X-Blades

Akčních her vychází poměrně utěšené množství, ovšem stále více se stává, že jsou si podobné jako vejce vejci, což podporují ještě obdobné enginy (obzvlášť markantní to je u Unreal engine 3). Zkrátka nemají moc co nabídnout samy ze sebe. Jakoby si splnily povinnost několika misemi v rámci jednoho tématu a konec. To by neměl být případ X-Blades, který pochází od ruského studia Gaijin Interactive. Ano, ruského. Ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, tahle hra skutečně pochází od našich slovanských bratrů, kteří nám momentálně odepírají plyn.

Podivení je na místě zejména proto, že X-Blades na první pohled vypadají jako typický japonský počin. Pravda, po přečtení doprovodných materiálů se na japonský kousek zdá až příliš usedlý, přímočarý, jasný a neúchylný, ale přece jen zpracován v anime stylu, a to poměrně věrném. Za tím stojí zejména obliba Gaijin Interactive v umění jejich zaoceánských příbuzných. Skutečně, mix japonské a ruské kultury jsme tu snad ještě neměli. A každý zkušenější hráč ví, že ruské hry mají také svá specifika, stejně jako ty japonské, i když úplně jiného rázu (kdybychom chtěli být sarkastičtí, tak řekneme především technického). 

Každopádně se vžijete do role sličné manga hrdinky jménem Ayumi, která je tak spoře oděná, že by se za to styděla i lecjaká bulvárem propíraná rádoby modelka. Jenže k anime tohle tak nějak patří. Možná je za tím nějaká vášeň sledovat polonahou hrdinku, kterak kolem sebe chladnými zbraněmi rozsévá zkázu. Když nad tím tak přemýšlíme, skutečně to má něco do sebe. Tohle není žádná mlčenlivá Lara Croft. Naopak, Ayumi je holka od ránu a poznáte to i na její nevymáchané puse při těch skromných příležitostech, kdy dojde k nějaké té konverzaci, nebo když si holka bude ulevovat mezi jednotlivými údery do masitých těl nepřátel.

Přesto ale má Ayumi s Larou něco společného. Také se pídí po pokladech. Jenže na rozdíl od slavné archeoložky je tahle vypočítavá mrška nechce pro záchranu světa, ani na výstavu do muzea, nýbrž je touží zpeněžit. Všechno, oč jí jde, jsou peníze. A jak poznamenává v úvodu, nenávidí jakékoliv partnery, protože mít partnera, znamená akorát se s ním dělit. Zda Ayumi pod vaším vedením prodělá nějaký morálnější zvrat, to se nechtě překvapit, ale příliš s tím nepočítejte. Ostatně, takto rozdanými kartami se autoři šikovně zbavují nutnosti vyprávět klišovitý příběh. Pravděpodobně by to ani jinak nedopadlo. Takže tahle anime parodie na Tomb Raidera (i když s trochu jinak rozloženými herními prvky) by mohla být o poznání svěžejší.

Příběh začíná cestou hrdinky na tajemný ostrov, na kterém se má skrývat artefakt, do kterého jeden antický bůh vložil veškerou svou sílu. Tomu se Ayumi jen směje a pro své chlebodárce se artefakt nebojí přinést. Jenže brzy se přesvědčí o tom, že bajky o kletbě nebyly jen povídačkami, ale realitou. Když se artefaktu dotkne, nabere hra značný spád, jelikož se spustí zaklínadlo, které Ayumi odvelí na mystický ostrov a pošle na ní spoustu strašlivých oblud. Toho se ale hrdinka jen tak nezalekne a rozhodne se svou situaci vylepšit tvrdou akcí, která jí jde tak dobře od ruky.

Ale samozřejmě to nebude zase tak jednoduché. Jelikož je X-Blades především akční rubačkou, musí před hráče postavit i pořádné výzvy, které ho mají ohromit a donutit, aby se s nimi popral. Naprostá většina obyvatel ostrova chce vidět Ayumi v tratolišti krve. A to je skvělá výchozí pozice pro nelítostnou řežbu. Podle novinářů, kteří si měli možnost vyzkoušet hratelnou verzi, netrpí X-Blades naštěstí typickými nešvary ruských her, tedy technickou zastaralostí, zabugovaností a přehnanou komplikovaností. Ba právě naopak, tohle je přesný antipod ruské hry. Dobře řemeslně zpracovaný a naprosto přímočarý. Dokonce i poněkud staromódně pojatý. To se týká zejména herního designu. Úrovně sice na první pohled působí monumentálním dojmem, brzy ale zjistíte, že jsou striktně lineární. Většinou se skládají z chodeb, kterými proběhnete a rozsáhlejších areálů, na kterých se spustí skript a začnou se na vás valit vlny nepřátel. Tehdy nemá smysl nikam utíkat, jelikož všechny východy jsou pravděpodobně zavřené a otevřou se teprve tehdy, když všechny ty vlny, hezky jednu po druhé, přičemž každá další je těžší a těžší, vyřídíte.

Aby Ayumi celý tenhle nápor dokázala vůbec ustát, je vybavena zajímavou kombinací zbraní. Jedná se o velmi ostré přidělané čepele k jedné její ruce. Ve druhé potom třímá pistoli. Z toho vyplývá, že je třeba vyvinout novátorský způsob boje, kombinující jak akci na dálku, tak na blízko. A podle všeho je to velmi atraktivní, jelikož hra v tomto hráči poskytuje značnou flexibilitu. Je možné například sekat do obřího monstra, zatímco si vyřizujete na dálku účty s nebezpečnou poletuchou. Autoři si ale přece jen uvědomili, že takto založený herní styl by se mohl ohrát, obzvlášť při tak ohromujícím počtu nepřátel a rozhodli se do hry implementovat i magii a vztek. Tyto dva elementy jsou spojenými nádobami, jelikož na to, abyste mohli vyvolat kýžená kouzla, potřebujete být náležitě navztekaní. Vztek samozřejmě zvyšujete úspěšným vymlacováním monster a můžete si dokonce navýšit jeho koeficient, a to tak, že spustíte mód, ve kterém je Ayumi sice zranitelnější, ale o to navztekanější a silnější. Jakmile máte dostatečně naplněný vztekometr, můžete začít vyvolávat kouzla.

Nejde ale jen o kouzla, ale i schopnosti jako takové. Řeč je například o vyvolání zemětřesení, rozsekání několika nepřátel na kousky, vysílání fireballů či teleportaci. Schopnosti se dají různě kombinovat, a to i se základními útoky. Ke všemu má každá z nich svůj vlastní vývojový strom, takže je můžete zlepšovat. Některé z nich se pak vyvinout v mnohem mocnější způsob likvidace nepřátel či naopak sama sebe. Budete se ale muset rozhodnout, zda se stanete uživatelem světlé či temné magie. Zatímco světlá magie vám dá spíše regenerativní a defenzivní schopnosti, černá je jako dělaná pro destrukci všeho druhu. Aby toho nebylo málo, tak užívání různých magických škol ovlivní i zakončení hry.

Ovšem odemykání schopností a jejich vylepšování není jedinou podpůrnou činností ve hře. Budete totiž sbírat také takzvané duše, které vypadnou prakticky z každého zabitého nepřátele. Podle jeho obtížnosti má být uzpůsobeno jejich množství. Duše nejsou samoúčelné. Nakoupíte za ně totiž lepší vybavení. Můžete si za ně vylepšit čepele či pistole, případně zvětšit svůj meřič zdraví. Autoři si dávají hodně záležet na vyváženosti. Nechtějí, aby duší bylo příliš, protože to by pak zničilo napětí ve hře.

Grafika možná na první pohled nevypadá nijak geniálně, to je ale do značné míry dáno anime stylizací, díky které si autoři přece jen mohli nějaký ten detail vynechat. To zase umožní spuštění X-Blades většímu množství hráčů. Důležitá je tu stejně především plynulost, protože hra má být jako jízda na horské dráze, to znamená, že se jen tak nezastavíte. Doufejme, že se autorům jejich první projekt vydaří a my budeme potěšeni zajímavou rusko-japonskou atmosférou.