Übersoldier

Dostalo se mi výjimečné možnosti otestovat novinářskou pre-release verzi očekávané hry Übersoldier. Tu vytváří ruské studio Burut, kteří jsou podepsání třeba pod Kreedem. Ten byl jen mírně nadprůměrným dílkem a ačkoli se o něm dlouhou dobu spekulovalo jako o pokořiteli Doom3, nakonec to tak nedopadlo. Instalační dvd Übersoldiera mělo kolem 4,1GB a bylo chráněno StarForce ochranou proti kopírování. Na tom by nebylo nic divného, kdyby instalace netrvala neuvěřitelných 80 minut. Instalátor je vůbec zajímavě udělán. Než se vůbec spustí úvodní obrazovka, načítají se asi 10 minut nějaká data na harddisk. Nejdřív jsem si myslel, ze se celé dvd kopíruje na disk a až poté proběhne instalace, ale nebylo tomu tak.

Příběh

Ale nechme instalaci instalací, aspoň si stihnete dát oběd, zákusek a kafe, raději si řekněme něco o příběhu a ději. Do toho nás uvede ingame intro, v kterém partyzáni, kteří jsou mimochodem vyzbrojeni německými MP-44, přepadnou konvoj a rozstřílí nacistické osazenstvo na kaši. Pár kulek schytá i náš hlavní hrdina – Karl Stolz, který umírá a je převezen do pokusného centra. Tam je zombifikován (úžasné slovo) s cílem sloužit německé mašinérii jako nad-voják. Ale Karl si to nenechá líbit a poté, co ho osvobodí sličná vojanda, utíká z vězení (jako vystřiženém z Return to Castle Wolfenstein) a obrací zbraně proti svým dřívějším zaměstnavatelům. Zde už se dostává ke slovu hráč a vše začíná.

Náročnost grafiky

Teď se chci trochu podrobněji věnovat jedné věci, a to náročnosti grafiky. Očekával jsem, že hra bude hodně náročná a výsledek mě nakonec překvapil. Ještě testovací sestava, aby jste měli představu, o čem vlastně píšu: Athlon XP 3000+, 2GB RAM, Radeon 9800pro. Nastavil jsem grafiku na maximum, zapnul všechny detaily a hurá do hry. Jaké bylo moje překvapení, když jsem měl v cele a přilehlé chodbě kolem 50 FPS, grafika úžasná a detailní. Inu vrhám se do hry a přichází první studená sprcha. Jakmile se objeví první postava, padá snímkování na 5 FPS a hra se stává okamžitě nehratelnou. Vypínám schadery 2.0 (bylo mi od začátku jasné, že je moje karta nezvládne) a hle i při soubojích už mám pořád kolem 40 FPS.

Spokojen procházím první dva levely a ve třetím jsem opět sražen na kolena. Přichází totiž první venkovní prostor a FPS opět padá někam k jednotkám. Nechápu proč, prostředí není zase tak velké, ale vypadá spíš jako nějaká větší místnost. Zajímavý je i fakt, že když se podívám jen přes sniper dalekohled, jsem zpět na původních FPS. Nu což, opět cestuji do menu, detaily postav a levelu nastavuji z high na normal a na oplátku zapínám 4x antialiazing a 16x anizotropní filtrování. Konečně je všechno jak má být, i při soubojích proti velké přesile a na dálku mám stabilní FPS – i když občas klesá k 20-30. Pokud si tedy budete chtít Nad-vojáka vychutnat na maximální detaily, připravte si hodně silné dělo. Většina screenů zde v článku už je pořízena po „ořezání“ detailů (až na pár úvodních). Jestli chcete vidět jak vypadá hra nastavená na max, doporučuji navštívit galerii screenshotů na oficiálních stránkách.

AI

A jak je na tom hra zatím s umělou inteligencí? U takto stavěné FPS je AI jedním ze základních pilířů. Nejprve se zaměřme na naše spolubojovníky, kteří nám sem tam pomůžou, otevřou nepřístupné dveře, prozradí další část dějové linie apod. Nějaké strategické orgie však v žádném případě nečekejte. Spolupráce je silně naskriptovaná, tj. vojáci vždy čekají na vámi provedenou akci, aby se mohli posunout o místnost dál nebo třeba jen umístit výbušninu a otevřít tím cestu pro další postup. Když třeba přiletí nepřátelský granát, mají snahu před ním utéci, ale ne vždy se jim to podaří. Ona kooperace s jednotkou spočívá v tom, že společně postupujete několik místností až do okamžiku, kdy jsou pomocníci najednou rychle vystříleni a dál už je to zase jen na vás. Za zmínku stojí jeden nepříjemný bug, kdy se dva společníci zasekli ve dveřích a hra tak nemohla pokračovat dál. Vzhledem k tomu, že je nemůžete ani zabít, pomohl jen load z uložené pozice.

U nepřátel je to podobné. Ne že by vám snad chtěli pomáhat, ale moc inteligence a rozumu nepobrali. Většinou jen stojí na místě a střílejí co to dá. Na to, že by se vás třeba vydali hledat nebo alespoň spolupracovali, můžete hned zapomenout. Čím dál jsem postupoval v hraní, tím víc mi jejich chování lezlo na nervy a ke konci už mě i slušně otrávilo. Konkrétně mám na mysli jejich až neuvěřitelně bystré reakce. V praxi to vypadá tak, že jakmile vlezete do místnosti, všichni vojáci kteří vás mají v palebné vzdálenosti, po vás okamžitě střílí. Ale ne tak, jak by to mohlo být ve skutečnosti. Někde otevřete dveře, první voják vás uvidí, způsobí poplach a začne po vás pálit. Kolik může mezitím uběhnout? Řekl bych tak 2-3 vteřinky. Tady hned v tom okamžiku, kdy otevíráte dveře už dostanete první zásahy, jako by vojáci nedělali nic jiného, než čekali celou dobu, až se právě v těch konkrétních dveřích objevíte. To působí nepřirozeně a čím déle hrajete, tím je to nepříjemnější. Protože u každé nové místnosti už víte, že pokud je v ní voják, dostanete okamžitě zásah a nemůžete tomu nijak zabránit. I tady stojí za zmínku jeden bug, kdy byl nepřátelský voják schován kdesi na konci velké mapy a vytrvale bez přestání střílel do automobilu před ním. Než jsem ho po zvuku našel a dorazil k němu, stihnul to autíčko rozstřílet na náhradní díly :-).

Engine

Ten si vývojáři vytvořili speciálně pro tuto hru a bohužel i zde musím konstatovat, že má stále ještě několik dětských chyb, které snad budou v plné verzi již odstraněny. Nejlepší bude uvést si několik příkladů. V některých místnostech natrefíme na plynové bomby, do kterých když vystřelíme, začne z nich ucházet plyn. Ten je ale vidět i v druhé místnosti u zdi, pokud je bomba u ní postavena. Stejně tak bomba exploduje až poté, co z ní unikne všechen plyn. Nevím, nikdy jsem nezkoušel střílet do plynové nádoby, ale něco mi říká, že reálné to moc není. Co by tam explodovalo, když už je všechen plyn z nádoby pryč? Další podstatná chyba – v jedné místnosti střelíme do sudů z benzínem, ty explodují a silně ozáří celý prostor. To by bylo v pořádku, pokud by se to stejné nestalo i v přilehlé místnosti. Prostě celá přilehlá stěna září a pohasne až benzín o dveře dál vyhoří. Třetí příklad se týká zobrazování stínů. U vojáků, kteří pobíhají po ochozu, je i přes podlahu vidět jejich stín na stěně. Tyto zmíněné věci nemají nijak zásadní vliv na hraní, ale působí rušivě a kazí celkový dojem z atmosféry a hratelnosti.

Interakce

Do enginu je zapracován systém reálného chování věcí a umírání postav. V podstatě s každým předmětem jde pohnout, převrhnout stůl, posouvat předměty atd. Takových hrátek jako v Half-Life 2 si sice neužijeme, chybí zbraň s kterou bychom mohli předměty zvedat, ale i tak kvituji zapracování této interaktivity do hry velmi kladně. Zároveň umírání postav není tvrdě naskriptováno, ale každá umře jinak, podle druhu zásahu a dalších okolností. Občas sice zůstanou postavy v bizardních polohách, jako vystřižených z nějaké swingers párty spíše než z vystřílené nacistické jídelny, ale to už k tomu patří.

Zbraně

Už zobrazení zbraní v Kreedu bylo poněkud specifické a řeknu rovnou že i tady se mi nelíbí a nevyhovuje mi. Zbraně jsou zobrazeny v takovém úhlu, že na ně je sice krásně vidět a můžeme zkoumat jejich detaily v plné kráse, ale uhel reálného dostřelu je někde mimo obrazovku. Přitom ukazatel je samozřejmě uprostřed obrazovky. V tomto případě to ale nepokládám úplně za chybu, záleží na tom, co to komu vyhovuje. Jedná se o výrazné specifikum této hry, na které se dá poměrně rychle zvyknout. Co ovšem zkritizovat musím je způsob animování zbraní. Stejně jako třeba v Call of Duty je možno změnil pohled a zaměřovat přes mířidla. Ovšem tady to trvá velmi dlouho a hlavně zbraně strašně kopou, kdy i taková MP-40 lítá skoro až k horní části monitoru. Na druhou stranu bez zaaimování je zaměřovací křížek při střílení skoro nehybný a v podstatě střílíte i při malých dávkách pořád do jednoho místa. Tento způsob střílení mi připomínal (a bůh mě netrestej :-)) ten v Counter-Stiku – to ale neznamená, že by měl CS s Übersoldierem cokoli společného.

Gameplay

Jistě se teď ptáte, jak se to teda vlastně dohromady hraje? Není to zase tak špatné, jak by se mohlo na první pohled zdá. Hra je sice poněkud stereotypní a občas ztrácí dech, ale o lokaci dál se zase snaží přinést něco nového. To, že autorům občas trochu docházely nápady, šlo velmi dobře poznat v levelu, který se odehrával v ponorce. Tam celé hraní spočívalo v tom dojít k spřátelenému vojáku na jeden konec ponorky, poté na druhý konec. Mezitím došlo k havárii ve strojovně – takže vypnout přívod paliva, sebrat zbraň a vyvraždit všechny fašouny. Jde tedy jen o pobíhání z jednoho konce na druhý, v čemž moc zábavy neshledávám.

Zhodnocení

Už zbývá jen shrnutí. Ještě jednou připomínám, že testovaná verze hry byla novinářská pre-release kopie, která neukazovala finální podobu hry. Ta by se měla ještě měnit a lze tedy předpokládat, že ve finále na tom bude o něco lépe. Jde o to, kolik a jaké věci se autorům ještě podaří vyladit a vychytat, protože plná verze by se měla objevit již na začátku dubna. Zatím tedy můžu jen konstatovat, že Übersoldier je průměrná střílečka, která ničím nepřekvapí a místy trochu nudí. O tom, zda se zařadí mezi ty nadprůměrné a velmi zábavné, rozhodne to, nakolik se autorům podaří vychytat různé bugy a upravit umělou inteligenci. Pokud jste snad očekávali, že se tato hra zařadí mezi vyjímečné tituly historie, musím vás už nyní zklamat. Svoje naděje můžete už nyní směřovat na jiný titul.