Devil May Cry 4

Nesmírná obliba série Devil May Cry donutila japonskou společnost Capcom k přípravám čtvrtého dílu. Na tom by ještě nebylo nic překvapivého, pokud by od samého počátku vývoje nebylo vedle obligátního Playstation 3 a Xbox 360 počítáno i s verzí pro osobní počítače. To se snad v historii Capcomu ještě nestalo – většinou, pokud vůbec, se o konverzi rozhodlo zpětně – až podle úspěchu, jaký hra zaznamenala na původních platformách. Dá se tedy říci, že tento tradiční vydavatel konzolových titulů konečně objevil i výhody PC. Ačkoliv by nebylo dobré se v soudech ukvapovat – Capcom totiž „proslul“ strašlivými konverzemi svých titulů na počítače, z poslední doby zmiňme například Resident Evil 4, ale ani Devil May Cry 3 se v otázce ovládání příliš nepovedl. S PC verzí DMC 4 se tedy sice počítá dopředu a odpovědní pracovníci mají tak dost času si rozmyslet, jak vyřeší ovládání, nicméně mírná skepse zůstává na místě.

Pokud se v mytologie této série trochu vyznáte, nebo jste na PC aspoň okusili zmíněný třetí díl (přestože ten oproti konzolovým verzím nabídl jen zlomek své hratelnosti), jistě dobře víte, že symbolem hry byl dosud lovec démonů a příslušník Řádu meče Dante. Záměrně píšeme dosud, protože ve čtyřce nastává střídání na ústředním postu. Ten zaujímá mladík Nero, nadějný učeň Řádu a velký obdivovatel Danteho. Ptáte se proč? Inu autoři evidentně toužili opepřit dobrodružství šokujícími okamžiky. Jeden z nich se dozvíte hned zkraje: Dante přeskočil barikádu a válčí teď proti svým někdejším ideálům. Nebo to tak jen vypadá? Na příběh je kladen značný důraz, a proto se ho v Capcomu snaží co možná nejdéle držet v tajnosti, abychom z četných zvratů ve hře něco měli. Jednu důležitou událost však přeci jen prozradili. Přestože to tak zpočátku vůbec nevypadá, časem se do Danteho kůže opět vrátíte. Za jakých okolností se tak ale stane, na to si už musíme počkat.

Dá se však předpokládat, že většinu času, takových 70-80% hry strávíte v kůži nováčka Nera, už jen proto, že tuto postavu tvůrci velmi promysleli, ať už po stránce osobnosti či rozličných schopností. Ty se budou od těch Dantových notně lišit, a to i navzdory faktu, že ovládání zůstane stejně jednoduché (doufejme, že to budeme moci říct i v recenzi PC verze). Pro ty, kdo snad stále ještě neví, o čem DMC vlastně je: jedná se o lítou akční řež z pohledu třetí osoby, která je nesmírně dynamická a vyniká systémem komb. Přesně tuto premisu by měl naplnit i čtvrtý díl, byť se k tomu prostřednictvím Nera postaví z lehce odlišného úhlu. Těšit se můžeme na neuvěřitelné množství úderů, kopů, útoků obrovským mečem, skoků, rychlých otoček, salt, přemetů atd. Ty samozřejmě dostanou novou podobu, i když účinek asi nemůže být o mnoho odlišnější než v předchůdcích. Démoni zkrátka budou padat jako mouchy po desítkách i po stovkách.

Krása hry spočívá v možnosti všechny ty rozličné pohyby řadit do obzvlášť účelných komb. Čím delší, tím pochopitelně lepší, ale také hezčí a hlavně účinnější. Nemluvíme tu o nějakém surovém boxu, Nero i Dante mají vlastní specifické styly, na něž se především krásně dívá. Všechny ty masové popravy monster v sobě totiž mají jistou dávku elegance. O to se stará jednak onen léta opečovávaný kombo systém, jednak také mix boje mečem a střelnými zbraněmi. I Nero bude po vzoru Danta kombinovat masivní údery svým obouručním přítelem s věrným revolverem. Aby toho náhodou nebylo málo, dostane do vínku i něco speciálních schopností, z nichž některé již byly odkryty. Pojí se především s hrdinovou pravou rukou, na níž má jakýsi démonický návlek. Ten mu umožňuje provádět všelijaké skopičiny sloužící především pro ozvláštnění bojové vřavy. Půjde si tak například přitáhnout nepřítele až na dosah, kde ho buď naporcujete mečem, nebo čapnete a mrštíte jím zpět do davu jeho dotírajících kumpánů, čímž je ochromíte a získáte čas pro další efektní komba. Vylepšená paže přinese rovněž užitek v arkádových sekvencích. Tím máme na mysli především skoky z jedné platformy na druhou, zachytávání se apod. Nero díky svým schopnostem doskočí opravdu vysoko a daleko. Capcom slibuje, že tomu úrovně přizpůsobí a k místy stereotypnímu mlácení tak přidá i skákací složku. Pokud bychom měli zvolit nějaké přirovnání, sáhli bychom zřejmě po novodobém Prince of Persia, přestože DMC 4 bude mít zcela jiné vyznění. Pravověrní fanoušci série se navíc nemusí bát, skákání nebude příliš a poslouží jen jako chvilkové zpestření. Priorita samozřejmě zůstává akci.

Na designu úrovní si autoři nechávali vždy hodně záležet. Nejinak tomu bude i ve čtvrtém díle. Můžeme očekávat vznosné paláce, krásné parky, ale také výlety do podzemí, kam světlo nedosáhne. Rovněž původně krásné levely se po střetu s nepřáteli promění v krví zbrocené oblasti. Důležité je vědět, že se chystají úrovně prostorné, kde nebude nutné se mačkat, ale zároveň lineární, kdy by prakticky neměly vyvstat žádné pochyby o tom, kudy se vydat dále. Představujeme si tedy komplexní areály o mnoha prostranstvích spojených užšími chodbami a průchody (v nichž si třeba i zaskáčeme či zaručkujeme), přičemž monstra potkáme především na oněch prostranstvích. Není se čemu divit, vždyť DMC není založeno na posílání jednotek nepřátel, ale povětšinou jich vyrukuje mnohem více – a k tomu je zapotřebí mít dostatek místa. Navíc jedině potěší, že prostředí by mělo být do jisté míry interaktivní. Podaří-li se vám tak zbortit několik pilířů, můžete na kreatury nechat spadnout strop apod.

Kapitola sama pro sebe jsou neskuteční bossové. Údajně jde o něco, co jsme ještě v žádné jiné hře neviděli. Takových výroků slýcháme každý den dvanáct do tuctu, ale u bojově zaměřeného DMC 4 by se toto chvástání mohlo stát realitou. Ostatně tvůrci už jednoho z arcipadouchů představili. Je jím Beriel – ohnivé monstrum, jež potkáme v jednom z malebných jakoby blízkovýchodních městeček. Při jeho řádění budeme mimo jiné svědky toho, jak boss svými kolosálními končetinami drtí jeden domeček za druhým jakoby byly z karet. Do toho zvládá pronásledovat hráče, který se snaží uniknout jeho ohnivým útokům, jichž má v repertoáru hned několik. Vtip je v tom, že na něj nemůžeme hned vybalit své konvenční praktiky boje. Nejprve je zapotřebí prozkoumat jak jeho, tak okolní prostředí – zda se někde neskrývá finta, jak si ho efektivně podat. Zbývá dodat, že podobných, ne-li ještě záživnějších bossů nabídne hra hned několik.

Devil May Cry 4 vzniká především na novou generaci konzolí a jako takový zkrátka nemůže nevypadat skvěle. Ani na PC se o vynikající vizuální stránku nebojíme. O něco větší starosti nám ale dělá ono ovládání. Nezbývá než doufat, že se Capcom konečně poučí ze svých dřívějších chyb a my si tuto jistě vynikající rubačku budeme moci vychutnat bez kompromisů. Přesné datum vydání nebylo stanoveno, počítáme však, že do konce roku bychom se s Nerem i Dantem mohli setkat.