostředky, b) kterou obnovujete v nejbližším městě a c) s níž pak obrážíte nepřátelská území. Zkrátka zdálo se nám, že hra člověka nenutí diverzifikovat síly a myslet ve více rovinách (a tudíž dochází ke ztrátě epičnosti, kterou byla série proslulá). Jak vidno, může se potenciálně jednat o velký problém, jenž by mohl napomoci silnějšímu (koherentnějšímu) zážitku při prvním projití, avšak za cenu ohrožení zábavnosti v dlouhodobějším horizontu.
Closed beta nabízí 3 sólové mapy a jednu mapu určenou pro hru více hráčů v režimu hot-seat. Bez výjimky jde o úvodní mapy, o nichž lze předpokládat, že budou na uživatele mírnější: čímž chceme říct, že k neradostné situaci popisované v předchozích odstavcích nemusí vůbec dojít. Hra prozatím vyžaduje neustálé připojení k internetu, zaslechli jsme však, že se počítá i s plnohodnotným offline režimem. Když už jste ale připojeni, na sólových mapách lze nalézt zvláštní portály, která fungují jako izolovaná minifóra, kam mohou ostatní psát své dojmy, postřehy, případně udílet rady. Jedná se o zajímavou a překvapivě příjemnou vychytávku, jež člověku připomene, že existují i jiní lidé, rutinně křižující planiny a bojující o čest a slávu a předměty přidávající plusové bodíky ke statistikám.
Grafika, obzvláště vzhled globální mapy, je krásná, přestože hra využívá stejného enginu, jaký poháněl pátý díl. Nic nechybí ani nepřebývá, design je čistý, hra si zachovává vysokou míru detailů, aniž by hráče (vizuálně) zahlcovala. Soubojové obrazovky už si bezvýhradnou chválu nezaslouží, zejména časté cutscény (každý útok vašeho hrdiny) by si zasloužily větší péči. Ale vzato kolem a kolem, M&MH6 už teď vypadá k světu: k naší spokojenosti postačí, když tvůrci odstraní pár průvodních znaků betatestů: občasně vypadávající textury, “zneviditelnění” postav hrdinů při přechodu do desktopu a zpět. Také by se dalo zapracovat na vzhledu měst, která nejsou tak detailní, jak by mohla být, ale v tomto směru se zlepšení zřejmě již nedočkáme.
Zatím poslední díl série vzbuzuje naděje i vyvolává obavy. Přestože obsahuje pár featurek, které nevítáme úplně s radostí, hra působí uceleným dojmem a nechybí jí potenciál zaujmout příznivce tahového válčení. Disciples 3 z dlouhodobějšího pohledu zklamalo: až čas ukáže, jako dopadne Might & Magic Heroes 6, ale existují slušné šance, že studio Blackhole dostojí svému jménu a hráče pohltí. Vývojáři přichystali spoustu nových jednotek, přepracovali staré, snaží se zaujmout chytlavým RPG systémem a docela se jim to daří. Do diáře si poznačte 6. září, protože právě tehdy vtrhnou hrdinové – vyzbrojeni meči a magií – na plotny našich harddisků. Nebo flash paměti SSD. Ať tak či onak, po prázdninách se sejdeme u recenze!
