Možná si myslíte, že své město dobře znáte, ale stačí se na něj podívat jen z jiného úhlu pohledu a budete dosti překvapeni, co se všechno kolem vás skrývá. Tím mám samozřejmě na mysli bezdomovectví, což je svět sám o sobě. Má své zákony, hodnoty a i svou vlastní řeč. Hobo: Though Life je pak hra, jež vám umožní se do tohoto světa plně ponořit, líp ho pochopit a ještě si to i užít.
V zásadě jde o survival hru s citelnými prvky RPG a sandboxových her, v níž se v roli bezdomovce vrhnete do města silně inspirovaného Prahou a částečně Olomoucí a pokusíte přežít. Za hrou stojí české studo Perun Creative, jenž čítá jen pár členů. Za zmínku také stojí, že si Hobo získal podporu i v rámci Steam Greenlight.
Hned na začátek musím říct, že ačkoli kombinace RPG a bezdomovectví zní docela podivně, v Hobo k sobě až překvapivě dobře ladí. Budete se učit novým dovednostem, zlepšovat se v těch stávajících, získávat perky, recepty, lepší oblečení pro svou postavu atd. Jenže zatímco v klasickém RPG se naučíte třeba líp ovládat svou zbraň či zastrašit svého nepřítele a snížit mu tím morálku, zde se budete zdokonalovat ve fárání (čti vybírání popelnic), žebrání, kradení, prodávání všelijak získaných věcí atd.
Hra tedy působí dost přirozeně, vývojáři si s ní dali práci a zatím se jim docela daří naplnit potenciál, jenž téma lidí bez domova přináší. Když říkám, že si s ní „dali práci“, tak tím myslím i to, že provedli výzkum v rámci této oblasti, který pak dokázali smysluplně využít. Chcete se např. dozvědět, co to je zgerba či šrapnel (a ne nemyslím tu výbušnou munici do děl)? Zahrajte si Hobo. Nejde ale jen o specifický slang, jež celou hru doprovází. Narazíte zde i na velmi typické situace jako je žebrání, veřejné pohrdání a absolutní (často vzájemné) nepochopení. Některé dialogy jsou skutečně ukázkovými stereotypy.
Jak pak vypadá hra jako taková? Probudíte se někde na skládce, aniž byste věděli, jak jste se tam dostali. Vaším úkolem bude zjistit, co se stalo. Vedle toho je tu ale ještě jeden mnohem důležitější, a to najít jídlo a zajistit si podmínky pro přežití, ba co víc, připravit se na zimu. Ano, „winter is comming“ není jen hrozba v Game of Thrones. Jak asi víte, zima je pro bezdomovce opravdu dost kruté období a zde je to dost znát.
Základní věci získáte žebráním a fáráním, ani jedno vám zezačátku moc nepůjde, bude to chtít cvik a snad i nějaké to grindění. Občas šťastně natrefíte na nějaký skutečný poklad, jako třeba na vyhozené oblečení či zeleninu v relativně neshnilém stavu. Pokud vás štěstí opustí, budete se muset spokojit s jídlem pochybné kvality a se zbytky alkoholu v lahvích, ty pak můžete slít (když budete mít recept) a vytvořit si dost zajímavý koktejl. Časem si můžete přilepšit i kradením a prodáváním pochybně získaných předmětů. Případně můžete zvolit i legálnější způsob obživy, a to třeba busking (hraní na veřejnosti).
Kromě jídla budete hledat i věci na craftění, z nich si pak budete opravovat oblečení, či přímo vyrábět „nové“, a především stavět si svá improvizovaná obydlí. „Palác“ postavený z krabic nevypadá zrovna impozantně, ale lepší než spát na tvrdé a chladné zemi.
Jak je již asi zřejmé, Hobo působí skutečně dost realisticky a do značné míry se opravdu jedná o věrný simulátor bezdomovectví. To odpovídá i jeho obtížnosti, jež není zrovna nejmenší. Připravte se na to, že na první pokus pravděpodobně zemřete, možná i na ten druhý či třetí. Pokud navíc budete tak šikovní, že hned na začátku minete kolegu, který vás naučí základní věci a nasměruje vás dál, tak si zaděláte na velké problémy.
Jenže Hobo už je takový, je surový a nic vám nedá přímo pod nos. Na Steamu si třeba mnozí stěžují, že v něm málo obsahu a brzy začne nudit, jenže popravdě je v něm už docela hodně obsahu. Mapa není zrovna gigantická, ale malá také ne, navíc je detailně a realisticky zpracovaná, můžete např. navštívit Wilsonovo nádraží v Praze nebo kostel sv. Mořice v Olomouci. Narazíte zde i na spoustu perků a dovedností. Pak jsou tu základní potřeby postavy, které si musíte hlídat. Samozřejmostí jsou jídlo a teplo, musíte ale dbát i na to, co jíte, abyste se neotrávili, taktéž byste neměli zanedbávat zcela hygienu, když budete smrdět víc jak skládka, na které se probudíte, tak s vámi lidé budou podle toho jednat. V neposlední řadě si budete utužovat i morálku, protože propadnout depresím není nic hezkého.
Ve hře je toho dost, jen si to zkrátka musíte najít sami. Dokonce zde ani není žádný tutoriál. Něco se dozvíte od postav kolem vás, ale celou řadu věcí zkrátka budete muset objevit vy sami.
Hobo obecně občas působí dost „punkově“, tím mám na mysli např. některé animace nebo mapu, kde je velice snadné dostat se za texturu. Holt je znát nedostatek lidí, na který si sám Roman Valenta (otec myšlenky simulátoru bezdomovectví) stěžoval v jednom z rozhovorů. Nicméně dlužno dodat, že hra je stále v předběžném přístupu a že její nedostatky nejsou nikterak devastující. Jen holt nečekejte GTA, stále jde o indie titul.
Ještě dodám, že na hře velmi oceňuji i to, že se snaží o přiblížení dosti neznámé a nepochopené problematice lidí bez domova. Nečekejte ale žádné moralizování typu „bezdomovci si za to nemůžou“. Hobo ukazuje surovou realitu se vším všudy a v jde v tom až na dřeň. Narazíte na tu ku příkladu na bezdomovce, kterým jejich způsob života zcela vyhovuje, jiní zase naopak z něho propadají zoufalství (zvlášť vaše postava, dostane-li se do depresí). Ať už si tedy o bezdomovcích myslíte cokoli, Hobo vám nebude váš názor nikterak násilně vymlouvat, spíš vám jen přiblíží život bezdomovců, pomůže vám jej lépe pochopit, a především vám jej ukáže ve své plné „kráse“. Nicméně nakonec nechá vás, abyste si udělali názor sami.
Hra už nabývá svých obrysů a nejdete v ní dosti hodin dobré, byť dosti cynické, zábavy. Krom toho se dozvíte dost nových a zajímavých věcích, o kterých jste vůbec nevěděli. České hráče navíc potěší plná česká lokalizace. Co na tom, že po silnicích nejezdí auta, anebo že dešťové kapky zázračně padají skrz most, pod nímž se snažíte schovat. Hobo si ale nehraje na bezchybnou hru, všecko je stále ve vývoji a vývojáři se snaží, seč mohou, aby na konci tohoto projektu stál plnohodnotný titul, který už jen kvůli své specifičnosti (ač toho nabízí víc) rozhodně stojí za těch pár hodin hraní. Aspoň na zkoušku.
