Darkspore

První díl originální hříčky Spore byl hodně ambiciózní. Vydavatel Electronic Arts určitě věřil, že sklidí tento počin z hlavy Willa Wrighta stejný úspěch jako série The Sims a bude se jim i stejně dobře rozvíjet a vydělávat miliony dolarů. Nestalo se tak. Nedá se říci, že by Spore nebylo dobré či zábavné, protože to určitě bylo. Ostatně z naší recenze si odneslo slušných 85% (více zde) a dočkali jsme se také vydání rozšíření s názvem Spore: Galactic Adventures. Přesto výsledky prodejnosti asi vydavatele neuspokojily, a proto chtěl nějakou větší změnu. Inu a tady se začíná psát scénář vzniku poněkud odlišného Darkspore, které se nakonec stalo pro mne osobně největším překvapením letošního Gamescomu!

Po oznámení Darkspore, k němuž došlo letos v červenci na Comic-Conu, jsem se vcelku těšil, přestože jsem tak docela nevěděl, co od toho mám čekat. Letošní Gamescom tohle jasně změnil. V business centru u stánku EA jsme zhlédli celou řadu prezentací, ale jen tahle nám vzala takhle hodně vítr z plachet. Abych byl přesný, nešlo tak docela o klasickou prezentaci, ale přímou možnost vyzkoušet si Darkspore v akci. Vedle mne si navíc přisedl producent hry, který mi napovídal co a jak, plus během hraní povídal o dalších chystaných featurkách. V první řadě musím podotknout, že změna pramení už ze samotného žánru. Zapomeňte na všechno, co více o jedničce, stejný bude snad jen editor, resp. skvělý systém generování milionů různých příšerek. Jinak ale máme tu čest s téměř klasickou akční RPG řežbou, kterou bych se nebál v mnohém přirovnat třeba k Diablu nebo třeba k Titan Questu, jen se tedy fantasy prostředí vymění za sci-fi. Že jste tohle nečekali? Přiznejme si to – my také ne…

Hned jak jsme usedli k počítači s předinstalovanou aplha verzí Darkspore, byl nám nejprve zběžně vysvětlen systém ovládání a pustili jsme se do akce. Rovnou s celou bandou různých příšerek, mezi nimiž si můžete dle libosti přepínat. Každá z náhodně vygenerovaných nestvůrek má naprosto odlišné schopnosti (řekli bychom povolání – někdo je spíše tank, jiný léčí nebo dělá damage) a vaším úkolem v rámci singleplayeru je právě šikovně vychytat přepínání mezi postavičkami tak, abyste z jejich schopností vytěžili maximum. Samozřejmě v první řadě musíte především každou z nich prozkoumat a i když je schéma ovládání naprosto jednoduché a podobá se jakémukoli akčnímu RPG alá Diablo, chce to chvíli zvyku. Právě na ono přepínání, které funguje dokonce i přímo během soubojů, což se mi z počátku zdálo dost netradiční a řekl bych až příliš ulehčující, ale po několika soubojích zjistíte, že bez chytrého přepínání jste prakticky bez šance. Dvojnásob to platí během soubojů s drsnými a silnými bossy. Podstatné je hlavně to, že v jednu chvíli můžete mít na scéně a zároveň ovládat pouze jednu jedinou nestvůrku.

U tvorby postav se ještě chvíli zastavme. Jak jsme řekli, rozdílné budou svým povoláním, od čehož se odvíjí jejich náplň práce během soubojů. Možná si pamatujete nesmírné možnosti a rozmanitost původního editoru příšerek, který zde najde naprosté využití. Určovat si tak budete i jakýsi genetický typ, což ovlivní druhy vašich útoků. Ukažme si to na příkladu – příšerka může geneticky vycházet z plazmy, a tak budou útoky především ohnivé nebo bleskové. Zvolíte-li jako genetický základ necromancera, pak můžete čekat spojení jeho schopností se smrtí nebo různými jedy a tak podobně.

Teď už jste si snad uvědomili, že s původním Spore nemá takhle hra pranic společného. Prostě si ovládáte jednu postavičku klasickým klikáním myši, postupujete dál, sbíráte zkušenosti, lootujete poklady z padlých protivníků… a užíváte si chytlavého RPG. I když mnohé z prvků jsme mohli vidět už mnohokrát, tvůrci z kreativního studia Maxis samozřejmě vymysleli řadu osvěžujících featurek a přicházejí s různými zajímavými nápady. Jedním z nich je právě pohotové přepínání postav, o kterém jsme už mluvili a zbývá jen dodat, že v nabídce dostupných skillů a abilit je volné jedno políčko. To lze využít pro jakoukoli jednu „sdílenou” schopnost. Takže třeba nějaké lehké léčení pak může využívat i tank, nebo naopak léčiteli můžete přidat nějakou schopnost na krátkodobé zvýšení obrany. Přepínat se můžete mezi trojicí dříve vytvořených postav, tedy vlastně příšerek. Aby toho nešlo zneužívat, tak zde funguje jakýsi cooldown, tedy přepnutí na onu postavu jde vrátit až po uplynutí určité doby. Líbilo se mi však, že stačí zmáčknout příslušnou klávesu (Q, W nebo E) a hned jste přepnuti a může pokračovat drsná akce, přestože třeba vaše „minulá” postavička už značně skomírala, nebo dokonce umřela. Najednou ale může být na scéně pouze jedna z vašich postav.

Na druhou stranu už ze základního konceptu vyplývá, že se tvůrci Darkspore hodně soustřeďují na kooperaci. Při hraní bychom dokonce měli být stále online a budeme potkávat různé jiné hráče a půjde se s nimi pustit do dalšího dobrodružství. Kampaní si ale půjde projít jak samostatně, tak v kooperaci. V mnohém Darkspore připomíná ryzí onlinovku, ale nebojte, nebudeme za ní muset platit měsíční poplatky, ani nebude obsahovat nějaké mikrotransakce. Titul nás postupně zavede především na různá temná prostředí plná lávy, jak už napovídá její název. Na druhou stranu máme se dostat na mnoho různých planetek a právě podle další mise bude zapotřebí pečlivě rozvážit výběr příšerek, s nimiž se pustíme na další zabijácké putování. Už původní Spore bylo dost originálním a různorodým počinem, což tady chce Maxis zanechat. Pomoci jim k tomu má především zmiňovaný generátor příšerek. Vlastně všechen obsah ve hře bude stále generovaný – počínaje prostředím a konče nepřáteli a kořistí, která z nich po jejich smrti vypadne. V tomto ohledu zatím těžko soudit, na to je potřeba hru zahrát déle, ale zní to minimálně nadějně a zajímavě. Různorodost ve hrách se vždycky cení zlatem. Podobně rozmanitě a zajímavě na nás působila i samotná kouzla nebo schopnosti, včetně rozdělování jakýchsi „talentových bodů”. Jak nám ale bylo řečeno, v tomto směru ještě asi dojde k docela velkým změnám směrem k vybalancování, takže to nemá smysl nějak blíže rozebírat.

Zmínit musíme ještě jednu podstatnou věc – celé Darkspore má běžet výhradně online. Takže i pro hraní kampaně v singleplayeru budete muset být připojeni k internetu. Že by taková ochrana před piráty? Na druhou stranu alespoň si tak užijete skvělý zážitek ze spolupráce s ostatními skutečnými hráči. Takovou třešničkou na dortu se stal souboj se závěrečným bossem – ohromným pavoukem, u kterého ještě otravovaly i další příšery. Pokořit ho nebylo vůbec jednoduché, především kvůli tomu, že jsem si menší chybičkou krátce před ním nechal umřít jednu z trojice příšerek. Nakonec tahle bitka trvala krapet déle, ale i tak jsem ho s přepínáním mezi dvě příšerkami zdárně zdolal.  Aby toho nebylo málo, tak Maxis chystá dokonce i PvP hraní. Jednoduše jak si postupně vylepšíte a zdokonalíte svoji příšerku, budete si to pak s ní moci rozdat proti ostatním hráčům. Určitě dobré osvěžení, další detaily o této části hry bohužel zatím neznáme.

Řekl jsem to už v úvodu, na konec dnešních prvních dojmů to musím zopakovat. Darkspore mě hrozně mile překvapilo. Nečekal jsem od hry žádný zázrak, ba dokonce jsem zvažoval, jestli se vůbec vyplatí „ztrácet” cenný čas na Gamescomu zrovna touhle hrou. Ještě že jsem neodolal, stálo to za to. Suma sumárum jde o takové svižné a lehké RPG, v němž si užijete slušnou řežbu, pořádně si proklikáte svoji myš a budete se bavit. Darkspore má skvěle našlápnuto, navíc slibuje i velkou rozmanitost a automatické generování, s čímž se pojít i relativně velká znovuhratelnost. Na finální výsledek jsme moc zvědaví, přesvědčíme se o něm ale až příští rok. Zatím to rozhodně vypadá, že nečekáme marně. Skoro se nám ani nechce věřit, že takovouhle hru skutečně udělali ti samí lidé, jako původní Spore. Na druhou stranu tvůrci přiznali, že mají nové posily a mezi nimi i pár lidí, kteří mají v životopise právě třeba Diablo.