Za každou hrou se skrývá příběh, někdy je zajímavější více, někdy méně. V případě Mashinek by se za něj nemusel stydět kdejaký scénárista. Mashinky jsou totiž jakousi one man show Jana Zeleného, který je vytvořil sám ve svém volném čase, zatímco pracoval v Bohemia Interactive. A neměl to lehké, jelikož musel začít od píky, resp. od enginu. Nicméně, povedlo se a Mashinky se – k radosti všech milovníků vláčků – dostaly do předběžného přístupu.
Dalo by se říci, že odkazují na již legendární Railroad Tycoon, kterým se Jan Zelený inspiroval. Jak sám řekl v jednom rozhovoru, chtěl si udělat podobnou hru, kde by si udělal vše po svém. A tak se také děje. Mashinky rozhodně nejsou nějakou kopií a ani bych neřekl, že se jedná o nástupce Railroad Tycoon, je to spíše jakýsi příbuzný, který ačkoli má podobnou krev, v lecčem se liší a hlavně je originální.
V první řadě si ale nejdříve řekněme, o co v Mashinkách vlastně jde. Lze je popsat jako singleplayer strategickou hru, v níž si na náhodně generované, či předem připravené mapě, budujete co nejvíce efektivní železniční síť.
Princip hry je veskrze velmi jednoduchý, v praxi si vezmete počáteční půjčku a začnete stavět koleje mezi městy, fabrikami, doly aj. Posléze nakoupíte lokomotivu a vagónky a vypravíte svůj první vlak. Jméno hry je zde naprosto vystihující, protože téměř vše se – aspoň prozatím – točí kolem mašinek. Tím mám především na mysli to, že ve hře nenajdete nějaký složitý management své firmy. Svou společnost si dokonce ani nemůžete pojmenovat (aspoň já jsem tuto funkci nenašel). Každopádně není to nějaký nedodělek, Mashinky jednoduše akcentují jiná témata. Zatímco třeba v Railway Empire je stavění kolejí otázkou kliknutí na bod A a posléze na bod B, ale správa společnosti je pěkná fuška, zde je to přesně naopak.
Management je zde přítomný zejména v hlídání si dostatku financí a surovin na provoz trati a v možnosti investování do rozvoje jednotlivých nádraží, továren, pil, lesů aj. Tím hlavním v Mashinkách je ale výstavba tratí, vypravování vlaků a řízení jejich provozu.
Ve hře je unikátní systém, jenž k těmto účelům slouží perfektně a velmi zpříjemňuje celkovou hratelnost. V zásadě jde o to, že můžete přepínat mezi dvěma režimy. Jeden je izometrický, jednoduchý a připomíná spíše deskovou hru. Vidíte v něm jen mapu a na ní základní objekty. Tento mód dobře poslouží pro přehlednou výstavbu kolejí, mostů, tunelů, budov aj. Když dostavíte, můžete se přepnout do režimu s realistickou grafikou, kde se vám již mapa vykreslí ve veškeré své kráse. Ne nadarmo Jan Zelený tento mód nazývá jako „kochací“. Často jsem se při hraní přistihl, že místo abych vylepšoval svou trať, tak jen pozoruju mašinky, jež si to vesele uhánějí po mnou vybudovaných kolejích.
Správa železniční sítě je zprvu až triviálně lehká, nicméně jak začne pomalu houstnout doprava, začne být dosti náročná. Hru v zásadě lze hrát dvěma způsoby. Můžete se vydat tou jednoduchou cestou, kde jednoduše postavíte dostatek kolejí, aby se na ně vešel každý vlak. Jenže to není úplně ono, už jen proto, že to nevypadá příliš esteticky, když např. máte vedle sebe 10 kolejí, jež se složitě klikatí a vytváří chaotickou změť. Pravé umění spočívá ve vybudování relativně jednoduché tratě, jejíž kapacitu navýšíte vhodným postavením návěstidel, vedlejších kolejí, přidáním nástupišť na nádraží atd. Pokud se vám tohle opravdu povede, pak budete opravdu jen sledovat jednotlivé vlaky (ideálně skrze perspektivu strojvůdce), jak se vzájemně chytře míjejí a jak celý složitý provoz je až neuvěřitelně plynulý.
Docílit toho je ale opravdu těžké, je k tomu nutno dobře pochopit herní mechaniky, zejména to jak funguje systém návěstidel. Mně osobně se třeba stále nedaří postavit efektivní železniční síť, která by byla podobná té reálné. Z části je to způsobeno mým diletantstvím, a z části druhé i samotnými vláčky. Ty jsou sice již poměrně chytré a jejich inteligence je průběžně vylepšována, nicméně čas od času se mi stále stává, že vlak naprosto nesmyslně zablokuje trasu jinému vlaku, čímž v důsledku způsobí kolaps celé sítě. V pozdějších fázích hry je toto ekvivalentem geomagnetické bouře, jež způsobí celosvětový black out, jednoduše řečeno, pokazí se úplně všechno a opravit to si žádá nervy o pevnosti uhlíkových vláken.
Stojí za to ale nenechat se odradit a pokročit dále. Odemknete si totiž další etapy, což pro vás znamená nové lokomotivy, vagóny a nový průmysl. Ve hře bude celkově 7 etap, jež vás provedou od období rané páry až k moderním rychlovlakům. V současnosti si můžete zahrát etapy 3 (raná pára, pozdní pára a raný diesel), přičemž vydání 4. etapy je na spadnutí.
Ke každému období se vážou nové lokomotivy a nový průmysl. Např. pokud se dostanete do etapy dieselu, budete muset zajistit dopravu ropy z vrtů do rafinerií, odkud ji dále budete muset převézt do továren. Tím si vyděláte speciální fialové – ropné – tokeny, jež můžete použít třeba jako palivo pro nové naftové vláčky.
Doposud jsem zmínil jen ty základní herní mechanismy, nicméně ve hře jich naleznete více a ve finální podobě by jich mělo být opravdu hodně. Kupříkladu, měl by být přidán multiplayer, dopravní a letecká doprava aj. Já osobně se nejvíce těším na podporu Steam workshopu, jelikož už teď fanoušci vytváří modely českých vláčků (např. již klasického motorového vozu 810 řečeného „lokálka“) a očekávám, že právě na workshopu bude dosti takového materiálu.
Tento článek bych rád zakončil tím, že na Mashinkách je opravdu vidět, že je Jan Zelený (dnes s již pomocí komunity) tvoří s láskou a nadšením. Tomu odpovídá dobrá hratelnost, malebná grafika, propracované vlaky atd. Chuťovkou je pak třeba malá lokomotiva zvaná Elishka, jež nese jméno po Janově nedávno narozené dceři.
Zbývá jen dodat, že ačkoli Mashinky ještě de facto nevyšly, už tak mají na kontě cenu za nejlepší českou hru roku 2017 (a to konkurence byla veliká) a v soutěži Česká hra roku 2017 získaly cenu v kategoriích Největší naděje a Nejlepší herní design. Už to mnohé o kvalitě Mashinek vypovídá.
