Opuštěný hotelový komplex, opředený hrůzným tajemstvím, a na jeho prahu mladá žena, kterou sem dohnaly noční můry. Také vám to stačí k tomu, aby vám na zádech naskočila husí kůže a zároveň někde vzadu se ve vašich myšlenkách objevila jiskřička poznání? Ano, hororový koncept téměř pokaždé stojí a padá na jediném člověku, který se ocitne na prokletém místě. Zlí jazykové by se to nebáli nazvat klišé. Ale jak nám ukazuje historie, v herní kultuře není horor postaven na dobrém střihu, speciálních efektech a nechutných maskách. Ve hře je hutná atmosféra budována vlastními silami hráče. Zatímco filmový hrdina těmi podezřelými dveřmi projde, i když si zrovna hlavu přikryjete dekou, herní postavička si klidně počká s rukou na klice, než ji dáte příkaz otevřít.
A tak se i v nově připravované děsivé hře od Bloober Team zhostíme role jedné takové postavy – Marianne. Ta je, jak název napovídá, médium. A v poslední době se jí zdají děsivé noční můry o vraždě mladé dívky, která se stala v hotelu před mnoha lety. Celý hotelový komplex je od té doby prázdný a zpustošený, jenže to není nic oproti tomu, jak vypadá svět duchů na témže místě. A Marianne do něj umí nejen nahlédnout, ale i vstoupit.
Úvod hry nezní vůbec špatně, i když přiznejme si, že také nevybočuje ničím s řady. Nicméně na hře dělá polské studio Bloober Team, které nás už několikrát překvapilo (a vystrašilo) svými předchozími hrami. Právě v Bloober Team vznikly oba díly hrůzného Layers of Fear nebo Observer. Minulý rok studio vypustilo do světa licencovanou hru Blair´s Witch, která jim sice také ostudu neudělala, ale oproti předchozím hrám byla svými kvalitami o stupínek níže. Oproti tomu The Medium je podle slov vývojářů jejich největší projekt, za kterým stojí hned několik známých jmen.
První důležitý člověk je, nebo spíše byl, Zdzisław Beksiński – polský malíř, jehož tvorba stála na hraně symbolismu a surrealismu. V jeho malbách nečekejme rozteklé hodiny nebo slony na muších nožkách. Hlavní symbolikou byla téměř vždy smrt, válka nebo hladomor. Na jeho obrazech najdeme hladem vysílené a zkřehlé postavy, kterým vystupují kosti, ve válkou zničeném prostředí.
Asi už tušíte, odkud tvůrci brali inspiraci při vytváření světa duchů. Jejich svět je také pokřivený, plný podhoubí, hniloby a symboliky. I když na první pohled vypadá veskrze fantaskně, má pevné základy v našem světě. A právě na Marriane je, aby dokázala při svém putování hledat místa a předměty napříč dvěma světy, které ovlivňují obě strany.
Hlavní doménou hry bude řešení hádanek a rozplétání, co se vlastně v hotelovém komplexu stalo. K tomu je potřeba interakce napříč oběma světy. Některé cesty v reálném světě jsou blokované a k postupu vpřed je třeba využít Mariannino spirituální já, které se dokáže odpojit od vlastního těla a jako duch se dostat i do míst, které jsou běžným smrtelníkům utajena. Jenže to nejde udělat na příliš dlouho, jinak by se její duše taky mohla rozplynout, což představuje její postupně mizející forma, takže pokud nestihneme vykonat svůj úkol včas, musíme se vrátit do místa, kde zůstalo i Mariannino tělo.
I když je Marianne schopná navštěvovat duchovní svět, rozhodně tam není zvaná a někteří duchové a jiné bytosti ponesou její přítomnost s nelibostí. A ti nejhorší se nebudou bát zaútočit. I Marianne nemá holé ruce a jednou z jejích schopností je takzvaný Spirit Blast, který slouží jako zbraň proti duchům a stejně tak lze s ním interagovat s předměty v duchovním světě. Jenže jeho energie pro jeho využívání není bezedná a Marianne bude muset vyhledávat i místa, kde svou energii dočerpá.
Ve hře se vyskytuje i jedno stvoření, proti kterému jsou Marianniny síly k ničemu. A tím je The Maw – monstrum, které vzniklo jako důsledek vraždy dívky, kvůli které Marianne do hotela přišla.
The Maw dokáže Marianne pronásledovat i do reálného světa, kde sám není vidět. I tak může na Marianně zaútočit. Jenže aby to neměl tak lehké, v reálném světě je sám slepý. Oproti tomu v duchovním světě je setkání s ním smrtelné a jeho objevení na scéně pro Marianne znamená jedinou věc – útěk! Až poprvé The Maw promluví, mnozí z vás určitě poznají tak typický hlas velkých her. Tvůrci se stejně se znovu nebáli sáhnout po známém jménu, takže za hlasem The Maw stojí Troy Baker. I tak není The Maw jedinou postavou z říše mrtvých, kterou Marianne v hotelu potká. Druhou o něco více přátelskou postavou je Sadness (v překladu Smutek), duch malé dívky, který se snaží Marianne pomoct.
Ve výčtu známých jmen nekončíme. Tvůrci se otevřeně přiznávají k inspiraci světem Silent Hill a dokonce si přizvali rovnou dva skladatele. Zatímco hudbu pro náš svět složil polský skladatel Arkadiusz Reikowski, ve světě duchů bude Marianne hudebně doprovázet Akira Yamaoka. Ano, ten Akira Yamaoka, dvorní skladatel série Silent Hill.
Zpátky k hlavnímu taháku hry, tedy přeskakování mezi dvěma realitami. Jak sami autoři připouští, s touto myšlenkou si hráli už dlouho, ale příchod Xbox Series konzolí a masivní využívání SSD disků jim dovoluje ukázat obě reality najednou. Žádné přepínání mezi dvěma realitami s čekáním u nahrávací obrazovky. Oba světy uvidíme pěkně vedle sebe na rozdělené obrazovce. A co je možné v jednom světě, není často možné ve světě druhém. V některých chvílích se ocitneme pouze v jednom světě, ale to neznamená, že bychom se v příští vteřině nepropadli do druhé reality, nebo ji alespoň nějak nepřímo neovlivnili.
I když na první pohled vypadá The Medium jako temná adventura, díky nápadu simultánního hraní ve dvou světech a zapojení několik zvučných jmen vyhlíží celý projekt o něco lépe než předchozí hra studia Blair´s Witch. Pořád ale máme pocit, že se snaží půjčovat si žánrové berličky, které jsme ve hrách viděli už nesčetněkrát. Jaké bude The Medium, se dozvíme 28. ledna, kdy hra vychází na PC a obou konzolích Xbox Series. Již od prvního dne bude bezplatnou součástí služby Xbox Game Pass.
