Ještě před rokem jsme sérii Rainbow Six považovali za mrtvou. Tehdy tomu bylo už pět let, co se na trhu objevil její poslední díl, zatímco slibovaná novinka Rainbox Six: Patriots byla stále v nedohlednu. Tato dnes již zrušená akce měla být skutečným následovníkem série se vším všudy. Co je tedy kousek Tom Clancy’s Rainbow Six: Siege, který se dočkal oznámení na minulé E3 a před nímž téměř všichni okamžitě padli na kolena? S trochou odstupu by se hra dala brát za následovníka zrušeného titulu, ačkoliv je o něčem dočista odlišném. Vlastně bychom mohli říct, že spíše než na sérii Rainbow Six navazuje na tradici legendární série SWAT, s níž studio Irrational skončilo před deseti lety, aby se mohlo vrhnout na první Bioshock. Není však důležité, kde se nachází kořeny titulu, důležité je, s čím vůbec přichází a proč se na něj vyplatí dávat pozor.
Když pohlédnete na Rainbow Six: Siege, uvidíte před sebou vcelku klasickou taktickou akci, která v rámci žánru není ničím převratným. Kromě série SWAT by se hra dala do jisté míry přirovnat k sérii Counter-Strike, s níž sdílí celou řadu prvků. Nejvýznamnějším z nich je základní multiplayerový mód, kde se proti sobě staví tým teroristů a speciální jednotka, jíž je v tomto případě Rainbow. Za oba týmy nastupuje do akce pětice hráčů. Všichni se snaží splnit cíl, který jim byl zadán, zatímco si musí dávat pozor, aby jim v jejich snahách nezabránili protivníci kulkou do hlavy. Jakmile totiž jednou zemřete, do dalšího kola jste mimo hru a vaši spolubojovníci se tak z ničeho nic ocitnou v početní nevýhodě. Pak už jde jenom o to, kdo zvítězí ve více kolech. Nijak nezáleží na tom, zda dosáhnete vítězství zabitím veškerých nepřátel, nebo se vám podaří splnit váš cíl, kterým může být kupříkladu odvedení rukojmí do bezpečí. Akce je svižná, na malých mapách a s extrémní potřebou maximální spolupráce ze strany každého z hráčů.
Na Rainbow Six: Siege je neobvyklé to, že se do hry vrháte ve dvou různých fázích. Ještě předtím, než se dostanete ke střílení protivníků, vás čeká nutnost celou akci naplánovat. V této fázi si oba týmy dělají své. Zatímco bránící tým má za úkol rozestavět barikády a zajistit, aby měli protivníci co nejnáročnější cestu dovnitř, útočící tým se převtělí do drobných dronů podobných švábům. Ti se mohou dostat do domu a zjistit, co se ve své plánovací fázi rozhodli obránci udělat. Zjištění, kde vystavěli barikády a kde se nachází kýžený cíl celé mise, může ovlivnit naprosto všechno. Jakmile však protivník drona spatří, samozřejmě jej může zničit a majitel přístroje tak zůstane bez náhledu na to, co se právě děje. Během bránění se kromě rozkládání barikád je třeba soustředit také krytí oken, utužování stěn a umisťování rukojmí. Tak jako tak vám ale jde v plánovací fázi hlavně o vytušení, s jakou taktikou se protivníci rozhodnou do akce vyrazit. Jestliže to totiž vytušíte správně, půl vítězství máte v kapse, a pokud se dokážete do protivníků trefit, nemusíte se bát neúspěchu.
Akční fáze má klasickou podobu, jakou už můžete znát z většiny FPS. Týmy se proti sobě vrhnou a začnou po sobě střílet, házet všude kolem sebe granáty a dopřávat si šíleného chaosu, který rozpoutaly. To je jeden způsob, jak lze k boji přistupovat. O něco účinnější ale bude nejspíše to, když budete pečliví a každý detail budete považovat za střed vesmíru. Ideální bude kupříkladu rozdělení týmu do více skupin. Dva hráči mohou infiltrovat budovu okny v zadní části domu, další dva vlezou přímo do sklepa, odkud budou postupovat směrem nahoru, a poslední se vrhne dovnitř hlavními dveřmi se štítem v rukou a vizí, že odvede pozornost celého nepřátelského týmu. Jakmile na něco takového nebudou nepřátelé připraveni, s trochou štěstí jim odvedete rukojmí ještě předtím, než si vůbec všimnou, že jste v domě.
Obrovskou váhu má v Rainbow Six: Siege destrukce prostředí. Díky tomu, že hra běží na nové generaci konzolí, se s ní tvůrci mohli při tvorbě enginu skutečně vymazlit. Cokoliv vám proto leží během hry v cestě, může být odstraněno. Zdi, podlaha, schody, barikády – nic vaší síle neustojí. Samozřejmě máte omezené zásoby a celý dům během jednoho kola k zemi nesložíte, důležité ale je, zda destrukce dokážete chytře využívat. Prostřílet si díru ve zdi, abyste jí mohli prolézt do vedlejší místnosti, nemusí pomoci s ničím, stejně tak vám to ale může vyhrát hru, když se vám takto jednoduchým krokem podaří vlézt protivníkům přímo do zad.
Byli jsme poměrně překvapeni, když tvůrci oznámili, že titul bude obsahovat single-playerovou kampaň. Ta bude sestavena z misí, které budou fungovat podobně jako multiplayerové souboje. Jakmile proto jednou zemřete, znova neobživnete. Tato netradiční featurka zajišťuje, že se budete muset snažit o precizní naplánování každé mise, pokud se budete někdy chtít dostat na jejich úplný konec. Obrovskou výhodou hry je velmi chytrá umělá inteligence, která při vývoji byla jedním z nejdůležitějších bodů na programu tvůrců, protože potřebovali, aby byla schopná nahradit hráče v multiplayerových zápasech, pokud někdo opustí hru. Díky kvalitní AI vás čeká vyzývavá kampaň, která bude vyžadovat stejnou pozornost a cit pro detail jako zbytek hry. Pokud byste náročnost misí čirou náhodou nezvládali, zajisté oceníte také možnost se do kampaně vrhnout ve více hráčích.
Pro fanoušky kooperace je ve hře na druhou stranu připraveno něco dočista jiného. Skvěle vypadající mód „TerroHunt” před vás postaví sérii misí, na něž se budete moci vrhnout až se čtyřmi ze svých kamarádů. S těmi začnete bojovat proti vlnám nepřátel na 11 různých mapách umístěných do všech možných koutů světa. V každé z misí vás čeká odlišný úkol. Někdy budete muset prostě a jednoduše postřílet všechny protivníky, jindy se budete starat o rukojmí a v dalším případě zase budete nuceni zajistit všechny bomby, které po mapě teroristé rozmístili. Někdy budete na straně obránců, jindy útočníků. Co je nejdůležitější, pokaždé, když se do módu vrhnete, vás na každé z map čeká dočista odlišné rozestavění předmětů, barikád, pastí i nepřátel. Jednu a tu samou misi nikdy nezažijete dvakrát. Uzpůsobit si navíc můžete obtížnost umělé inteligence, kdyby vám náhodou mise přišly příliš jednoduché, nebo vás naopak pomalu ale jistě začínaly frustrovat.
Věříme, že do vydání hry pro nás vývojáři mají ještě nějaké to odhalení připraveno. Minimálně s jedním dalším herním módem počítáme rozhodně, přestože by se i bez něj ve hře nacházela spousta obsahu, kvůli němuž se ji rozhodně vyplatí držet v hledáčku. Hlavně destrukcí prostředí se titul zařadil k nejočekávanějším hrám tohoto roku. Jde totiž o funkci, kterou v této míře v žádném jiném FPS nenaleznete a působí navíc fantasticky. Jde o funkci, která je jedním z prvních ukazatelů, že se současná generace konzolí od té staré doopravdy posunula a že herní průmysl nestojí na místě. Vydání Rainbow Six: Siege je v současnosti naplánováno na 13. října. Ještě předtím by nás každopádně mělo čekat několik uzavřených beta testů, do nichž se podívají hlavně předplatitelé. Pokud se vám proto kus zalíbil, měli byste nad jeho objednáním popřemýšlet, abyste se k němu případně mohli dostat co nejdříve.
