Jsou hry, které trhají stávající žebříčky očekávání na cucky a vytváří nové, ve kterých okupují přední místa. Nejčastěji tomu tak bývá u pokračování slavných předchozích dílů a co bychom si to nepřiznali hned z kraje, takového Halfa dvojku nebo Důma trojku zná každý, i kdyby FPS hry skoro nehrál. Pak jsou kousky, které hráče napínají jako gumu od trenýrek tak dlouho, až nejeden jedinec se slabší psychickou odolností podlehne chmurám a na hru zanevře jako na ony vytahané nahnědlé trenýrky. Jako příklad může posloužit Duke Nukem Forever nebo do nekonečna odkládaný STALKER z ruských luhů a hájů. (U toho Duka je ale důležité vydržet a nevzdát se, slovo „Foreva“ v názvu rozhodně neznamená čekací dobu!). No a pak jsou hry, které mají velmi kvalitně našlápnuto na dobrou prodejnost nejen díky kvalitnímu marketingu, ale i prosakováním zpráv různých herních novinářů. Jednou z nich je určitě i Dark Messiah of Might & Magic, jehož demo vyšlo před nedávnem. Toto demo je však masivnější než West Staines massive… Massive, protože měří neuvěřitelných 1,4GB. Pokud jste ho ještě nestáhli a ptáte se, zda nabízí přesně tolik muziky jako kilobajtů, přečtěte si nejprve raději tento článek.
A kdo je to ten M.. M.. Mesiáš?
No, to bych taky rád věděl. Tuším, že svým rouhačským proslovem na sebe teď přivolám hněv bohů, polobohů a andělů, nebo alespoň několik hustodémonů z řad rozzuřených fanoušků M&M série, vyzbrojených magickou holí s 5+ damage, nicméně nemohu jinak. V moc pěkném intru hází známý nějakého uměleckého kováře do studny zaručené pravý prastaře magický artefakt s modrým LED podsvícením, který kdesi v hlubinách zažehne nefalšovanou termojadernou reakci, čímž zboří svou kdysi útulnou jeskyni. To mu ale evidentně nevadí, protože se pobaveně usmívá na z hlubin právě vylétající démony. Jak to s nimi nakonec dopadne, to teprve zjistíme, ale docela bych si troufal tipnout, že tohle ten Mesiáš nebyl…
Autoři nejspíše spoléhají na fakt, že hru si mnoho hráčů pořídí spíše kvůli lehce novátorskému hernímu systému než kvůli příběhu, a tak se ho téměř nesnažili dále rozvádět. Docela je v tomto chápu, nicméně tím spíše mi utrápený hlas pána (tedy arcimága první kategorie a vašeho osobního guru v jedné osobě) v první tutoriálové misi přišel jen jako zajímavá zvuková kulisa s občasnou radou „uot tu du“ v zapeklitých situacích typu odstraň krabice od dveří. Ale aspoň byla sranda, protože to znělo přesně jako když někdo s*** a maluje – což je ale vždycky výkon nehledě na velikost malované plochy.
Takže když už jsem vám prozradil, že první mise je tutoriálová, je na čase pohnout se k dalším misím… tedy, ehm, misi. Jedné. A krátké k tomu. Upřímě řečeno, i přes všechno to super zpracování, o kterém si povíme dále, je to docela zklamání a já čekal od takto velikého dema „poněkud“ více. Nebýt tak silná osobnost, asi se po dohrání rozbrečím jako malá holka. Po pár vzlycích jsem ale byl schopen pustit se do psaní tohoto článku…
Udeřit či přelstít? To je to, oč tu běží…
Už v první misi, ve které se mlátíte postupně se zombíky a několika lidmi, si lze všimnout jakési stupnice, která se vyplňuje podle toho, jak moc do nepřítele bušíte a jaký megaefekt jste na něm provedli. Až najednou, když je stupnice plná, tak… tak nevím co, popravdě jsem tuhle část moc nepobral. Je to možná dáno i tím, že nápověda ve hře je poměrně rychle mizící a zejména při soubojích na ni není čas. Podruhé jsem tutoriál projíždět nechtěl, takže pokud někdo zná pořádný účel tohoto „rage“ stavu, do komentářů s ním! Do rage jsem se nedostal ani později díky zvolenému zaměrení postavy, které mi vyhovovalo lépe než hraní si na gladiátorského ultra.
Pokud počítám dobře, ve druhé misi se střetnete s nějakými osmi obludkami a celkově se počet druhů nepřátel v celém demu rozšíří na čtyři. Záleží jen na vás, jakým způsobem si s nimi poradíte. Hned v úvodu mise dostanete přiděleno 6 bodů, které investujete do specializace postavy. Na výběr je toho hodně – rozvoj svalové soustavy, lukostřeleckých schopností, zlodějských schopností (plížení se, neviditelnost ve stínu) a samozřejmě schopností magických. Demo je ale moc malé na to, aby člověk všechno pořádně prozkoumal, nicméně pravidla jsou jasná. Svalnatému řezníkovi sedí boj na ostří meče a může nést štít, tichošlápek se raději ukryje ve stínu a svou nic netušící oběť napadne zezadu, lučištník pohodlně likviduje na dálku a kouzelník samozřejmě využívá hrátek s ohněm a ledem, které by mu záviděla i Saxana s ukradeným lexikonem všech kouzel.
Pokud pomineme fakt, že tato „FPS“ říznutá PRG prvky sází zejména na neotřelý boj chladnými zbraněmi na blízku, je zejména kouzelník zábavný. V jeho depozitáři jsou pro demo ukrytá tři kouzla – slabý, ale ovladatelný fireball, neviditelná bomba pro začínající teroristy a nakonec kouzlo „ledová pracka studené Hermíny“, které dokáže protivníka buďto na chvíli zmrazit, nebo vytvořit zledovatělou plochu. Po ní by teoreticky měli rozběhnutí protivníci uklouznout a zřítit se z hradních ochozů do hlubin, nicméně u mě se ty potvory dokázaly nástrahám vždycky vyhnout, i za běhu. No, asi jsem zase dělal něco špatně… Pro mě podobné nemehla má ale hra v záloze ještě jednu vyklidněnou vychytávku – kopání, které ve spojení se Source enginem dělá divy. Skopnout obludku z ochozu nebo na něj kopnutím shodit výstavku hrnců, to je panečku hned jiné kafe!
… helé a vono to celý běží na Zdroji, víď?
Pravda pravdoucí, hra běží na enginu Source, který můžeme obdivovat už od dob HL2. Jakožto hráč DoD jsem byl na dobrou fyziku a grafiku připraven, nicméně přesto jsem byl příjemně překvapen. Zejména druhá mise, která se odehrávala v polootevřeném prostředí, sváděla k rozvernému dovádění na řetězech, roztomilému ničení interiérů nebo zapalování protivníků kopnutím do ohně (nehořlavou variantou této psiny je nakopnutí protivníka na bodáky na zdi). Jedinou vadou na kráse je ale hutná HW náročnost. Kdybych byl trénovaný kuřák, určitě bych stačil zažehnout a vytahat válec ještě dřív než by se hra načetla. To by se však dalo přežít, pokud by hra nebyla tak náročná na železo. Jsa přesvědčen, že nadetekované nastavení grafiky bude odpovídající mému železu (což se ostatně shoduje i s DoDem, ve kterém nemívám větších problémů), byl jsem trochu překvapen. Ne tedy že bych se díval na slideshow, ale třeba takový výbuch a následný export protivníkova těla do oblasti, ve které se pevná podložka nachází vertikálně velmi hluboko pod místem, ve kterém se protivníkovo tělo bude nacházet několik milisekund po odpálení nálože, proběhlo tak rychle, že jsem to prakticky nezaznamenal. Byl jsem dokonce rád, že jsem jakýms-takýms způsobem dokázal na screenshot zachytit výbuch samotný.
Booyakasha & RESTEKP
Takže článek máme zdárně za sebou a jediné, co zbývá, je drobná rekapitulace. Pokud se někomu nechce tahat takhle obří demo kvůli pár minutám hraní, vůbec to dělat nemusí. Co by si ale takový hráč současně měl vrýt do paměti, je fakt, že zvěsti nelhaly a hra je opravdu povedená. Co víc dodat? Snad jen WESTSIDE is da best!