Diablo III Preview

V herním světě snad neexistuje nikdo, kdo by neznal legendární akční RPG Diablo, z roku 1996. Tedy dva zatím vydané díly. Tihle herní sourozenci zkrátka k sobě neodmyslitelně patří. Přít se o to, kdo je lepší, je zbytečné, neboť se musí přihlédnout k době jejich vzniku. První díl si hráči mohli zahrát koncem roku 1996. Nikdo, tím méně autoři, tehdy ještě zcela malé a neznámé studio Blizzard Entertainment tehdy netušil, že právě tento kousek položí základ akčního RPG. Z ptačí perspektivy viděná, nesmírně chytlavá akční hack n’ slash mlátička, u mnohých hráčů vyvolala nefalšovanou závislost. Takovou do té doby nepředvedla žádná jiná hra. Možná to bylo tím, že RPG složka hry byla naprosto jednoduchá a hlavní důraz byl kladen právě na náhodném generování dungeonů, na sbírání předmětů vypadlých ze zabitých nepřátel, na jejich prodeji a následnému vylepšování postavy. Vše doplňovala spousta zábavné akce a naši herní hlodavci už tehdy dostávali pořádně zabrat.

   

Základ žánru akčního RPG byl díky Diablu položen. Hned v roce 1997, se navíc jako doplněk objevil datadisk Diablo: Hellfire. Ten překvapivě nevzešel od Blizzardů, ale od vývojářů z týmu Synergistic Software a vydala ho Sierra On-Line (později Sierra Entertainment). Hráči ale žádali mnohem více. Blizzardi potěšeni zájmem výzvu přijali a v polovině roku 2001 se vytasili s pokračování Diablo II. Hra je stále i dnes neskutečně návyková, také díky vybalancovanému multiplayeru na Battle.netu. Diablo II se okamžitě stalo králem akčních RPR a Blizzardi nenechávaje nic náhodě, doplnili dvojku nášupem, kterým byl datadisk s démonickým názvem Lord of Destruction.

Diablo tak položilo základ jednoho ze žánrů RPG. Těmto hrám se dodnes říká láskyplně diablovky. Hráči se od té doby žádného pokračování, vyjma několika fanouškovských módů nedočkali. Byť byly kvalitní a prodlužovaly už tak jeho špičkovou hratelnost, regulérní třetí díl byl stále v nedohlednu. Museli jsme si vystačit jen s Diablo klony typu Sacred, Titan Quest, či Torchlight. Trio jmenovaných her patří ke špičce ve svém žánru, ale i přes svou nespornou kvalitu, se jim pokořit krále Diabla nepodařilo.

Bylo to právě Diablo, které vyvolalo můj hráčský zájem o žánr RPG. Mohla za to do jisté míry, svoboda jednání a postupu hrou, podle vlastní taktiky. Samozřejmě míra „svobody” se v každé hře liší. Obrovskou roli v RPG a v Diablu hraje právě hráčovo vcítění do hratelné postavy, do svého hrdiny. Postupem času, si k ní vybudujete blízký, přátelský vztah, na který budete dlouho vzpomínat, a jeho jméno se vám zapíše hluboko do paměti. Právě tak hluboko, se vám tahle fantastická hra dostane pod kůži. To u jiných typů her jen těžko najdete.

Neskutečný pocit uvěřitelnosti herního světa, naservírovaný nám jeho tvůrci, v tom sehrál jednu z hlavních rolí. Stanete se jeho součástí. Samozřejmě každá hra musí mít i svá pevná a pravidla, jinak je hraní jen chaosem a hra pak nikoho nebaví. A právě celkem jednoduchá pravidla, fungující zákonitosti spolu vytvořili příjemnou realitu herního světa. Pravidla mají rozhodující vliv na celkové hráčovo chování ve hře, a určují míru svobody jeho rozhodování. Velkou roli v každém dobrém RPG hraje i úroveň zpracování vývoje hlavní postavy a na ten Blizzardi vždy kladli veliký důraz. Podle mého nejdůležitějším faktorem, je pak celková hratelnost hry, což je úspěšný mix všech dílčích faktorů dohromady. Zjednodušeně každé dobré RPG musí mít skvělý příběh – akci – uvěřitelný svět – atmosféru a pevná herní pravidla. Pokud je výsledný mix namíchám správně, máte výbornou hratelnost z devadesáti procent zaručenou. Tech deset zbývajících deset procent už je na každém z nás.

  

Diablo má zvláštní kouzlo. Pokud mu to dovolíte a podlehnete mu, udělá z vás během chvíle barbarského válečníka, nebo všemocného kouzelníka. Dokáže vás přenést do světa hrdinů a kouzel, daleko od všedních starostí a bolístek, které vás v reálném světě trápí. Pokud si sednete na židli a začnete hru hrát, za pár minut se ocitnete v jeho démonickém světě. Až po hodinách od něj vstanete, věřte, že se od něj odchází velice těžko, cítíte se ještě nějakou dobu jako někdo jiný. V tom je zakopán pověstný pes závislosti, v tom je jeho síla a magické kouzlo, kterému by byla velká škoda nepodlehnout.

Ojoj trochu jsem si tu vylil srdce, ale obraťme pozornost zpět ke hře. Trvalo dlouhých sedm let, když konečně Blizzard oznámil světu, že pracuje na regulérním třetím dílu. Zpráva, že Diablo III je ve vývoji, poprvé zazněla v Paříži na Worldwide Invitational 2008 a okamžitě vyvolala obrovský zájem všech fanoušků. Moc detailů neobsahovala, oznámila pouze dvě z pěti hratelných povolání a to Barbarian a Witch Doctor. Blizzard se pyšně pochlubil i vývojem nového enginu pro hru, jenž měl hráčům přinést větší požitek ze špičkových vizuálních efektů, doplněných o realistickou fyziku, z dílny Havoc. Děj se měl odehrávat ve starém známém světě a hráči tak měli mít možnost znovu navštívit Svatyni. Svět plný démonických sil, které se po své porážce před dvaceti lety, znovu seskupili a hlásí se důrazně ke slovu. Mělo tak jít o přímé pokračování předchozích dvou dílů.

Fanouškovská fóra a chaty, zaplavily zprávy natěšených hráčů. První hratelná verze hry se objevila v roce 2007 na Lipském Games Comvention, což je dnešní Gamescom. Zjevil se první gameplay z počáteční alfa verze a soustava koleček točících se kolem Diabla se dala nezadržitelně do pohybu. Zatímco programátoři, grafici a designéři Blizzardu usilovně pracovali na hře, studio přistoupilo k dosud nevídanému kroku. Začalo pečlivě dávkovat přísun nových materiálů o hře, čímž celou hráčskou komunitu napínají na skřipec. Na internet se tak dostaly střípky z chystané gamesy. Pak artworky, screenshoty a později videa začala hráčům dávat větší představu o tom, jak hra bude vypadat. Čas pomalu plynul a očekávání nás hráčů za tu dobu narostla nad úměrnou mez. S každou zprávou, kterou jsme zachytili, rostla i naše touha si hru zahrát. Autoři ale stále tvrdohlavě setrvávali na své puzzle taktice a vývoj hry se prodlužoval. Zdržovací taktika vývojářů sebou přinesla vedle pozitivního ohlasu i velice tvrdou kritiku. Blizzard v odpověď začal chrlit jednu zprávu za druhou, cílem bylo mimo jiné i zklidnit situaci na herní scéně.

       

Následovaly další a další drobnosti. Diablo III nadělalo mezi komunitou hry nebývalý rozruch. Časem se tak třeba objevila petice požadující temnější hru. Ani systém run se hráčské základně nezdál dvakrát povedený. Blizzard se okamžitě snažil uklidnit komunitu prohlášením, že jim hlasy fanoušků nejsou lhostejné. Oba dva tábory chtějí přitom jen jedno, aby si hra svou pověstnou kvalitu udržela i ve třetím dílu. Každý z nás víme, že je to velice těžké. Blizzardi si toho byli plně vědomi. Komunita se zákonitě rozdělila na jádro staromilců a na hráče, kteří by přivítali posun k dnešnímu, bohužel jednoznačně zjednodušenému, modernímu systému. Vedle legitimních zpráv se zákonitě vyrojilo i spousty různých spekulací. Už v roce 2008 vyšlo první preview na chystanou hru! Napsat tedy dnes po téměř čtyřech letech něco nového je vskutku ďábelský úkol. Je to něco jako nosit dříví do lesa. Jenže kolem vývoje třetího dílu se začaly dít věci.

     

Samotný vývoj hry se stále více protahoval. Tady je nutné připomenout fakt, že ačkoliv studio Blizzard disponuje armádou stovek vývojářů, Diablo III nebylo primárním cílem firmy. Ta totiž staví na třech herních pilířích. Ty tvoří MMORPG World of Warcraft, kde finišují práce na chystaném datadisku Mists of Pandaria. Na letošek se připravuje i start Starcraftu 2: Heat of Swarm a na spadnutí je i Blizzard Dota. Poslední jmenovaná pecka bude volně ke stažení v balíčku Starcraft 2: Starter Edition. Pravdou je, že na rozdíl od jiných týmů, díky příjmům z WOW, nejsou pro Blizzard peníze problém.

Nabízí se tedy otázka, proč vývoj třetího dílu trval tak dlouho? Horko těžko se na ní bude hledat uspokojující odpověď. Spekulovat by se dalo donekonečna. Možná, že za to mohla obava z následného odlivu hráčů z nejpopulárnějšího MMO na světě. Loni se zjevila beta verze hry a mnozí hráči chytili za pačesy možnost zahrát si vytouženou trojku. Beta to sice byla, ale pro svůj okleštěný obsah pouze nastínila celou hru. Beta totiž obsahovala zhruba polovinu úvodního aktu hry. Podle mého názoru nepřinesla nic nového, snad jen to, že hráči se dočkali náznaku toho, co je čeká ve finální verzi hry.

 

Bylo překvapující, že Blizzardi za pět minut dvanáct, začali hru osekávat o více, či méně důležité herní prvky. Na oltář byly položeny svitky companionů a Scroll of reforging. Se svitky padla možnost přivolat si zvířátko (peta), jehož úkolem bylo usnadnit sbírání goldů . Příčinou zrušení mohla být i podobnost s chystaným RPG Torchlight 2, kde tuto možnost naleznete. Dalším odpadlíkem je Scroll of Reforging, umožňující využití předmětů na cestách, aniž byste někam museli cestovat. Ač byly změny zdůvodněny, doufám, že komunita je oživí alespoň ve formě módu. Kdyby ne, byla by to věčná škoda.

Na poslední chvíli došlo na úpravu kritizovaného systému run, díky bohu za to. Zakomponování sběru skillů v soubojích mi přijde povedené. Změnit jej půjde jen v tzv. Altarsof Nephalen, tedy speciálních menhirech, které najdete ve městech, a na checkpointech. To bude vyžadovat změnu taktiky, zlepší to práci s volbou dovedností a kouzly. Což doufám hráči časem ocení. I když jeden nikdy neví. Hra konečně vyjde v půli května, ale bohužel bez PvP Arény. Prý proto, že Blizzardi nejsou se součastným stavem PvP Arény stoprocentně spokojeni a práce na ní tak budou ještě pokračovat. Vyjde až dodatečně, a bude obsahovat navíc pár šikovných vychytávek. Další výraznou změnou je složitější používání schopností. Velký důraz bude kladen na to, jakou zbraň svému hrdinovi dáte do pracek. Pokud zvolíte špatně, tak pánbůh s vámi. Volit zde budete muset uvážlivě a s rozvahou.

           

Co nás tedy čeká?
I ve třetím Diablu se můžeme těšit na neuvěřitelně návykovou hratelnost, známou z obou předchozích dílů. Čeká na nás návrat do světa démonů, kde se po znovuzrození setkáme se starým zmámým Deckardem Cainem a srdíčko každého fanouška potěší i návštěva katedrály z původního Diabla. Odkazů na staré legendární pecky bude prý mnohem více, a tak je určitě na co se těšit. Jako v každém správném RPG nás úvodem čeká tvorba postavy, volba jejího povolání a obtížnosti hry. Máte zde obligátní výběr z pěti herních postav. Každá z nich bude mít své unikátní vlastnosti, své silné a slabé stránky.

 

Výběr postav zas není tak velký, vybere si každý:

Barbarian – starý známý, nepřemožitelný bojovník v boji z blízka, ale dokáže nepřítele citelně udeřit i z delší vzdálenosti, je to tank, který si nekompromisně razí cestu dopředu, lhostejno zda mečem, sekyrou, nebo kladivem.

Monk – mistr asijských bojových umění, bojující vždy se ctí. Po vzoru Kung-fu mistr, v boji používá tvrdé pěsti a přesně mířené kopy. Dobře se umí ohánět i mečem a na zmasakrování protívníka mu stačí i napohled obyčejná hůl. Zbrusu nová postava, za kterou bude určitě radost hrát.

Witch Doctor – obávaný bojovník, ale hlavně šaman, čerpající svou sílu z lůna přírody a magických přírodních rituálů. Své nepřátele může ničit kouzly a jedovatými lektvary, zlomí nejen tělo, ale i jejich ducha.

Demon Hunter – žoldák a nájemný zabiják, zákeřný lovec démonů, své „oběti” napadá nejraději z dálky a ve skrytu na ně líčí ty nejzákeřnější pasti.

Wizzard – mistr čisté magie, kouzelník jak se patří, který se vždy spoléhá na svou silnou čarodějnou moc.

   

Jen doufejme, že autoři pořádně vyladí herní systém tak, aby motivace hrát hru nás držela po celý slibovaný herní čas. Diablo III bude robustní hra. Jestli se autorům podaří naplnit všechny sliby, a že jich není málo, budou se všichni hráči rádi i po letech vracet. Otázka je jestli se tak skutečně stane. Věřte, že Blizzard je si toho sakra vědom, jakou zodpovědnost nese na svých bedrech. Odpověď dostaneme všichni až po 15. květnu tohoto roku, kdy hra bude na našich pevných discích konečně nainstalována.

Držme všichni palce, ať se návrat této herní legendy povede.