Jak asi tušíte z názvu, hra je situována do ruské metropole Tarkov roku 2028. Vláda už nad městem a přilehlými oblastmi dávno ztratila kontrolu a zuří zde občanská válka. Jediným argumentem jsou tu zbraně a síla. Pohybují se zde skupiny plné chladnokrevných žoldáků a vedle nich i mnoho tichých zabijáků.
Ozbrojené střety nejrůznějších finančních skupin nakonec vyústily v táhlé boje a vše ovládl naprostý chaos. Situaci navíc komplikuje ruské Ministerstvo vnitra, které se pokouší jednak získat zpět kontrolu nad Tarkovem, ale zároveň si ukrojit i co největší kus koláče pro sebe. S dobrým úmyslem se do soubojů zapletly také mírové sbory Spojených národů. Válečná mašinérie ale jejich úctyhodné úmysly semlela a staly se tak jen dalším hráčem u stolu. Jediné štěstí je, že civilní obyvatelstvo bylo evakuováno a v místě nepokojů tak zůstali jen ti, co jsou odhodlaní zemřít. Ale i ten nejotrlejší voják už ví, že je zde jen loutkou. Co je teda hlavním cílem hry? Dostat se za hranice města.
Po zapnutí samotné hry nám pomůže automatický tutoriál s vybráním postavy a jejím nastavením. Battlestate Games, tvůrci hry, se totiž nechali slyšet, že v Escape of Tarkov bude velkou roli hrát výstavba a vlastnosti postavy. Jedná se trochu o RPG prvek, kdy si hráč u avatara volí, jaké schopnosti a vlastnosti mu dá a jaké zase ne. Je tím pádem téměř nemožné, aby se ve hře setkaly dvě úplně totožné postavy.
Zpočátku můžeme volit jen z několika základních ukazatelů jako je odolnost či vitalita, později se ale dostáváme až k přímým specializacím jako je například odstřelování, zručnost s noži a nebo lepší schopnosti s poloautomatickými zbraněmi. Tvůrci už nyní nechali strom schopností, aby se krásně rozrostl a tak můžeme postavu trénovat k lepšímu zvládání stresu a nebo cvičit paměť. Volba vlastností a schopností hrdiny není v ničem složitá či netradiční. Stejně tak celé menu hry je intuitivní a i nováček se v něm zorientuje snadno. Jediné, co může zpočátku zabrat trochu času je důkladné pročítání atributů zbraní a jejich efektivity. Na druhou stranu důkladně poznat zbraňový systém nikdy není na škodu – častokrát nám o samotné hře řekne více, než se dočteme na internetu.
Už nyní v uzabřené beta verzi má každá jednotlivá zbraň své jedinečné statistiky a vlastnosti. Ruští vývojáři z Battlestate Games navíc do budoucna slibují ještě mnohem více. Chtějí do hry vnést jeden z nejpropracovanějších systémů vylepšování vůbec. Už nyní ale je možné si každý samopal či pistoli poupravit podle sebe. Tedy alespoň co se týče vlastností. Na designové prvky jsem bohužel nenarazil. Tvůrci se rozhodli vytvořit zbraně ve hře na základě reálných předloh. Zvláště propracovaná je pak řádka ruských zbraní. Kalšnikovu je ve hře několik různých typů. Nesmí chybět ani legendární PP Kedr a samozřejmostí jsou odstřelovací pušky či brokovnice.
Zatím jsou k dispozici tři mapy – továrna, les a pobřeží zátoky. Všechny jsou doslova obrovské, takže nuda a monotónní prostředí zde rozhodně nehrozí. Továrna, nejmenší z nich, má časový limit nutný pro přežití pouze čtyřiceti minutový. Les a pobřeží zátoky se hrají na sto minut. Nicméně právě továrna je místem, kde lidé umírají nejčastěji. Mapka není tak veliká jako zbylé dvě, ale tradičně je na ní nejvíce hráčů. Escape from Tarkov se hraje stylem všechno nebo nic. Jinými slovy, pokud se z akce nevrátíme, můžeme zapomenout na veškerou kořist a i oblíbené zbraně, které jsme si s sebou do boje vzali. Zpočátku se toto pravidlo může zdát nesmyslné, ale nakonec vytváří unikátní napínavou atmosféru.
Z hráče se tak nikdy nemůže stát mlátička s batohem plným věcí běhající po bojišti, držíce bazuku v jedné a raketomet v druhé ruce. Napomáhá to určité i reálnosti příběhu. Navíc ač je v Rusku možné téměř všechno, je snad nemožné ospravedlnit v občanské válce vojáka, jehož arsenál zbraní připomíná spíše armádní sklad. Samozřejmě že je možné nashromáždit obrovské množství střeliva a zbraní, nicméně brát si vše do boje je nesmysl.
I tak je ale možné vstoupit do hry po zuby ozbrojený. Hráč může najednou pobrat dvě větší zbraně, například samopal a brokovnici a ty doplnit o menší příruční zbraň s nožem či sekyrkou. Zdá se, že možnost vybavení postavy je již kompletní – můžeme mít vše od taktické vesty až po speciální brýle či přilbu. Za vypíchnutí stojí rovněž různé části výbavy. Například vestu či batoh je možné přidělat popruhy a pomohou i přídavné kapsy, které dají k dispozici více úložného prostoru. Musíme si jen zodpovědět otázku, zda jsme skutečně tak zkušení či šílení, abychom riskovali ztrátu všeho, co si s sebou vezmeme.
Zpočátku je hráč na bojišti skutečně jako kdyby se ocitl uprostřed ozbrojeného konfliktu – netuší, co má dělat. Hra samotná žádné vysvětlení či nápovědu neposkytuje a musíme se tak zorientovat sami. Pokud možno dříve, než si nás všimne někdo zkušenější. Všichni zde nosí prst na spoušti a jsou neustále připraveni zabíjet. Nicméně po chvilce se i méně zdatní hráči otrkají, bohužel za cenu ztráty několika zbraní, a zapojí se do boje. Povětšinou s cílem prostřílet si svou cestu ven. Jenže když se o to pokouší desítky lidí najednou, je potom obtížné určit, zda skutečně prchají či bojují.
Jediné, co je snad možné dosud vývojářům z Battlestate Games vytknout je, že z nějakého nepochopitelného důvodu na některé překážky vyskočíte bez problému, zatímco na jiné stejně vysoké prostě ne. Nicméně veliké ocenění si tito ruští chlapíci zaslouží za atmosféru ve hře. Továrna je skutečně zničená, špinavá a zašlá. Stěny jsou pokryté skvrnami sazí a cákanci krve. Jiní už v těchto zdech našli svůj hrob a my se k nim přidat nechceme. Jakmile ale opustíme zdi tovární haly, uvítá nás překrásná příroda. Dřevěné chaloupky lemují hliněné cesty, na nichž jsou rozesetá poničená auta a další věci. Zkrátka ruský venkov se vším všudy. Široký svět se otevírá na všechny strany a protože mapa oblasti do základní výstroje nezapadá, tak se zpočátku musí hráč vydat prostě za nosem.
Nevědomost je aspektem, na nějž tvůrci hry hodně útočili – hráč si tím pádem musí příběh domýšlet. Samozřejmě máme zhruba představu co se stalo a že je celá politická situace kolem Tarkova přinejmenším hluboko v háji, avšak o menších skupinách už přehled nemáme. Tím pádem se můžeme nachomýtnout k bezpočtu menších přestřelek a konfliktů, u nichž si můžeme vybrat stranu. V online módu jsem žádné NPC nepotkal a hráči většinou nejsou té dobroty, aby někomu dali čas se rozhodnout. V tom případě už se řeší, zda má cenu se do boje vůbec zapojit a nebo zda prostě nepočkat, až se obě strany vyčerpají a poté si vzít kořist od obou.
Z online módu hry není možné odejít bez penalizace. V kombinaci s tím, jak je Escape from Tarkov návykový, je asi lepší si na hru vyčlenit vždy delší čas v kuse. Jedna hra totiž trvá 40 nebo 100 minut a z vlastních zkušeností vím, že hráč pouze u jedné většinou nezůstane.
Závěrem už jen zbývá složit poklonu vývojářům z Battlestate Games za impozantní výkon. Kvalita se totiž měří podle těch nejmenších detailů, kterých je ve hře plno. Už jen to, že každou zbraň je možné vylepšit na sto jiných způsobů, či že jsou souboje díky pravidlům perfektně vybalancované, jsou věci, které hru dělají lepší. Právě téměř neomezenými možnostmi úprav a atmosférou se Escape from Tarkov nestal jen další tuctovou střílečkou.
