Blacksite – hráli jsme ho

V roce 2005 vyšla nadprůměrně kvalitní akce Area 51, která se však do srdcí hráčů rozhodně nezapsala tak hluboko jako například Half-Life, Doom či Far Cry. Zkrátka šlo o příjemnou střílečku bez ambicí stát se něčím více. V tom však byla velmi úspěšná, a tak není divu, že Midway v pokračování utopilo rozpočet hodný herního blockbusteru. Druhý díl se nejprve jmenoval Blacksite: Area 51, z nějakého důvodu však nedávno z názvu zmizela indikace supertajné laboratoře v Nevadské poušti, o které stejně všichni ví, že se tam pitvají mimozemšťané. Hratelná verze a prezentace tvůrců na Games Convention nás přesvědčili o tom, že má Blacksite opravdu značnou šanci stát se výborně hratelnou akcí.

Blacksite se hraje jako taktická střílečka. To když spolu s čtyřmi parťáky pobíháme po ulicích měst v Iráku a honíme se za bandou teroristů. Tehdy lze týmu udílet rozkazy, a to velmi jednoduchým způsobem. Systém lehce připomíná Ghost Recon Advanced Warfighter, nicméně je na něm znát, že byl oproti tomuto titulu přeci jen o něco ořezán. Tím však nechceme shazovat jeho kvality. Je potřeba postupovat od krytu ke krytu a nevystavovat zbytečně větší části těla. Blacksite je ale také ryzí akční orgií s garancí vysoké hladiny adrenalinu v krvi. Ta nastupuje zhruba ve třetině hry, kdy se hráč z Iráku přesouvá do zmíněné Nevadské pouště, do blízkosti Oblasti 51. Tam se totiž zase pokazil nějaký ten experiment. V této fázi prakticky nespustíme prst ze spouště – a odnese to vše, co není do tří mimo dostřel.

Kreativní ředitel vývoje Harvey Smith (spoluodpovědný mimochodem za oba díly Deus Ex) slibuje pro Blacksite především obrovskou porci neutuchající zábavy a také mnoho variability, což je pro akci, jež ve svém jádru staví výhradně na střílení, nesmírně důležité. Herní požitek se bude měnit každým levelem – někdy půjdeme do mise sami, jindy se ocitneme po boku různě velkých skupin high-tech vojáků. O hodinu později zase sedíme za volantem vojenského Hummeru, případně sloužíme jako po zuby ozbrojený spolujezdec.

Rovněž místa výsadků přímo srší rozdílností. Zúčastnili jsme se například boje o důležitý most. Ve vrtulníku jsme usedli za těžký kanón a snažili se z lávky vystrnadit obřího aliena s do dálky se rozprostírajícími chapadly. V další úrovni už jsme pro změnu prováděli záchrannou misi spočívající v záchraně několika přeživších z malého středoamerického městečka. Variabilitě ještě napomáhá střídání nočních a denních levelů, případně lišící se povětrnostní podmínky. Vše je zabaleno do patřičně béčkového příběhu, v němž hraje hlavní roli invaze mimozemšťanů, jež má určitou spojitost se zmíněnými experimenty armády. Nesmíme navíc zapomínat na kompletně odlišný úvod v podobě několika iráckých misí. Jelikož dohrání zabere na akci klasických 10-15 hodin, nebojíme se, že bychom se v některých okamžicích nudili. Tady se chystá odbržděná jízda od začátku do konce.

Že tvůrci akčnímu řemeslu rozumějí, dokázali již v prvním dílu. Pro druhý si však připravili několik nadstavbových prvků. Předně to je systém morálky postihující naše parťáky. Ten přímo závisí na našem zdraví. Pokud se k boji stavíme jako opravdoví hrdinové, daří se nám likvidovat jednoho aliena za druhým, pak se můžeme opřít o podobnou úspěšnost dalších členů týmu. Jistě není třeba dodávat, že v takovém případě hra odsýpá neuvěřitelně příjemně. Na druhé straně stojí vyčůránci, kteří do vřavy posílají své kamarády a sami jen přihlíží. Ti budou mít v Blacksite notně ztíženou pozici, protože když hráč nepůjde vzorem, zhorší se i schopnosti parťáků. Ti začnou odmítat plnění příkazů, a pokud situaci bude opravdu špatná, klidně utečou. Popravdě, tento systém dobře fungoval v připravené prezentaci, samotné hraní nám však nedalo takový prostor, aby se naše akce na morálku spolubojovníků projevily. Nejspíš nepůjde zase o tak zásadní aspekt hry, jako spíše příjemné zpestření. Je však možné, že některé mise na něm budou záviset o poznání patrněji.

Komplex příkazů skvěle zapadá do konceptu svižné akce. Poroučení jsme si zevrubně ozkoušeli a musíme prohlásit, že funguje zcela bezproblémově i v těch největších šarvátkách. Oproti složitějším taktickým akcím tady totiž stačí jeden dva kliky myší. Pošlete-li parťáky ke dveřím, napadne je, že by si mohli sami otevřít – a to třeba odpálením nálože. Na jedné straně tedy jednoduché ovládání, na druhé zase omezené možnosti v nepřímém ovlivňování situace. To ale ve hře typu Blacksite vůbec nevadí – naopak, vykonání velké části práce se žádá od hráčů samých.

Rádi demolujete věci až na úplné molekuly a atomy? Skvělé, vývojáři se obsloužili od sesterského projektu (oba má pod palcem Midway) Johna Woo Stranglehold a vypůjčili si od něj skvělé programové rutiny pro zničitelné úrovně. Sice nebude možné srovnat vše v levelu se zemí, příslibem jsou ale četná místa, kde bude možné uspokojit touhu po destrukci. Přestřelky jsou tak mnohem zajímavější, když z okolí stále něco odlétává. Chuť po další akci popouzí i vynikající grafické zpracování. Především skvěle vyvedené modely vojáků i kreatur mnoha typů a exploze stojí za zmínku. Kvalitní engine se navíc může ukázat i jinde než jen v chodbovitých lokacích Oblasti 51, kde se odehrával celý první díl. Nyní budeme pobíhat hlavně venku ve velmi rozličných prostředích. Snad neprozradíme mnoho, když napíšeme, že v utajené bázi proběhne pouze grandiózní finále.

Blacksite nabídne také dobře vyladěný multiplayer. K dispozici budou dobře známé módy Deathmatch, Team Deathmatch a Capture the Flag. To však není vše. Obzvlášť se těšíme na dva nové módy slyšící na jména Human vs. Reborn a Siege. Druhý jmenovaný se podobá Assaultu v jiných hrách, kdy je zapotřebí plnit různé úkoly. O prvním zatím není mnoho známo, zábavný by ale měl být určitě. Nesmíme zapomínat ani na kooperativní variantu hry. Dva lidé si budou moci společně projít singleplayerovou kampaň – samozřejmě s patřičně upravenou obtížností.

Blacksite nechce nastavovat nová měřítka v akčním žánru. Nejspíš to nebude další „must-have“ kousek typu Half-Life 2 či Bioshock. Takřka jistě to však bude svátek pro všechny příznivce stříleček tvrdého zrna. Monumentálně působí především souboje s bossy. Zkusili jsme si již na začátku článku zmíněný boj s chapadlovitým alienem a musíme říci, že nás ohromil. Po drsné a vyčerpávající bitvě se konečně zdá, že monstrum vypustí duši. Ale jak! Kreatura se ve skvělých animacích teatrálně hroutí do propasti. Pak přichází to, co jistě každý čeká: v posledním dechu chapadlem srazí celý most. Přes klišovitost celé scény jde o jeden z tzv. „wow momentů“ a zároveň o jeden z nejlépe zpracovaných odchodů ze scény, které tento rok uvidíme. Bude-li takových chvil více, jako že je to pravděpodobné, Blacksite si s chutí zahrajeme.