Imperium Romanum

Doba Římská patří k nejvěhlasnějším pojmům starověké historie. Původně nenápadný státeček založený ve zhruba 8. století před naším letopočtem se během mnoha set let existence rozšířil o tisíce kilometrů čtverečních. V tehdejší primitivní době se takových držav dalo dosáhnout pouze krutými boji, což se do historie zapsalo kupříkladu pod známým pojmem punské války. Bylo tedy jen otázkou času, kdy bohatá historie Starověkého Říma zaujme další tým vývojářů. Ti o několik měsíců později přichází s Imperium Romanum, které začátkem března doufejme přitáhne s důstojnou konkurencí hrám jako je CivCity: Rome nebo Rome: Total War.

Pár dní před oficiálním datem vydání vychází tvůrci hráčům vstříc hratelnou ukázkou o velikosti rozumných 500 MB. Ta klasicky nabízí dvojici tutoriálů, ani krátkých ani dlouhých, a provedou vás opravdu jen těmi nejnutnějšími základy. Díky tomu se můžete v krátkém sledu pustit do jediné hratelné bitvy z kampaně. 

  

Těch bude podle všech indicií v plné verzi 16. Ta prezentovaná v hratelné ukázce pocházela z počáteční fáze hry a odehrála se v místě zvaném Genoa zhruba 200 let před naším letopočtem. Ke každé misi v kampani se váže nějaká ta historická událost a ani tato není výjimkou – autoři si ale nedělali falešné naděje, že by historie současnou mladou generaci kdovíjak fascinovala. Místo hutných dějepisných zpráv naleznete na začátku levelu jen několika řádkovou informační tabulku. Ta v případě Genoy prozradí, že se děj odehrává až po 2. punské válce. Skončila samozřejmě úspěšně, ovšem s poměrně těsným výsledkem. Valná část země je zničena a její rekonstrukce bude právě úkolem této mise.

   

Každý zkušenější hráč tedy již z popisu na míle cítí prvky budovatelské strategie – a má pravdu. Bojová stránka je odsunuta hodně do pozadí a většinovou náplní misí se stane stavění domečků a řízení ekonomiky. Základem je Forum, které musí stát pokaždé, neboť je administrativním střediskem vaší civilizace. Zpočátku se nachází na levelu jedna, časem jej ale můžete za peněžní obnos povýšit a tím získat přístup k dalším stavebním strukturám. Budování samo o sobě vychází z tradičních principů strategického žánru. K menu s výběrem budov se dostanete klikem pravým tlačítkem kdekoliv do prostoru, poté vyberete z paprsčité nabídky, načež jen pokládáte budovy tam, kam potřebujete. Zpočátku dělá umístění menu na pravé tlačítko malé komplikace – samo se totiž nevypíná, časem zavazí, zvyknout se ale dá poměrně rychle a v celkovém měřítku nejde o výrazné mínus.

  

S budováním do značné míry souvisí úkoly v misích. Ty jsou taktéž řešeny alespoň lehce neotřele a na hráče tak působí domnělá nespoutanost. Ono slovíčko domnělá je poměrně důležité – ve skutečnosti totiž Imperium Romanum do značné míry lineární je, volnost je vám dána maximálně v otázce plnění či neplnění některých questů. Ty, u nichž nechybí možnost „discard" jsou většinou natolik výhodné, že vám za málo přinesou velké výnosy. Zrušit je se ve většině případů rovná hotovému bláznovství – proto budete stejně otrocky procházet všechny mise v daném kole. I když nelze z pouze jediné mise příliš usuzovat, milá byla i variabilita úkolů a jejich různorodá stavba. Questy vybíráte jakoby tažením karet z uzavřené hromádky, přičemž najednou máte zaktivované maximálně tři. Nejedná se tak úplně o přidělování úkolů, na jedné takové kartě se čas od času objeví i jednorázový bonus či naopak mor nebo epidemie, která srazí populaci o předem zadané množství lidí. Na druhou stranu se trochu bojíme případného stereotypu v této oblasti, vzhledem k tomu, že jen v takto krátkém demu se úkoly poměrně opakovaly a většinou sestávaly z problémů typu „postav budov toho a toho typu", „dosáhni limitu deseti přepychových vil" a podobně. Pokud jsme tímto způsobem odedřeli jednu celou misi, byla to celkem legrace. Dělat podle stejného návodu to samé dokola i v dalších by ale bylo opravdu jen za trest.

 

I když se bojová stránka v demoverzi příliš neobjevila, je možno alespoň částečně soudit z jednoho z tutoriálů. Ten byl totiž na souboje přímo zaměřen a jeho jedinou náplní bylo zničení dvou vedle stojících osad. Jak se dalo čekat, žádné složité vytváření armády se nekoná, stačí postavit asi čtveřici budov (prodejnu se zbraněmi, kasárna, tréninkový plac pro lukostřelce ap.) a poté jen stisknout jedno tlačítko, načež budova vyplivne předem daný počet bojovníků. Ty označíte kliknutím (celou skupinu naráz) a stisknete zaútočit na nejbližší cíl. S žádným taktizováním není nutno kalkulovat, prostě jen třikrát kliknete a o víc se nestaráte. Tvůrci chtěli velkou slabinu této části hry trochu zamaskovat přidanými formacemi, jež jsou snad ještě nepotřebnější.

  

Navzdory tomu, že není Imperium Romanum nijak inovativní záležitostí, hraní této budovatelské strategie mě okamžitě chytlo. Jednoduché principy zkrátka fungují dobře i v 21. století a pokud se nic nezkazí, měla by to hra ještě širší veřejnosti ukázat v plné verzi. Možná jen škoda trochu nedotažené vizuální stránky. Na jednu stranu jsem si pochvalovala efekty při stmívání a rozednění, to ale srážel občas mdlý design některých budov. Možná právě proto zarazili autoři možnost zoomu docela daleko od zemského povrchu, takže rozhodně nevidíte otrokům do kuchyně, jako je zvykem v sérii Settlers.

   

Co nás na Imperium Romanum spíše děsí než těší, to je otazník v podobě koncové ceny. Co si budeme nalhávat, hry s historickou tématikou a ještě navíc z kategorie budovatelských strategií nepatří k mainstreamu. Pokud ale budou autoři rozumní, mohla by se hra stát příjemným zpestřením novoročního herního sucha.