Diablo 3 – dojmy z hraní closed bety

Série Diablo se prvními dvěma díly zapsala nesmazatelně do herní historie. První díl této akční RPG rubačky v podstatě definoval nový žánr dnes již dobře známých diablovek v roce 1996. Nebylo třeba čekat nijak dlouho a po čtyřech letech vyšlo Diablo II, které ještě zvedlo laťku o stupínek výše. Za další rok jsme se pak dočkali ještě přídavku Lord of Destruction a pak…. Čekání dlouhých deset let. Před pár dny spustil Blizzard první veřejnou (i když uzavřenou) betaverzi Diablo III a my jsme měli to štěstí, že jsme se do ní dostali v první várce. I na ni jsme si museli počkat prakticky tři roky od oznámení, které proběhlo v rámci Blizzard Worldwide Invitational v Paříži roku 2008. Shodou okolností jsem se tohoto oznámení také zúčastnil (více v reportáži) a teď už je hra konečně nainstalovaná na mém harddisku a strávil jsem v ní několik prvních hodin.

Přestože jde o pouhou betaverzi, která není po obsahové stránce příliš dlouhá, ukazuje velké množství featurek a novinek a co především – dává jasně najevo, jakým směrem se bude toto třetí pokračování ubírat. Než si všechno shrneme, musíme odpovědět na nejčastější otázky, kterými mě bombardují naprosto všichni známí a kamarádi: Je to zábava? Ano! Působí hra jako staré dobré Diablo? Ano! Má se World of Warcraft čeho bát? Ano, skutečně si myslím, že až tento titul od Blizzardu trošku paradoxně sebere jejich známějšímu a populárnímu MMORPG nějaké ty hráče, byť zde nejsou až na malé výjimky žádné prvky MMO.

Pocit určitého uspokojení a satisfakce přišel hned po naistalování bety a spatření úvodní přihlašovací obrazovky. Ta je hodně ve stylu WoW, jak nedávno vývojáří prozradili, musíte se do hry přímo přihlašovat skrz svůj Battle.net a i když chcete hrát jen singleplayer, nevyhnete se nutnosti být stále online. Osobně ovšem musím říci, že to neberu v případě Diabla III jako žádné zlo a i množství online featurek odpovídá tomu, že je potřeba být připojen k internetu.

O příběhové stránce vám raději nebudeme nic prozrazovat, snad jen to, že hned v úvodu hry přichází na scénu oblíbený Deckard Cain, a to včetně své rodiny. Dostáváme se do neméně známého městečka Tristram a po příběhové stránce jde stále o to dobré a všemi milované Diablo.

Hratelnost si na plné čáře zachovala svůj styl a ocenit musíme i to, že se z Diabla Blizzard nepokusil udělat druhé World of Warcraft. Stále totiž nejde o žádnou masivní onlinovku, základní model se od druhého dílu nezměnil. Stěžejní je příběh a procházení připravenými lokacemi, přičemž si můžete k sobě přizvat na pomoc buď nějakého kamaráda, nebo náhodně najitého hráče. Závisí to ovšem čistě a jen na vás, chcete-li jít sami, nikdo vám v tom nebrání.

 

Popravdě řečeno betaverze je oproti finálnímu produktu hodně osekaná. Naštěstí si ale lze vybrat k hraní všechny dostupné postavy, jež budou i v plné verzi, a máte příležitost ozkoušet část z prvního aktu příběhové kampaně. Nechybí ani v minulém odstavci zmíněná kooperace, přístup do aukčního domu a pak řada novinek přímo v hratelnosti. Naprosto vypnutý je ale PvP mód, v rámci něhož se pak budou moci utkávat hráči se svými postavičkami vylevelovanými v singlu ve speciálních arénách. Právě tento režim bude jako jediný připomínat právě MMOčko.

 

Protože začínáte s novou postavou úplně od nuly, z počátku jsou vaše možnosti i nabídka skillů značně omezené. Mimochodem celý jejich systém byl překopán hodně razantně, s čímž se pojí i řekl bych zjednodušené uživatelské rozhraní. Inu, nemůžu si pomoci, ale Diablo III je v tomto směru naprosto připravené pro příchod na konzole a kdoví, třeba ještě zanedlouho Blizzard oznámí, že v příštím roce se hra kromě PC dostane i na PS3 a Xbox360. Změna v podobě zrušení klasických skill pointů, tedy přiřazování bodů získaných za levelování konkrétním schopnostem, je definitivně pryč. Místo toho můžete dle libosti přepínat mezi různými schopnostmi, přičemž dovednosti se vám na konkrétních levelech automaticky odemykají, získáváte nové sloty a jeden slot se rovná vždycky pouze jednomu vybranému skillu. Takto na papíře to může hardcore fanoušky možná zklamat, ale v praxi to funguje skvěle. Hlavně můžete bez obav všechny schopnosti zkoušet a testovat (přepínat si je), což vám dává flexibilitu a napomáhá to větší rozmanitosti.

 

Tradičně vynikající práci odvedli vývojáři co se týká postav a jejich schopností. Všechny jsou rozmanité, s nápaditými kouzly a dovednostmi a zároveň u mnoha postav došlo k vcelku razantním změnám. Právě nyní přichází ta pravá chvíle, abychom si o některých classách řekli bližší detaily. Osobně jsem si – jako snad v každém RPG při prvním procházení – nejprve zvolil drsného Barbara. U něj najdete množství klasických a dobře známých schopností včele se zde vynikajícím Cleavem. Barbarian přesně splnil má očekávání – jde o relativně jednoduchou postavu, ideální do úvodního prozkoumávání. Ke speciálním útokům využívá Rage, jež pro změnu jiné typy útoků doplňují. Jen jsem docela zvědavý (a to se prozatím neukázalo), jak bude tato typicky tankovací postava zvládat i tuto úlohu při procházení s partičkou přátel. Další classy jsem vyzkoušel spíše jen letmo a nejvíce mě z nich zaujal Monk, který vypadá na hodně rozmanité povolání. Speciálně ho určitě budou milovat ostatní hráči, protože se díky propracovaným healovacím (i pasivním) schopnostem stane nepostradatelným členem každé party. Jeho nejzajímavější schopnosti se určitě teprve odemknou na vyšších levelech, ale tak to bude platit i u ostatních povolání že ano…

 

Novinek přímo v jádru hratelnosti přišlo samozřejmě mnohem více, i když nejsou tak kontroverzní jako právě kompletní vypuštění stromu se schopnostmi. O hodně menší váhu mají teď během soubojů klasické lahvičky se životem. Stále zde sice jsou, ovšem přímo během soubojů vypadávají z nepřátel i speciální lektvary, které sice nemůžete sebrat do inventáře, ale doplní vám život okamžitě po sebrání, což mimochodem probíhá automaticky, když přes něj přejdete (stejné je to i se sbíráním peněz). Hardcore nadšence to možná bude z počátku trošku štvát, ale je to prostě trend dnešní doby.

 

Další novinka nesoucí se opět tak trošku na vlně zjednodušování a usnadňování práce „nebohému” hráči a závislákovi na akčních RPG, jsou tři speciální magické věcičky ve vaší výbavě. Pomocí speciální kostky můžete okamžitě zničit jakoukoli věc ve svém inventáři a získáte z ní materiál na craftění. Magický kámen vám pro změnu kdykoli udělá portál do vesnice (ano, už žádné town portaly). Konečně třetí věcička slouží jako instantní možnost jakoukoli věc z inventáře prodat a získat peníze, takže nemusíte pořád běhat do města jen kvůli prodávání věcí.

 

Když už jsme v minulém odstavci nakousli schopnost ničit své věci a získávat tak materiál, musíme se nad výrobou (tedy craftingem) trošku pozastavit. V masivních online hrách jde o běžnou věc a i do Diabla III se ji povedlo zapracovat skvěle. Systém byl hodně zjednodušený, materiál je jednotný a v betě jsme po pomoci místnímu kováři získali možnost vyrobit si nějakou tu výbavičku na sebe. Nutno podotknout, že vzniklé věci nebyly vůbec špatné! Navíc tímto hráči alespoň získají větší motivaci sbírat všechny předměty vypadlé jak z nepřátel, tak prohledávat různé truhly a zákoutí místních dungeonů ve snaze nahrabat si toho co nejvíc. Přeci jen v Diablu 2 už to bylo občas doslova zbytečné a bezpředmětné.

 

 

Prakticky hned po oznámení této trojky se žhavě mluvilo o vizuálním zpracování. Možná si ještě pamatujete, jak se fanoušci zburcovali a bojovali za temnější lokace a menší „kreslenost”. Pravda grafika má takový kreslený styl, ale vůbec to není na škodu, ba naopak. Temnost ji nakonec rozhodně nechybí a skvěle nám ke hře sedí. Navíc ani hardwarové požadavky nejsou nijak drastické, přestože vypadá Diablo III krásně a nesmírně detailně. Pomyslným vrcholem jsou pak barevně a nádherně zpracované animace jednotlivých schopností. Pozadu nestojí ani audio doprovod skvěle navozující atmosféru (schválně jsem si zkusil zvuk na chvíli vypnout a celé kouzlo naprosto vyprchalo).  

Diablo III nepřinese žádnou revoluci do tohoto svého žánru, řekli bychom naštěstí. Stále půjde o vypilovanou akční rubačku, která vás dokáže naprosto pohltit, kdy čas kolem vás utíká takovou rychlostí, že se nestíháte ani divit. Popravdě řečeno úplně první krůčky hrou (řekněme těch 10 možná 15 minut) byly plné rozporuplných pocitů, ale to šlo asi pouze o zvyk. Po této době nám Diablo III nesmírně padlo pod ruku.

Mánie a hype okolo Diabla III se už strhnul obrovský, my se k němu musíme jednoznačně a s plnou vervou přidat. Pokud jste betu zatím nehráli, pak si snad ani neumíte představit ten absťák, jaký mne zastihnul po jejím dohrání. Hned bych chtěl víc, mnohem víc a pokračovat. Bohužel na vydání plné verze si nakonec počkáme až na začátek příštího roku (předběžnou dovolenou si můžete brát patrně na únor) a už nám spadl kámen ze srdce. Zkrátka Blizzard umí, což i v tomto případě potvrdil. Na rovinu zároveň říkáme: radši betu ani nezkoušejte, protože vás až příliš navnadí. Nebo to dokázal i tento dnešní článek?