Před třemi lety pustilo IO Interactive ze řetezu Kanea a Lynche, dva prvotřídní zmrdy, kteří zdrhli hrobníkovi z lopaty. Po venezuelských událostech se jejich cesty na čas rozešly; Kane zakotvil bůhvíkde, Lynch se zabydlel v Šanghaji, kde zbudoval své hnízdečko lásky. Našel si přítelkyni, Xiu, kterou – jak se svěřuje hlasové schránce – miluje. Miluje. Chápete to? Ten Lynch, co se ustavičně dopuje prášky? Ten Lynch, co likviduje zlé hochy i náhodné kolemjdoucí, aniž by v tom spatřoval byť i jen minimální rozdíl? Ten Lynch, z jehož úhlu pohledu si zahrajeme Dog Days? No páni.
Jestliže jednička využívala filmové postupy a nikterak se nesnažila přesvědčit, že co se děje na obrazovce, je reálné (poněvadž to by někteří nemuseli unést), pak sequel zachází ještě o něco dál. Je to roztřesený zrnitý film, snímaný nekvalitní ruční kamerou, je to brutální akčňák, kde krev teče proudem a kde nejsou kladní hrdinové, jen samí padouši, co si nezasluhují právo na život. Důvod tohoto počínání, kdy se hra maskuje za film, je nasnadě. Jestliže IO Interactive glorifikuje násilí, musí zároveň nabídnout odstup, který poskytuje právě nezúčastněná kamera a s ní spojený pohled třetí osoby. Nenabídnete-li odstup, začnou vás vinit za masakr v Columbine, a co hůř: nevyděláte. Jen málokdo si koupí hru, jež z vás dělá zlého člověka. Hrát za asociála par excellence, to ano, ale stát se jím, jako v Postalu? Děkujeme velmi pěkně, a kde prosím najdeme regál s Rychlými šípy?*
Třebaže takový Nico Bellic měl k dobrákovi sakra daleko, přece jen jste se s ním mohli ztotožnit (alespoň na určité úrovni). Pod netečnými rysy slovanského obličeje bublala touha pomstít dávné křivdy; Nicovy činy můžeme chápat, vždyť přece zažil zvěrstva pácháná během balkánské války, chudáček. Ústřední dvojici Dead Men/Dog Days pochopit nelze, “filmovost” je tudíž nezbytná. Dobrá, dobrá, v jedničce šlo o záchranu Kaneovy rodinky, což je motiv, kterým se dá ospravedlnit jakkoli hnusný čin. Nezapomínejte však, že oba “hrdinové” se do svých problémů navezli sami. Říkejte si o justici, co chcete, ale vstupenku do cely smrti nedostanete jen tak pro nic za nic… Nuže, 20. srpna se naši psychopatičtí přátelé vrátí – a půjde o stylový návrat, můžeme-li soudit podle preview verze hry, kterou nám vydavatel poskytl k dispozici.
Kane & Lynch 2: Dog Days začíná v bíle vykachlíkované místnosti, takříkajíc in medias res. Kolem pobíhá chlapík v latexové zástěře, zkušeně šermuje zakrváceným skalpelem. Naše duo sedí na židlích a dostává na budku, dost tvrdě. Z řezných ran crčí krev, aktéři scénky (včetně mučitele) zjevně opustili hájemství příčetnosti, a to už hodně dávno. Do čeho se ti pošetilí blázni zase přimotali? Střih. Šanghaj, o dva dny dříve. Kane, jemuž se od minula zahojil nos, vystupuje z taxíku. S příručním kufříkem. Jako nějaký pitomý turista.
Ještě ani nestačí nasát atmosféru hektické metropole, když se k němu přifaří Lynch. Než Kaneovi zajistí ubytování a schůzku se šéfem (dvojice má v pácu “něco velkýho”), požádá starého kumpána o doprovod. Půjde o menší bokovku, nedůležitou záležitost, věc principu. Lynch chce jen ulovit malou rybu, která moc mluvila. Snadná prácička. Jenže věci se “nečekaně” zkomplikují, malá ryba má velké ploutve, ještě větší chuť k životu – a bydlí ve čtvrti plné gangsterů. Začne pronásledování, při kterém zařve děsná spousta lidí, včetně jakési holky, z níž se posléze vyklube dcera největšího z šanghajských bossů… Tušíte už, co přivede naše antihrdiny do rukou sadistického řezníka?
Příběh působí dospěle, promyšleně a vzdává hold Quentinu Tarantinovi. Což znamená, že zápletka je postavena na absurdních náhodách (výstřel v jedoucím autě) a nepříjemných situacích (“Mrtvej negr v mý garáži”), které spolu jdou ruku v ruce. První eskapády psychopatických zabijáků byly po příběhové stránce docela zajímavé, pokračování tlačí mnohem tvrději na pilu a slibuje hotové pošušňáníčko. Lidé z IO Interactive měli vždycky čuch na zajímavé charaktery a dobré příběhy, což Dog Days, zdá se, jen a jen potvrzuje.
Ale nepředjímejme kvality zápletky, když hra ještě nevyšla a my ji nemohli projít úplně celou (preview verze nabízí 4 úvodní kapitoly). Jelikož původní titul se nedočkal zrovna vřelého přijetí – pro mnohé bylo oznámení sequelu překvapením –, tvůrci přistoupili k poměrně razantním změnám, aby zavřeli ústa malověrným. Úplně odpadla možnost ovlivňovat jednání spřátelených postav. Každý teď jedná sám za sebe, ovládání NPC převzala umělá inteligence. Udílení příkazů a rozvrhování taktiky představovalo v Dead Men integrální součást hry, ne však zcela povedenou (to byl eufemismus). Navzdory jasně formulovaným rozkazům si postavy často dělaly, co chtěly, čemuž je od nynějška konec. Konec je i vzájemnému oživování pomocí adrenalinových injekcí: když vás srazí kulka, stiskem tlačítka se odplazíte do úkrytu, kde čekáte na regeneraci. Změnil se též systém krytí: Lynch, který vystřídal Kanea na postu hlavní postavy, se už neschovává automaticky, úkryty je je třeba aktivně vyhledávat a používat. Systém funguje podobně úplně stejně jako v Gears of War či Mass Effect 2, je návykový a velmi rychle přejde do krve.
Zbraně se chovají věrohodně, což je oproti předchozímu dílu značný a vítaný posun. Když do někoho z metru nakotlíte hromadu broků, vypadá to, jako byste do někoho z metru nakotlili hromadu broků. Zní to docela samozřejmě, ale samozřejmostí to bohužel nebylo. Potěší též možnost vrhat benzínové kanystry s následným odpalem ve vzduchu (vždy se trefíte). Tahle featurka se skvěle hodí k “čištění” otevřených prostranství, kde se to hemží lidmi, co si zaslouží zemřít, protože touží po vaší smrti, nebo lidmi, co si zaslouží zemřít prostě proto, že zaclánějí v cestě. Těch prvních je naštěstí víc.
Oslovil nás design úrovní, kdy opravdu máte pocit, že se nacházíte v cizokrajné Šanghaji. Tedy abychom si rozuměli: nacházíte se v Šanghaji známé z béčkových filmů, prolezete zapařené prádelny a textilky, kde vzniká oblečení značek Adidos či Nake; vtrhnete na venkovní tržiště, oslepí vás neonová záře velkoměsta. Level design dává akci šťávu a přestože jsme během testování nenarazili na pasáž, jež by se vyrovnala diskotéce z Dead Men, sequel nabízel vyrovnaný zážitek po celou dobu našeho hraní. Ať už bojujete proti speciálním jednotkám v suši restauraci nebo chráníte limuzínu na přeplněné dálnici, hra si drží vysoké tempo a neztrácí glanc.
Atmosféru dokresluje zvláštní vizuální filtr, jenž přidává zrnění a zaplňuje obrazovku grafickými artefakty. Při hraní si proto připadáte, jako byste sledovali film na nekvalitní véháesce, kamera je roztřesená a nestabilní, obraz záměrně podřadný. Autor článku přiznává, že si musel chvíli zvykat, hra kvůli oněm efektům působí docela nepřehledně – lépe se mu hrálo, když tuto funkci vypnul. Jenže tím Dog Days přichází o část své svébytnosti. (Bohužel, na screenshotech nepůsobí zmiňované filtry příliš dobře, v pohybu hra vypadá podstatně lépe. V době, kdy vyjde tento článek, už bude k dispozici demo, technické provedení tedy raději posuďte sami.)
Na pulty obchodů Steam se hra dostane 20. srpna, za pár dní se proto uvidíme u recenze. Čekají nás výrazně ořezané herní mechanismy, na druhou stranu se můžeme těšit na hutnou atmosféru, dva příkladně nepříčetné magory, spoustu akce a černého humoru. Už původní Kane & Lynch zaujal svou otevřeností a – nenapadá nás lepší výraz – živočišností. Dog Days slibují to samé, jen ve větší míře. V které jiné hře pronásledujete bosého chlápka ve slipech? Kteří jiní “hrdinové” vypadají od pohledu nesympaticky?
*Pozn.: Bavíme se pochopitelně o ambiciózních, vysokorozpočtových titulech. Zmiňovaný Postal (připravuje se třetí díl) si své publikum také najde, ale rozhodně nepůjde o masovou záležitost.**
**Pozn.: Hm, o masovou záležitost vlastně půjde, ovšem v jiném smyslu toho slova. 😉
