Bad Day L.A.

Ano, American McGee je opravdu jednou z nejzajímavějších postav, kterou v herním odvětví nalezneme. Jeho originální přístup k tvorbě her, který nám předvedl třeba, v již zmiňovaném titulu American McGee´s Alice, kde jste se sice dostali do role známé Alenky, nicméně v blázinci, jasně dokázal, že nápady tomuto autorovi nechybí. To se ostatně snaží dokázat i nejnovějším elektronickým počinem Bad Day L.A. (stáhněte si demo), který nás pro změnu přenese do špinavého a upoceného těla jednoho bezdomovce v americkém Los Angeles.

Původní příběh, jestli to tak lze vůbec nazvat, nám představí „Město andělů“ z toho méně přívětivého úhlu. L.A. se totiž stane terčem veškerých ekologických, i lidmi zaviněných katastrof, v jejichž středu se vy ve společnosti Anthonyho (vaše alter-ego) ocitnete. Mnozí tak dozajista poprvé spatří tsunami v celé své kráse, kterak si razí cestu zaplněnými ulicemi a bere s sebou vše, co jí přijde do cesty. Stejně tak určitě nebudu daleko od pravdy, když zmíním, že většina z vás prostřednictvím tohoto titulu poprvé zažije nepříjemné pocity spojené s posuvy litosférických desek. A tak bych mohl pokračovat až donekonečna. Zkrátka, Bad Day L.A. je hrou, kterou nebude tak snadné zařadit do obvyklých kolonek a která rozčeří herní hladinu stejně, jako to kdysi zvládnul legendární Postal.

V demu, které si před několika dny prorazilo cestu na internet, nám autoři nabízí možnost okusit jednu z chystaných katastrof. Konkrétně havárii letadla, která zcela ochromí střed města a krom stovek a tisíců mrtvých obětí si na své konto přičte i nakažlivou biologickou látku, která z lidí dělá nebezpečné, sliz flusající zombie. Inu zdá se, že McGee razí heslo: „Když ujeté, tak pořádně“ a nebojí se do hry zakomponovat všechny ztřeštěné nápady, které se mu za ta léta v hlavě urodily. Kromě zombie se tak ve hře setkáte i s teroristy, naštvanými oběťmi nebo mluvícími veverkami, které vám mnohdy poskytnou cenné rady.

Celá hra je pojata lehce komiksově, jako jsme to mohli vidět v neméně zajímavém titulu XIII, který se vydal okupovat regály herních prodejen před necelými třemi lety. Tato skutečnost tak i přes vcelku slušnou násilnost hry (rating je 17+) zanechává na tváři příjemný úsměv, který jen tak nezmizí. Vaše role v demu začíná ihned po pádu letadla, kdy chvíli procházíte mezi zničenými auty a léčíte zraněné nebo hasíte hořící. Během těchto pár chvil pochopíte vcelku jednoduché ovládání, při kterém využíváte jen pět tlačítek klávesnice pro chůzi a skákání a obě myšítka, kterými korigujete zbytek akcí – aktivace rozhovorů s ostatními, střelba, léčení, hašení a tak dále. Předměty, které v průběhu hraní využijete, ať už se bude jednat o páčidlo, lékárničku nebo brokovnici, naleznete na ulicích a do vašeho inventáře se přidají prostým přeběhnutím přes ně, což hru samotnou značně ulehčuje.

Jakmile si do sytosti užijete volnost, kterou hra nabízí (teď mám na mysli spíše volnost akcí, neboť volnost pohybu je značně omezena) můžete se vydat k plnění jednotlivých úkolů. Questy, dá-li se to tak nazývat, získáváte od náhodných osob, na které cestou narazíte, nicméně úkoly musíte plnit všechny. Dokud jeden nesplníte, nemůžete se pokoušet o následující atd. Ve hře jako je tato je to dle mého názoru krok zpět, ale pravdou zůstává, že zadané úkoly nebývají nikterak těžké a jejich splnění vás ve hře nijak výjimečně nezdrží.

Co je však závažnějším problémem, je nelogické naskriptování hry. Nejen že si vás autoři vodí téměř za ručičku, ale mnohdy před vámi vyvstane i problém s „neochotou“ postav spolupracovat s vaším hrdinou. Třeba pokud přijdete k osobě, se kterou se můžete dát do řeči, popřípadě získat úkol (je označena třemi tečkami nad hlavou), avšak přistoupíte k ní z jiného úhlu než autoři zamýšleli, bude vás ignorovat. Nicméně je tu šance, že je to jen malinký bug, který vývojáři zapomněli odstranit, nebo ho přehlédli, a tak můžeme doufat, že se finální verzi vyhne.

Když pomineme tuto drobnou chybku a na malou chvíli ji odstrčíme do exilu, hratelnostní stránka hry staví svou laťku poměrně vysoko. Rozhodně se vám nestane, že byste se zasekli díky špatnému nebo složitému ovládání, a demo si budete užívat od začátku až do konce. Za stejně kladně nabitou stránku hry pak můžeme označit i grafické zpracování. I přestože autoři vsadili na lehké a líbivé vizuální ztvárnění, Bad Day L.A. si stále zachovává jakýsi punc originality. A i když ve hře nenajdete moře propracovaných detailů a unikátní fyzický engine, jaký známe třeba z Unreal Tournamentu, garantuji vám, že kvůli tomu hru rozhodně neodložíte.

Ovšem na stejně kladnou vlnu, na které jsem psal předcházející odstavce o hratelnosti a grafice, se nemohu naladit při psaní řádků o zvucích a hudbě. Po bravurně zvládnuté premiéře zosobněné intrem se mi dostalo poněkud chladnější sprchy. Přestože zvuky ve hře nejsou špatné, rozhodně nejsou nadprůměrné natožpak originální. Vesměs je do hry zakomponováno několik nejdůležitějších, které se v různých intervalech střídají. Vzniklou situaci už nezachrání ani hudba, která však je po vzoru zvuků spíše stinnou stránkou celého titulu. Je totiž naprosto nevýrazná a stále dokola se opakují stejné melodie.

A je to tu, putování zdevastovaným městem světového filmu se pomalu chýlí ke konci a stálo by za to vyřknout ortel nad nabídnutou ukázkou. Tak tedy: demo před nás předkládá nový, bezesporu originální příběh, stejně jako zpracování. Nabízí nám stát se na chvíli člověkem, jenž se ocitnul ve středu všech problémů, stejně jako šanci předvést, jak bychom tyto těžkosti života řešili. Bad Day L.A. se navíc může pochlubit i vynikající hratelností, příjemnou grafikou a puncem American McGee. I přes drobné nedostatky, které se v této ukázce vyskytly, mi tak nezbývá než tento titul doporučit nejen všem McGeeho fanouškům, ale také zastáncům ničím neomezených možností.