Shogun 2: Total War

Zdá se to skoro až neuvěřitelné, ale strategická série Total War od australského studia Creative Assembly je s námi už deset let. Tedy dobu, za níž se toho ve strategickém žánru hodně změnilo. Na začátku milénia byly zejména realtime strategie možná nejoblíbenějším žánrem. Hrál se Starcraft, Warcraft, Age of Empires, Command and Conquer a další. To byly v té době nejúspěšnější série. Shogun: Total War byl tehdy vnímán jako docela zajímavý experiment s velmi komplexními mechanismy. Málokdo by se ale nadál, kam až to tahle série dotáhne. Dnes žijeme v době, kdy na Age of Empires či tradiční Command and Conquer padá prach a kdy nevíme, zda se s nimi ještě někdy setkáme. Realtime strategie scházejí na úbytě a jsou dnes snad ještě méně populární než adventury. Kromě veleočekávaného Starcraftu 2 ale existuje ještě jeden důvod, díky kterému lze doufat, že ještě není tak špatně. Shogun 2: Total War. Po deseti letech pokračování? Ale kdeže, série Total War se mezitím podívala do Říma (Rome), středověku (dva Medievaly) i do imperialistického období (Empire, Napoleon). Za tu dobu hodně vyspěla a hráči si ji oblíbili navzdory komplexnosti. Shogun 2 tak rozhodně nebude navazovat jen na svého letitého předchůdce.

 

 

Nový přírůstek do série Total War se bude odehrávat v 16. století. Na japonských ostrovech se tou dobu snaží devět vojenských pánů získat náklonnost japonského císaře. Chtějí se totiž stát Shoguny. Jenže to se může podařit pouze jednomu, a tak mezi sebou vedou válku. Hráč je pochopitelně jedním z těchto pánů a na konci tažení by měl být hrdým Shogunem. Nejprve si ale budete muset zvyknout na nějaké ty novoty. Například oproti Empire: Total War redukuje Shogun 2 výrazně počty jednotek. Ačkoliv autoři nechtějí být naprosto realističtí ve všem, je pravdou, že ve feudálním Japonsku zkrátka nebylo tolik vojáků jako v 19. století v Evropě, kdy probíhaly závody ve zbrojení. Autoři tvrdí, že to není pro hru žádný hendikep, ba právě naopak – ovládat třicet jednotek namísto tří set zvyšuje přehled a kontrolu nad nimi. Bude tak mnohem jasněji určitelné, která jednotka se hodí na kterou na straně nepřítele. To pomůže nováčkům se v Shogun 2 zorientovat, ale zároveň to nijak neovlivní možnost pokročilých stratégů kombinovat a dobrat se ideálně složené armády.

 

 

Jisté je to, že kdo se bude soustředit pouze na jeden typ jednotek, jakkoliv se může zdát silný, daleko nedojde. To bude platit zejména pro obléhání, tedy velice důležitou součást hry. Obléhání bude probíhat odlišně od zkušeností, které jste mohli nabrat třeba ve zmíněném Empire. Japonští architekti totiž pevnosti stavěli odlišně, a tak není zvykem přehnat se přes hradby a na nádvoří se utkat s nepřítelem. Japonské pevnosti mají naopak vícero vchodů, které vedou do menších nádvoří, jež jsou před tím hlavním dále uzavřena. Tato menší nádvoří používají obránci k tomu, aby udrželi nepřítele pod kontrolou na koncentrovaném místě. Navíc ne každá pevnost bude stejná. V Shogun 2 se sice utkává devět vojevůdců, ovšem ti se rekrutují pouze z pěti klanů. Každý z těchto klanů pak má ještě tři odlišné typy pevností – na rovině, v horách a na pobřeží. To znamená, že celkem na hráče čeká patnáct odlišných typů pevností, přičemž jejich obléhání bude dále ovlivněno počasím či střídajícími se ročními obdobími. To slibuje opravdové strategické hody!

 

 

Stejně jako v Empire ani v Shogun 2 nebudou chybět souboje na moři. Budou se ale podstatně lišit. Japonci v 16. století totiž nedisponovali plachetnicovým know-how a lodě ovládali postaru – silou veslujících paží. To má pro hru vcelku jasné důsledky. Na rozdíl od plachetnic se tyto lodě dají ovládat o poznání příměji, podobně jako jednotky na suchu. Není třeba příliš dlouho čekat na změnu směru plutí apod. Na druhou stranu, japonské pobřeží je dosti členité. Lodě se tak musí vyrovnat s mělčinami, úžinami či jinak nepřístupnými místy. Na palubě lodí se kromě veslařů a lučištníků nacházejí také vojáci, kteří se těší na zahákování a dobývání nepřátelských plavidel. Zejména pod rouškou noci se pak hráčům naskytne skvělá podívaná. Jak na suchu, tak na moří létají vzduchem ohnivé šípy, tu a tam hoří stavení či loď – zkrátka radost pohledět. Také je z toho patrné, že se do série Total War vrací element noci, který se objevil naposledy v Rome: Barbarian Invasion. Ten má nejen grafické opodstatnění, nýbrž také taktickou hodnotu. V noci jsou jednotky pochopitelně hůře viditelné a mohou se k táboru nepřítele dostat velmi blízko, a pak ho překvapit nečekaným útokem.

 

 

Koncept série Total War zůstává zachován i v Shogun 2. To znamená, že hlavní nabídkou je dlouhé, desítky let trvající tažení s cílem dosáhnout šogunátu. Ačkoliv tomu obrázky nenapovídají, většinu času strávíte na schematické strategické mapě, kde budete vládnout svému rozrůstajícímu se panství a zároveň prostřednictvím armád dobývat další území. Čeká vás výstavba měst, diplomacie, špionáže atd. Jakmile se ale vaše armáda střetne s nepřítelem, přepíná se hra z tahového módu do realtime strategie, v níž přímo ovládáte své jednotky na rozsáhlých, nejrůznějšími terény vybavených bojištích.

 

 

Stojí za to se zmínit o způsobu boje Japonců. Ti se totiž nebijí s protivníkem jen tak naslepo, ale vyhledávají sobě rovné jednotky. Obzvlášť dobře patrné to je u samurajů. Ti nejdou bít nějaké řadové vojáky, ale vyhledají v nepřátelských řadách rovněž samuraje a s nimi se pak efektně utkají. Na to je radost pohledět i z velké blízkosti, do níž můžete přiblížit. Jednotky jsou už totiž opravdu detailní, mají výborné animace a je na nich například znát i to, zda zmokly. Správnou atmosféru pak podtrhuje japonský dabing. Rozkazy, které naklikáte, jsou tak skutečně vyřčeny správnou japonštinou, o níž se postaral herec Ken Watanabe známý z filmu Poslední samuraj. Pochopitelně nechybí titulky a nakonec je možné zvolit i anglický dabing, japonština je ale přeci jen stylovější.

 

 

Shogun 2: Total War tak vypadá jako opravdu kvalitní přírůstek do série, který by ji mohl zase posunout o pořádný kus vpřed. Oproti předchůdcům Medieval či Empire se výrazně liší svým zasazením, které implikuje způsob vedení boje, a vůči deset let starému prvnímu dílu Shoguna má co dohánět v modernizaci. Graficky už teď vypadá parádně. Jen škoda, že se vyjde až někdy v příštím roce.