Splinter Cell: Conviction

Série Splinter Cell se v minulých letech poměrně rychle etablovala jako jeden z etalonů žánru stealth akcí. Jenže ne každá dobrá série musí mít mnohá pokračování, která budou pořád úspěšnější. Některé s z ničeho nic začnou propadat stále hlouběji. A i tady může Splinter Cell sloužit jako svého druhu odstrašující příklad. Hrdina Sam Fisher klesl skutečně hluboko. Poslední díl série Splinter Cell: Double Agent se od svých předchůdců snažil odlišit, a přestože to někteří hráči ocenili, většina se změnami spíše nesouhlasila a víceméně hlasitě je odmítla. Stalo se tak zejména u pravověrných fanoušků série, což pro značku není nikdy příliš dobré.

 

 

Ubisoft tak chtěl všechno rychle napravit a v možná až příliš velkém kvapíku ohlásil pokračování Conviction, které mělo sérii změnit ještě více, tentokrát ale snad k lepšímu. Jenže autoři z montrealského studia si vzali zřejmě příliš velké sousto. Splinter Cell: Conviction byl několikrát odložen, proměněn a ještě relativně nedávno se ozývaly hlasy, že došlo k jeho zrušení. To mělo následovat po zásadně neuspokojivé interní kontrole kvality. Nakonec se ale ukázalo, že šlo o fámu (nebo spíše se o tom uvažovalo, ale nakonec převážila varianta pokračovat) a dalšího dobrodružství se Samem Fisherem v hlavní roli se s největší pravděpodobností dočkáme. Poslední prezentace navíc ukazují, že by to nemusela být taková tragédie, jak se ještě před časem zdálo. Na herních veletrzích z nedávné doby se Splinter Cell: Conviction ukázal v překvapivě dobré formě.

 

 

Proč bylo kolem očekávaného projektu dva roky ticho a proč si fanoušci stejně dlouho mohli prohlížet jen zastaralé obrázky a pročítat již neplatné informace, se dá vysvětlit snadno: Ubisoft Montreal se rozhodl Splinter Cell: Conviction kompletně přestavět. V jádru by podle autorů mělo jít stále o starý dobrý Splinter Cell s řadou jeho předností, avšak vstřícnosti vůči méně zkušeným hráčům se ubránit nelze. „Hra bude rychlejší, plynulejší a spektakulárnější,“ shrnuje to kreativní ředitel Maxime Béland.

 

 

 

A že to není jen marketingové blábolení, ukazuje už začátek první mise. Sam Fisher se v ní podívá na hrami nepříliš využívaný ostrovní stát Malta, kde hledá – jak jinak – vraha své dcery. Právě její vražda ho v minulosti pořádně vykolejila a přeházela mu život. Na veřejných záchodcích bývalý agent Sam vyslechne svůj kontakt, který jako jeden z mála zná místo výskytu obchodníka se zbraněmi Andreie Kobina. Vyslechnutí kontaktu přitom znamená, že Sam podobně jako Daniel Craig v bondovce Casino Royale nebožáka zblízka seznámí s kvalitou porcelánu umyvadel a pisoárů či dlaždiček na stěnách. A to tak, že se některá místa brzy zabarví krví. Celá scéna probíhá interaktivně, takže ji hráč sám ovlivňuje. Trochu to připomíná výslechové metody z The Godfather a dost možná i díky nim bude hra v řadě států dostupná až od osmnácti let. A to není vůbec špatná zpráva – titulů určených výhradně pro dospělé není mnoho a každý další potěší.

 

 

Avšak momenty podobné tomu popisovanému jsou spíše herní vložkou než její pravidelnou náplní. Splinter Cell: Conviction se naštěstí neproměnil v ryze hrubiánskou akci, ale je stále taktickou akcí s výrazným komponentem plížení. Zdá se však, jakoby autoři trochu opisovali od konkurenční série – Hitmana. To znamená, že se Sam Fisher ve svém novém dobrodružství dočká větší dávky volnosti konání, i když stále v určitých, byť oproti předchozím dílům značně rozšířených hranicích. Hra by tak měla být přinejmenším o poznání méně lineární než předchůdci.

 

 

Takže když se máme na Maltě dostat do domu zmíněného obchodníka se zbraněmi, dostaneme na výběr hned několik možností postupu, které si ale samozřejmě musíme vysledovat sami. Už samotný vstup do domu je možné provést třemi způsoby: dostanete se do něj buď oknem, nebo přímo hlavními dveřmi, případně vylezete přes fasádu a zkusíte to střechou. Nic z toho není problém, jako spíše otázka dobrého naplánování. Kdo před samotným provedením akce využil různých serepetiček a podíval se například zrcátkem pod dveřmi, aby zjistil rozmístění nepřátel, má jasnou výhodu.

 

 

Gadgetů bude přitom méně a měly by být jednoduššího ražení než v minulých dílech. Má to celkem jednoduchý důvod. Sam Fisher totiž už (podle všech dostupných informací) nepracuje pro supertajnou organizaci Third Echelon a jedná na vlastní pěst, občas dokonce i proti zájmům svých bývalých zaměstnavatelů. Přiznejme však, že v této otázce zůstávají autoři tajemní a dost možná chystají nějaké překvapení. Že by Sam pro Third Echelon nějakým způsobem stále pracoval, nebo ho podporují třeba jen vybrané spřátelené osoby, které by ho teoreticky mohly zásobovat i vychytaným arzenálem. V úvahu připadá také to, že aby si hrdina obstaral výbavu, bude moct obírat vyškolené nepřátele. Každopádně, takový noktovizor už nedojde tak masivního nasazení jako dříve.

 

 

Sam Fisher se může každopádně těšit na pár nových schopností. Autoři si z Rainbow Six: Vegas vzali funkci automatického vystřílení několika protivníků v místnosti, pokud si je ještě předtím označíte (předpokladem je nahlédnout do dané místnosti). Sam pak jen rozrazí dveře a označené cíle vyřadí. Platí to třeba i pro lampy a jiné objekty. Nebude tím ale hra příliš jednoduchá? „Ne, bude záležet na zbrani, jelikož každá má jen určitý počet takto zautomatizovaných výstřelů. Navíc je třeba si předtím opatřit potřebnou energii klasickou a řízenou likvidací,“ říká Maxime Béland. V úvahu připadá i to, že na vyšších obtížnostích funkce zvaná „Mark and Execute“ vůbec nebude dostupná.

 

 

Splinter Cell: Conviction na prezentacích ohromoval zejména inscenací a spontánním jednáním, které je možné díky novým funkcím a především interaktivitě úrovní. V nich se jde na věc mnohdy opravdu tvrdě a zahození protivníci například rozrážejí regály, okna, nábytek apod. Potěší také vizuální styl, který je rovněž hrubší a špinavější, než jsme zvyklí. Hra opět běží na Unreal engine 3, který by měl být vypolírovaný na maximum.

 

 

Kdo měl tedy Sama Fishera za odepsaného – a že nás takových nebylo málo, možná bude ještě překvapen, čeho se koncem (snad!) tohoto roku ještě dočká. Splinter Cell: Conviction generální rekonstrukce rozhodně prospěla a zdá se, že i nový styl by bývalému agentovi mohl sednout. Ačkoliv to tak nevypadá, základ zůstane zhruba stejný, ale bude vylepšen o dávku volnosti, nové herní prvku a vynikající inscenaci.