Assassins Creed

UbiSoftu se v posledních letech podařilo ustálit nesmírně silné herní značky, které se prodávají samy o sobě. Jen považte – Prince of Persia, Splinter Cell, Rainbow Six, Ghost Recon – co jméno, to klenot blyštící se z regálů a neodvratně přitahující pozornost hráčských srdcí. Je těžké odolat perfektně odladěným, ale především po čertech zábavným titulům, zvláště když je kvalita zaručena se jménem onoho francouzského vydavatelského domu. Nelze však donekonečna žít z dřívější slávy, a tak kreativci společnosti den co den dávají hlavy dohromady, aby přinesly další, neméně zajímavý brand. Letošní E3 ukázala, že se jim to zřejmě povedlo. Assasins Creed ohromuje širokou veřejnost od momentu prvního předvedení a my můžeme jásat, že z původně PS3-only projektu se vyklubal i plnohodnotný port na PC. Bylo by totiž velkou smůlou o tento kousek přijít.

Možná už jste za svou dlouholetou herní kariéru došli k otázce, proč se vývojáři vyhýbají civilistům jako čert kříži. Vysvětlení většinou zavánějí výmluvou, jako třeba v případě „to je válečná oblast, tam žádné civilisty nenajdete“, nebo „bojujete v budoucnosti, tam už holt žádní nejsou – všichni se stali příslušníky odboje“. Reálné důvody jsou mnohem prozaičtější. Slušně zalidnit jakoukoliv hru stojí hodně výpočetní síly. Dobrá, to se dá s novou generací konzolí a počítačů vyřešit. Ale co dál? Ach ano, je na nich potřeba pořádně zapracovat, aby zapadali do děje a adekvátně reagovali na hráčovy činy, jinak by ničili atmosféru ještě více než jejich nepřítomnost. Proto se většině tvůrců do zakomponování dam a pánů příliš nechce. Je to práce navíc. Assasins Creed pak v tomto kontextu působí bezmála revolučně, když davy lidí prezentuje jako jednu ze svých hlavních vlastností a předností. A to zřejmě oprávněně.

1191 po Kristu v zemi zaslíbené, na středověkém bazaru krátce po poledni. Jen si to představte Slunce žhne a lidé se tlačí od jednoho stánku ke druhému, obchodníci mocnými hlasovými výkony soupeří o každičkého zákazníka. Ti jsou tu oblečení v honosné kroje, tam se zase musí spokojit s otrhanými přehozy chránící před větrem rozvířeným pískem. Skrz tlačenici se tlačí tajuplný muž v bílém plášti. Altair, příslušník bratrstva profesionálních zabijáků, tzv. assasinů a zároveň hráčovo alter ego. Cílem v přísném utajení pracující skupiny je zabránění hrozící třetí křížové výpravě. Za tímto účelem má Altair za úkol odstranit jednoho z válečných zbohatlíků, který má na krvelačném tažení zájem. Protlačuje se tak skrz dav, strká do neustoupivších, což se jim pochopitelně nelíbí, takže se hlasitě ozývají, ale především si „neslušnost“ pamatují. Nemá cenu se tlačit hordami lidí, když je Altair tak schopným akrobatem a „všeholezcem“. Stačí se dostat k jakékoliv zdi se sebemenším výběžkem a neohrožený hrdina už má příležitost vylézt až nahoru. Tím se dostává k dalšímu jedinečnému prvku hry – předepsané cesty nápaditý level-design prostě nezná. Neobvyklá Altairova cesta se stará o zasloužený rozruch mezi chátrou, která dochází k závěru, že na tom týpkovi je cosi podivného.

Na rozdíl od takového Sama Fishera ve Splinter Cellu, se Altair nemusí schovávat v temných zákoutích. Jeho krytí představuje společensky snesitelné chování. Takže žádné strkání do lidí, ani lezení po zdech před očima všech. Tedy přesně to, co se povedlo v ukázce vám zprostředkované předchozím textem. Jelikož se Altair provinil proti těmto nepsaným zákazům, nahlíží na něj dost kriticky. Dále potkává skupinku mnichů, ale těch se nemusí střežit, jelikož jim pomohl v jedné z vedlejších misí. Takže nemají nic proti tomu, když seskočí ze střechy a nepozorovaně se zařadí do jejich řad, aby se takto nepoznán dostal až k oběti. V posledním okamžiku se odděluje a jediným pohybem posílá válečného štváče k zemi. V takových chvílích se dýka místo prostředníčku hodí. Ano, jedním z poznávacích znaků assasínů je důsledek přijímacího rituálu: odstraněný prst, na jehož místo je dosazena kudla – zákeřná to zbraň. Jenže co teď? Darebák leží mrtev v tratolišti krve, ovšem veškeré maskování je fuč, naopak v zádech má Altair tři rozzuřené křízáky a před sebou mnohačetný dav. Jak se zachová?

V případě, že jsou mu obyvatelé naklonění, třeba proto, že jim při každé příležitosti pomáhal, ukáže dav vlídnou tvář a při útěku mu pomůže. Obvykle tak, že ho pohltí a poté na nějakou dobu vytvoří hráz pronásledovatelům. Nebo Altaira prostě schovají ve svém středu, takže se k němu nikdo nedostane. V opačném případě, když do občanů pořád strká a nepomáhá jim, nechají ho na holičkách, případně dokonce uškodí. V tomto případě je reakce očekávatelná – dav se rozprchl do všech koutů a nechce mít s konfliktem nic společného. Není tedy zbytí! Altair se musí dát na útěk, přičemž pronásledovatelé mu šlapou na paty. Nezbývá než doufat, že ho nedostihnou. Útěk je hodně akční, je nutné překonávat četné překážky, Altairovi se dokonce podařilo cestou porazit jeden z opěrných sloupů, takže vytvořil krátkodobou bariéru, když tu…se ocitá ve slepé uličce! A křižáci už dobíhají. Pochopitelně se hrdina umí ohánět i mečem, také se o to pokouší, ale Assasins Creed není kdovíjak frenetickou akcí s mnoha odpustky. Stačí jeden úder a je po něm. K této situaci také po chvilkovém boji dochází. Co se dá dělat, není problém si to celé projet ještě jednou. Teď už všichni víme, že pokud možno s co největší podporou davu.

Assasins Creed si podle všeho bere to nejlepší z nejlepších akčních her dneška. Nabízí plížení ne nepodobné Splinter Cellu, šplhání a skákání jako z Prince of Persia, relativně nesvázaný pohyb ve stylu Grand Theft Auta a v neposlední řadě komplikované, ale i nápadité úkoly připomínající Hitmana. Navíc nevypadají tři ve hře přítomná města (Ark, Damašek a Jeruzalém) díky zalidnění pouze hodně živě, nýbrž nový fascinující koncept pomáhající nebo škodící chátry by v žánru klidně mohl vytyčit novou cestu. K tomu si připočtěte i hodně zajímavý, historií zavánějící příběh a určitě už se nemůžete dočkat 2. čtvrtletí příštího roku. Stejně jako my!