Bioshock

Píše se rok 1960. Sedíme v business třídě letu přes Atlantik a v klidu pokuřujeme – to se tenkrát ještě smělo. Náhle se rozezní sirény, někdo křičí, stroj se řítí do oceánu. Náraz, chaos, všechno je rozmlácené na kusy, hladina hoří. Tady končí úvodní intro, od této chvíle bere hráč postavu pod vlastní kontrolu. Chvíli plavete, zdá se, že jste jako jediní přežili, když tom zahlédnete poblikávající maják. Zjistíte, že má dveře, tak je otevíráte a vcházíte dovnitř. Spouští se světla, a tak na stěnách můžete vidět symboly a hesla jako věda, umění či svoboda. Jdete o kus níže, kde se nachází gigantické turbíny a také podivná kapsle. Ta se, poté co do ní vstoupíte, rozjíždí do mořských hlubin. Chvíli se kocháte nádherným výhledem, když TO konečně spatříte. Podmořské město! Zdá se, že tam kapsle míří. Náhle se zastavuje, nezbývá tak než vystoupit a zjistit, co je tohle šílené a zároveň krásné místo vlastně zač. Vítejte v Bioshocku.

Ať si kdo chce říká co chce, bude Bioshock v první řadě akční hrou. Ale takovou akcí, jaká tu ještě nebyla, sluší se dodat. Battlefield i Half-Life přinesli do žánru nějaké inovace, titul studia Irrational je ale ještě o fous ambicióznější. Jeho autorům se nelíbí, že běžné střílečky hráče vedou za ručičku, takže jejich tvůrci ví, kdy se dostaví na to které místo a mohou tak podle toho zareagovat – třeba za pomocí skriptovaných sekvencí. Vědí také, že bude mít tu a tu zbraň a zažil určité události. Pokud jste na tento vzorec zvyklí, dost možná vás Bioshock vyvede z míry. Je totiž prezentován jako „user driven shooter“, což zjednodušeně řečeno znamená, že pouze hráč bude určovat další vývoj hry.

Titul v mnohém čerpá ze svého duchovního předchůdce System Shocku 2. Při designování této legendy však pánové a dámy z Irrational byli limitováni technologiemi. To už dávno neplatí, a přestože jsou hranice podmořského světa Rapture prostorově jasně dané, v jejich rozmezí byste měli být naprosto svobodní ve všem možném konání. Pouze vy rozhodnete, jakým způsobem splníte četné questy a vypořádáte se s nepřáteli. Jen na vás bude zabrání určitého morálního stanoviska (klasické dobro vs. zlo určitě nečekejte). Ze všeho nejvíce leží autorům na srdci vštípení pocitu, že se ve hře můžete zachovat tak, jak byste to udělali i v reálu (samozřejmě jen v případě, že byste se nesesypali strachem). Umělá inteligence to vše navíc vezme v potaz a podle vašich neočekávaných akcí se zachová (důležité je, že není předprogramovaná). Klidně tak půjde vyhnout se náročným soubojům – stačí se jen trochu zamyslet, a poštvat nepřátele proti sobě navzájem.

Nejlépe si to osvětlíme na příkladu. Je zapotřebí projít bizarním klinickým sálem plným operačních stolů, skříněk s léky a jedy, který má navíc několik pater a je plný nepřátel. To nás nemůže vystrašit – máme přeci plné zdraví, těžké zbraně a spoustu munice. Takže do boje. Jako první na nás zaútočí granátník, do doktorského mundúru navlečený týpek s rouškou přes evidentně zmutovanou tvář. Dva výstřely z pistole, nic moc účinek, měníme tedy na plamenomet, který už problém řeší s podstatně větší grácií. Sotva se nadechneme, už to do nás praží kulometná věž. S pomocí překážek se šikovně schováváme a v příhodné okamžiky pražíme z těch nejúčinnějších kvérů. Brzy se z věže začíná kouřit, přičemž následuje rychlý výbuch. Děláme ale takovou paseku, že si nás nemohla nevšimnout bezpečností kamera, jež neváhá přivolat malý vrtulníček. I s ním si po čase poradíme. Pak tu je ještě dostatek řadových kreatur a také malá holčička, tzv. „Little Sister“, která sbírá mocnou genetickou surovinu adamit. Holčičku chrání obr ve skafandru „Big Daddy“. Víme, že s ním není radno si začínat, a tak se ho snažíme nezasáhnout, což by mohlo mít fatální následky, obzvlášť když se sotva vypořádáváme s ostatními neřády. To se nám konečně daří. Ale výsledek? Jsme skoro bez munice a takřka před umřením. Musí být přeci jiná cesta.

Takže znovu před dveřmi té samé lokace. Tentokrát se zezadu šikovně proplížíme až k obranné věži, kterou hackneme a získáme tak na svou stranu. Potom to samé uděláme s kamerou. Když se vrháme doprostřed sálu, opět se rozpoutává peklo, ale máme v něm i slušné spojence. Věž pálí o sto šest a mrštný vrtulníček otravuje granátníky. I tak je ale boj náročný, omylem jsme totiž zasáhli i „Big Daddyho“. Po pěti minutách je konečně klid. Bilance? S municí jsme na tom opět hodně špatně, ale aspoň toho zdraví jsme tolik neztratili. Stejně však musí být jiný způsob, jak se dobrat druhého konce místnosti.

Jdeme na to znovu. Hackneme kameru i věž. A, na to jsme měli přijít hned, pokládáme minu na dveře, odkud jsme předtím viděli přicházet největší nápor nepřátel. Naším cílem je tentokrát „Big Daddy“ – toužíme totiž po adamitu, který schraňuje jeho svěřenkyně. Začínáme na něj střílet a bryskně se stavíme vedle věže – ta bere monstrum pod mohutnou palbu. Jakmile se obr přiblíží na nebezpečnou vzdálenost, využíváme jednoho z plastidů (jinak pojmenované speciální schopnosti), který ho donutí střílet na poblíž stojícího granátníka. Jsme svědky přestřelky, které se nemusíme přimo účastnit, ale stačí nám jen poskrovnu přicmrndávat. V místnosti je i jedna kaluž. Poctivě čekáme než do ní „Big Daddy“ šlápne – pak využíváme síly elektroplasmidu, který elektrifikuje vodu, což mohutného řízka patřičně probije. Následně stačí už jen pár střel do jeho skafandru a monstrum se za ohlušujícího rachotu řítí k zemi. Blížíme se k holčičce. Vyvstává otázka, zda budeme skutečně tak bezpáteřní, zabijeme ji a adamit si prostě vezmeme, nebo se osudem těžce zkoušenému stvoření pokusíme pomoci.

Tento příklad by se dal natahovat ještě na několik dalších odstavců. Alternativně bychom mohli tuto lokaci úplně obejít, nebo klidně najít ještě další metody, jak si s ní poradit – prostředí je totiž tak interaktivní, že jich nabízí bezpočet. K tomu ještě připočítejte plejádu opravdu využitelných plasmidů a vyjde vám hra, kterou si s chutí zahrajete klidně popáté. Napoprvé totiž nemusíte narazit ani na všechny questy. Bioshock v tomto ohledu funguje jako RPG. Budete jednat s obchodníky i NPCčkami, kteří vám budou zadávat nejrůznější, hodně zajímavé, úkoly. Rapture pochopitelně není kdovíjak zabydlené, narážet tak budete opravdu spíše na zbytky přeživších „velké revoluce“, jíž byste měli postupně přicházet na kloub. Hra však stále zůstává především akcí, a není tak nutné se obávat sáhodlouhých dialogů jako v případě Jade Empire. Příběh by měl být prezentován výhradně v neherních sekvencích.

Zmíněná surovina adamit slouží k provozování plasmidů a také léčení zranění. Nutná je rovněž pro aktivaci speciálních zbraňových serepetiček. Zbraně jsou klasické: kulomet, pistole, raketomet, brokovnice či plamenomet. Netradiční jsou nicméně v tom, že je lze vylepšovat nalezenými součástkami. Hodně se nám také líbí fotoaparát jako svého druhu zbraň. Tím totiž můžete fotit nepřátelé – čím lepší fotku uděláte, tím lepší pak bude analýza ústící v to, že danému typy nepřítele budete schopni zasadit mnohem větší škody.

Unreal engine 3 podle trailerů a obrázků odvádí naprosté maximum a stěží byste hledali výrazně lépe vypadající titul. Bioshock zkrátka bude nejen vizuálně patřit k naprosté herní špičce. Irrational Games se již několikrát ukázali jako autoři jedinečných zážitků a tento by mohl být ze všech vůbec nejintenzivnější.