El Matador

Ještě před několika lety Česká Republika ve světovém herním měřítku prakticky nic neznamenala a málokterý hráč by si na nějaký ten výraznější titul vzpomněl. Hry jako Mafia, Operace Flashpoint či Vietcong, ale dokázaly, že češi umí dělat opravdu kvalitní kousky, jež jsou úspěšné i za hranicemi naší malé republiky a jak se zdá, mohl by se do tohoto dosti zkráceného seznamu českých herních velikánů přidat i brněnské studio Plastic Reality Technologies s chystaným projektem El Matador, který se nám po dlouhém čekání konečně dostává do rukou a to hned ve dvou hratelných demoverzích.

Dvě dema je minimálně lehce netypický marketingový tah. Co k tomu autory vedlo zde rozebírat nebudeme, jisté ale je, že díky jejich záměru tak před vámi nyní stojí dva soubory o velikosti téměř 1 GB. Každý z nich pak nabízí tutoriál a jednu misi (demo 1, demo 2).

První minuty ve hře strávené nemůžou být jiné, než vskutku příjemné. Jako první vás přivítá menu, které hned posléze vystřídá tutoriál, jež se dle mého opravdu povedl a nabídne dostatečný trénink i úplným nováčkům. Probíhá na vojenském cvičišti a vedle klasického střílení na terč prakticky se všemi dostupnými zbraněmi si vás trenéři prozkouší i z praktických dovedností na čas, házení granátů a spousty dalšího – nejde prostě jen o nudné procházení vším, co hra nabízí.

Tutoriál je ale pouze takovou pomyslnou třešničkou na dortu, důležitý je samozřejmě hlavní obsah misí. V případě té první zavítáme do šestého z šestnácti levelů, jež se mají objevit v plné verzi. Domovem se nám stane malé přístaviště, na němž je skladováno zboží a je pochopitelné, že tyto bedny tvoří základní kámen alespoň co se míst k úkrytu týče. Již prakticky od začátku jedete ve velkém stylu a v útrobách první místnosti se nacházejí první nepřátelé a obdobně to bude až do jejího závěru. Celkově lze říct že mise obsažená v prvním demu předvádí svižnost a hratelnost, v té druhé (třetí level ze hry) zase jde o trochu týmového boje a celkově je podstatně více propracovaná a provázaná příběhem – každá z dvojice ale má každopádně něco do sebe a záleží zcela na vašem úsudku, která vám sedne více.

Rozpačité dojmy mám z protivníků. Na jednu stranu lze prohlásit, že jejich umělá inteligence je na vcelku dobré úrovni, na tu druhou je ale nutno jedním dechem dodat, že prostě občas nehrají fér. Zatímco vy se bezbranně krčíte za některou z beden a čekáte na svůj okamžik, na jejich chování je jasně vidět, že dříve, než se poprvé vykloní o vaší pozici bezpečně ví. Viděním přes stěny jejich speciální schopnosti bohužel nekončí a dokonce se jim čas od času povede natolik zajímavý kousek jako zasáhnout vás i ve chvíli, kdy by to z reálného hlediska prostě nebylo možné. Navíc jsou na můj vkus až příliš přesní a případy, kdy vás minou lze spočítat na prstech jedné ruky. Na druhou stranu jim nelze upřít schopnost taktického postupu, snaží se vzájemně krýt, házejí po vás granáty, schovávají se za bedny (ačkoliv jim vždy alespoň kousek ruky do níž je lze zranit vylézá). V případě, že autoři do vydání trochu uberou co se schopností nepřátel týče, nebude si v tomto ohledu prakticky nač stěžovat.

Řešíme-li umělou inteligenci nepřátel, je třeba na stejném místě poznamenat alespoň něco málo o členech speciální protidrogové organizace DEA, jejíž členové se čas od času postaví na vaši stranu a budou vás v boji intenzivně podporovat – nebo by to alespoň měl být jejich hlavní úkol. V praxi to ale spíše vypadá tak, že další policisté s vámi na bojišti sice jsou, nejhorší práci stejně budete muset odedřít vy sami. Vaši spolubojovníci sice na jednu stranu vystřílí až trestuhodně moc projektilů, trefí se ale pouze minimem. Daleko účinnější než čekat až si banda čtyř policistů s nepřáteli poradí bude vykouknout a několika málo přesně mířenými ranami poslat všechny nepřátele k zemi.

Co se týče protivníků, těch bude vcelku dostatek, přicházet budou ve vlnách, aktivujících se buď po vstupu na určité území nebo po vystřílení všech jedinců z té předešlé. Navíc se chovají stále stejně a absolutně se nepřizpůsobují aktuální situaci, což také zrovna realisticky nepůsobí – i když na druhou stranu autoři neslibovali žádnou nelinearitu. Kromě těchto se čas od času setkáte s obtížněji zabitelným bossem (jedna rána do hlavy jako u jiných tedy stačit nebude). Že jste se do podobné situace dostali je patrné z objevivší se ikonky v pravé části herní obrazovky, na níž vedle jeho obrázku naleznete především jeho ukazatel zdraví sloužící jako věrohodné vodítko při odhadu, jak účinná a přesná vaše střelba je.

Alfou a omegou akčních her jsou zbraně a ani na těch čeští Plastic Reality Technologies nešetřili. Společnost vám bude dělat v jednu chvíli kupříkladu i deset kousků, na své si tedy přijde prakticky každý a to doslova. Jednoduchou pistolkou počínaje, přes SMG, Dual SMG, Assault rifle, Kalashnikov až po ničivou brokovnici či sniperku – to vše se stane součástí vašeho příručního arzenálu. Nábojnice a nové kousky pak sbíráte ze země od mrtvých nepřátel a ač může znít výše vypsaný seznam až přehnaně co se dostupnosti munice týče, nenechte se klamat. Vše je vymyšleno tak, že nadbytek střeliva budete mít jen opravdu málokdy, spíše vás čas od času potrápí její nepříjemný nedostatek.

Pokud je třeba něco v souvislosti s El Matadorem pochválit pak je to rozhodně technické zpracování. Grafika okolního prostředí mě osobně vyhovovala – poskytovala dostatek detailů, ačkoliv si jako celek vyžádala ne zrovna malé nároky na vaše železo. Pro plný požitek ze hry je doporučována sestava 3Ghz, 1 GB RAM a grafická karta kompatibilní s DirectX9, 256 MB (ATI Radeon 9800 Pro nebo nVidia GeForce 6). K technickým specifikacím patří stejně jako vizuální i hudební část, která je na tom podobně. Hudba na pozadí se postupně obměňuje, při obzvláště vypjatých situacích graduje a celkově prostě výtečně podkresluje výtečnou atmosféru, která je až na malé mouchy prostě výtečná.

Stejně jako u většiny demoverzí i tentokráte není na místě El Matador nějak komplexněji hodnotit. Ačkoliv nám autoři nabídli k zahrání hned dvě demoverze, je to stále jen opravdu malý zlomek z celkové hry. Mě osobně ale hra od českých Plastic Reality Technologies opravdu mile překvapila – nabídla svižnou hratelnost, výtečné zpracování a celkově opravdu dobrou atmosféru a to se každopádně cení. Nevím jak vy, já se ale vydání (které se uskuteční již brzy – 8. září) nemohu dočkat.