Crashday

Již tolikrát zmiňované herní sucho, které nás v součastné době trápí u vycházení nových titulů, je alespoň mírně zjemněno slušným přívalem hratelných demoverzí. Minulý týden si na nás vzpomněla i legendární společnost Atari a vydala 325MB velké demo (mirror Tiscali Games) závodní hry Crashday. Ty pro ně kutí vývojáři z Moon Byte a Replay Studios. Samozřejmě jsme si nemohli nechat ujít příležitost demo pořádně rozebrat a podělit se s vámi o dojmy, které v nás zanechalo.

Vývojáři mají na svém webu poznámku, že hra má být mixem Stunts a Carmagedon. Já bych to viděl trošku jinak. Vzpomínáte si ještě na finskou závodní hru FlatOut? Věřím že ano, ostatně je jednou z her, kterou máte možnost na GameParku hrát. V singleplayer části byly kromě klasických závodů, navíc i zajímavé přídavky pro pobavení. Jednak to byla varianta na „Destruction derby“, tzn. v aréně jsme ničili nárazy autem ostatní oponenty a pak také zajímavé soutěže, v co nejdelším katapultování řidiče přes přední sklo. Že i tohle už se vám zdálo naprosto šílené? Tak vezměte tyhle dvě varianty, vynásobte je 10x, pořádně opepřete stylem Carmagedonu /a na ten si vzpomínáte? :-)/ a máte přibližnou představu, co můžete od Crashday očekávat. V demu byla možnost vyzkoušet 2 z celkem 7 módů, popišme si každý zvlášť.

Wrecking Match

Tenhle mód se řídí jen jedním pravidlem – sedni, nastartuj a ZNIČ všechno, co se pohne. Tam kde jsme v jiných hrách ničili oponenty jen pomocí vlastního vozidla, jdou v Atari dál a přidali nám k nástrojům destrukce i pořádné střelné zbraně. Jde jednak o rotační kulomet, který není zase až tak účinný jak vypadá a pak raketomety, schopné vystřelovat hned dvě samonaváděcí rakety. To se může zdát jako slušná vražedná síla, ale vzhledem k tomu, že na mapě jsou ještě další 3 stejně vyzbrojení nepřátelé toužící po naší krvi, není to tak docela pravda. Pokud nevyužijeme čtyř možných raketových dávek, nemáme většinou příliš velkou šanci přežít.

Když se oponentům podaří nás zničit, nabídne nám hra zpomalený a efektní konec, trvající kolem 5 vteřin. Ze začátku to vypadá super, ale po čase mě to, vzhledem k tomu, že nejde přeskočit, celkem štvalo. Hned potom se okamžitě objevíme zpět na startovní čáře s novým bourákem a můžeme se podílet na dalším ničení. Prostředí kde k soubojům dochází není žádná chladná železobetonová aréna. Jedná se o příjemně prosluněnou kopcovitou louku, po levé straně s řídkým lesíkem, doplněné na horizontu malou vesničkou s kostelíkem. No prostě takové ideální místo na odpolední piknik s přítelkyní 🙂

Stunt show

Šílenost. Bylo první slovo, co mě napadlo, když jsem testoval tento mód. Jde o akrobatickou show, která se jen tak nevidí. Je libo několika set metrové skoky do dálky? Nebo snad raději stejně daleké skoky do výšky, zakončené po volném pádu tvrdým přistáním? Ano, přesně tohle je ten správný recept na vítězství. Protivníky nám tu tentokrát jsou 2 řidiči a limit 250000 bodů. Kdo jej dosáhne první, ten vyhrál a závod končí. Oponenti si nás vůbec nevšímají, ale hledí si jen plnění artistických a leteckých kousků. Abychom je mohli provádět máme k dispozici obrovský stadion s množstvím různých nájezdů, skokánků a lomených zatáček. Jistě jste si ho už důkladně prohlédli na obrázcích v článku.

Demo zahrnuje i možnost hry přes internet. Bohužel jsem neměl možnost ho důkladně otestovat. Multiplayer je ještě značně nestabilní, často se ani nejde spojit s hlavním serverem pro vyhledávání her.

Zničitelnost

Z výše uvedeného vyplívá, že auta musí při nárazech neskutečně trpět. Je jasné, že v normálu by stačil jeden pád ne ze sto, ale z dvaceti metrů a bylo by po závodění. Auťáky sice mají implementován model zničitelnosti a každý náraz znamená podstatný šrám na vzhledu, ale nejsem si jist, zda je to právě u závodů tohoto typu vhodné. Navíc se míra poškození příliš neprojeví na funkčnosti vozu. Asi si teď pomyslíte, že ti recenzenti už opravdu neví, co by si vymysleli. Nejdřív si pořád stěžují, že závody jsou moc arkádovité, že tam není žádný model zničitelnosti a u jiné hry se jim to zase nelíbí. Ale ono se do každé hodí něco jiného. U Crashday je vzhledová zničitelnost opravdu velká. Stačí trošku větší skok a skla jsou pryč, jeden náraz a z plechu je slušná harmonika. Z toho je jasné, že při akrobacii, kde kolo trvá kolem 10 minut, pak stačí udělat 2 stometrové skoky a z auta máme vzhledově popelnici, na kterou pak koukáme po zbytek času. Na druhou stranu je možné, že tento mód je tím nejvíce extrémním z celé hry a zničitelnost je tak dimenzována na zbývající závodní módy. Na konečné hodnocení si budeme muset rozhodně počkat až na plnou verzi.

Grafické hody?

Nejsem z těch, co by si nějak potrpěli na úžasné grafické hody a u každého nového titulu tvrdě vyžadovali maximálně nabušený obraz s kupou efektů. Grafika musí v první řadě plnit svůj účet a tomu se ta v Crashday blíží. Není to samozřejmě nějaká šedá myška, co by se musela stydět za svůj vzhled. Sami můžete posoudit, jak po obrazové stránce hra vypadá a věste, že v pohybu je to ještě o něco lepší. Hlavně ze začátku mi okolí ve hře přišlo takové „divné“, možná taky znáte ten pocit, kdy se vám něco nezdá, ale nemůžete přijít na to, co by to mohlo být. Zřejmě záleží na zvyku, po pár desítkách minut už mi to ani nepřišlo. Ale abych jenom nechválil. Dokázal bych si představit, aby bylo okolí nápaditější. Přece jen pár budov v pozadí a nějaký ten strom je docela málo. V demu jsou na vyzkoušení jen 2 mapy, v ostatních to třeba bude lepší.

Zvuk

Vždycky když začínám s nějakou novou závodní hrou, vzpomenu si na herního dědečka – gamesu Wipeout, jenž sklidila obrovský úspěch hlavně na PS1. Ta měla na tu dobu naprosto excelentní hudbu, která vyšla dokonce jako soundtrack a prodalo se ho více, než samotné hry. A proč se o tom zmiňuji? Crashday mi tohle hodně připomněl, hudba je v rychlém rockovém stylu a nejde jen o nějaké kytarové motivy, ale o zpívané tracky. Těžko se to popisuje, jestli chcete získat představu jak to asi zní, stačí navštívit oficiální stránky – tam hraje jedna skladba jako podklad.

Shrnutí

Dělat nějaké komplexní závěry je téměř nemožné. Demo (mirror Tiscali Games) toho nabízí příliš málo na otestování a je to v podstatě jen takový drobek na namlsání. Je velká škoda, že nebylo možno vyzkoušet více herních módů, protože z těch dvou nabídnutých, ve mně nakonec zůstaly mírně trpké pocity. Ze začátku vypadá hra velmi zajímavě, ale nepříjemně rychle se mi ohrála a dostavila se nuda. Zvláště druhý mód mě nijak nenadchl a moc zábavy na tom, skákat pořád dokola s autem desítky metrů do výšky, nevidím. Zda toho autoři do plné verze vymyslí víc, se budeme moci přesvědčit již tento měsíc. Vykročeno směrem ke kvalitní a zábavné hře rozhodně mají.