Postavit vlastní vesnici v náhodně generovaném světě, rozšiřovat ji o právě odhalené budovy a vymýšlet nové postupy, jak veškeré procesy zefektivnit. To je ve vší stručnosti princip budovatelské hry Factory Town, kterou světě div se, vytvořil jediný vývojář – Erik Asmussen. Ačkoliv je hra stále v rané fázi vývoje (nevyšla ani verze 0.2), už nyní je poměrně komplexní, i když je místy znát, že není úplně dotažená. Nic jiného jsme však snad ani čekat nemohli.
Jako stvořitel
Ještě, než naše stavitelská éra započne, hra nám dá na výběr několik kritérií, podle kterých se následně vygeneruje náhodná mapa. Zvolíme si tak například její velikost či základní biom – defaultně jsou to zelenající se planiny, které protíná několik řek. Dále si lze vybrat umístění základny nebo nechat náhodný výběr a tak dále. Tím si také do jisté míry určujeme obtížnost. Hra nám základnu nejčastěji dá do poměrně nedostupné oblasti, například hned k řece a z větší části ohraničené stromy, což nám následně ztěžuje posílání všech surovin do základny jakožto hlavního skladu. Naštěstí existuje řešení – postupem času lze za určitý poplatek oblast kolem sebe měnit. Můžeme odstraňovat různé stromy a keře, měnit výšku terénu, vykopat novou řeku nebo třeba zasadit nové ovocné stromy, abychom následně mohli sklízet úrodu.
Pak už nás Factory Town hodí přímo do mapy, kde rovnou můžeme začít stavět. Jako snad v každé strategii, i zde na úvod dostaneme hlavní budovu, která slouží jako všeobecný sklad, jehož produkty jsou dostupné ve společném inventáři. Naproti tomu jiné sklady nemusí být s univerzálním skladem propojeny a tím pádem slouží jen k přechovávání dané suroviny, avšak tu nelze využít například přímo pro stavění či jiné využití.
Hned z úvodu se nás ujme tutoriál, který nás navádí a vysvětluje základní principy. Nejsem si jistý, proč se mi tutoriál objevoval v každé hře a proč nikde nebylo tlačítko „přeskočit“, ale asi je to něco, čeho se hráči dočkají v jednom z dalších updatů.
Abychom měli dostatek dělníků pro práci v budovách i mimo ně, postavíme nejdříve několik domů. Pak už můžeme rozjet kolotoč získávání surovin, jako je těžba dřevo, kamení a mnoho dalšího. Nestačí však označit dělníka a poslat ho těžit. V této hře totiž musíme vždy explicitně říct, co a kam mají přesně umístit. Například z daného stromu tak potáhneme myší až do hlavní budovy, aby náš pracovat věděl, že právě zde má materiál nosit. Zatímco zpočátku veškerou práci musí zastat dělníci, časem získáme budovy, které pracují samostatně. Například farma automaticky sbírá obilí v okolí, zatímco jiná budova zase těží okolní stromy, stejně jako na vytěžená sloty sází stromy nové. Většina budov však vyrábí něco uvnitř, takže proces vlastně přímo nevidíme. Například workshop zvládá vytvářet desky, musíme mu však pravidelně dodávat dřevo. Pokročilejší budovy pak vyžadují dokonce několik surovin, aby z nich vyrobili jednu komplexnější.
Uveďme si příklad procesu. Nemáme-li farmu, řekneme dělníkovi, aby nosil ručně nasbírané obilí do sýpky. Té určíme úkol, aby z obilí vytvářela mouku. Dalšímu dělníkovi přikážeme nosit z této budovy mouku do kuchyně, které zase přikážeme, aby z mouky a dřeva (paliva) vytvářela rohlíky. Je tedy nutné říci dalšímu dělníkovi, aby do kuchyně nosil dřevo. Z řečeného už jistě chápete logiku celé hry, musíme poskládat jednotlivé kroky přesně tak, aby do sebe ve výsledku všechny zapadaly a my vytvářeli produkty, které chceme. Protože většina budov zvládá vyrábět více věcí, musíme jim přímo určit, co vyrábět mají nyní a co nikoliv. Každá výroba trvá určitý čas, který lze zkrátit navýšením počtu dělníku v dané budově. Musíme si však dávat pozor, aby nám lidé nechyběli jinde. Některé budovy lze také vylepšovat, například domy pro větší ubytovací kapacitu. Při levelu 4 mě však překvapilo, že domy při vylepšení vůbec nemění vzhled, což dělá obtížnějším i orientaci v tom, které kusy jsme již vylepšili a které nikoliv.
Vylepšit lze ostatně i hlavní budovu, která nám za to odemkne nové typy staveb. Hlavní úlohu odemykání novinek však zabírá škola. Té stačí dodat papír a už si můžeme vybrat, kterou že technologii to vlastně chceme zkoumat. Postavit lze i více škol, při čemž současně mohou zkoumat odlišné věci, případně budou spolupracovat, čímž zrychlí zkoumání určité technologie. Celkově je k dispozici vcelku hodně budov, takže se má hráč za čím hnát po několik hodin. Horší je to po dosažení poslední důležitější technologie, protože pak už lze maximálně vylepšovat probíhající postupy, avšak hráče již nic nového nečeká. Žádné další mapy, mise či cokoliv inovativního, takže se hra stává velmi rychle stereotypní… Bohužel.
Velmi zábavou složkou hry je práce na automatizaci. Při prvním stavění přirozeně nevíme, co která budova přesně dělá, přesněji řečeno, s jakými produkty a dalšími budovami spolupracuje. Jakmile nám to však dojde, můžeme budovy bourat a stavět je vedle sebe, abychom neztráceli čas dlouhou přepravou mezi nimi. Některé budovy musí být přesto dál, aby například budova na zpracování kamení byla u této suroviny. Aby naši panáčci nemuseli zdlouhavě suroviny nosit, lze v této situaci využít hned několik prostředků. Jednak jsou to automaticky jezdící vozíky, které unesou hned čtyři kusy materiálu najednou, dále jednoduché skluzavky, po kterých základní materiály dokloužou přesně tam, kam potřebujeme. Například dřevo se tímto způsobem dostane do kuchyně, aniž by ho tam musel někdo nosit. Bohužel po skluzavce může vždy jet pouze jeden typ suroviny, takže brzy rádi přejdeme na jezdící pásy. Ty jsou na výrobu podstatě složitější, ale stojí za to. Zvládají přenášet snad všechny produkty a zároveň nemají problém přenášet nejrůznější věci najednou. Když tak vytvoříte pás jedoucí do hlavní budovy, mohou jiné pásy vše směřovat na tento hlavní pás a vše se nakonec dostane do hlavní inventáře. Jednoduché a účinné.
Mimo suroviny ve hře najdeme hned několik typů měny, které jsou odděleny barvou– zlaté mince vyděláme prodáváním posbíraného/vyrobeného jídla, zatímco červené mince zbavováním se průmyslových výrobků na trhu (například dřevěných kol či pouhého kamení). Vše se prodává zcela automaticky a nám tak stačí příslušné produkty dostat na ono prodejní místo.
Factory Town se dále pyšní velmi hezkou grafickou stránkou, která při určitých úhlech kamery nabízí skvostnou podívanou. I hudba je velmi vydařená a jen těžko uvěřit, že za vším opravdu stojí jediný člověk. Jakmile zautomatizujete část městečka, uznáte sami, že na vše je radost pohledět. Vše do sebe přesně zapadá a běží jako po másle. Snad každý hráč této hry zároveň pozná pocit, jak snadno se vše dokáže rozpadnout. Stačí pokus o změnu některých fungujících procesů, něco opomenout a problém je na světě. Například nám workshop vyrobí dostatek dřevěných kol, takže mu dáme jiný úkol, změníme tak úlohu dělníků, kteří dodávají nebo odnáší věci. Často však něco nedomyslíme a některé budovy se zastaví, protože například nemají dostatek surovin. Ono kolo totiž kromě našeho skladu putovalo i na výrobu vozíků, takže se výroba vozíků zasekne.
První krůčky budovatelské hry Factory Town vypadají slibně. Rozšiřování města a vylepšování efektivity mnoha procesů člověka pobaví a jedinou vadou na kráse je, že hra poměrně rychle omrzí. Autor hry však má dostatek času, aby ji po této stránce vyšperkoval a nám nezbývá, než mu popřát hodně štěstí.
