Stalinův rozkaz č. 227

Něco málo o rozkazu č. 227 vydaného Stalinem 28.července 1942

Na jaře a začátkem léta 1942 utrpěla Rudá armáda několik zdrcujících porážek. Během dlouhého ústupu se v armádě začala disciplína hroutit. Jednotky prchaly nechávajíce výzbroj a vybavení na místě, na místo odporu si vojáci raději sami způsobovali zranění a hrozilo, že důstojníci a komisaři ztratí veškerou autoritu. Aby zabránil zhroucení, Stalin 28.července zakročil vydáním směrnice (rozkazu) číslo 227 Ni šagu nazad! - Ani krok zpátky! Rozkaz byl vydán v okamžiku vskutku akutní krize. Stalin v něm ozbrojeným silám sděloval, že ustupování už musí skončit: "Houževnatě, do poslední kapky krve nutno hájit každé postavení, každý metr sovětského území, lnout ke každé pídi sovětské půdy a bránit ji do posledního dechu." Rozkaz tedy vyzýval nejen k boji do poslední kapky krve, ale též vyhrožoval nejtěžšími tresty každému, kdo by ustoupil. Zbabělcům a panikářům hrozila okamžitá poprava nebo zařazení do trestných praporů. Stalin také schválil, aby byly zřízeny Otrjady zagražděnija takzvané "uzavírací oddíly", jejichž úkolem bylo zabránit v bojové linii panice a útěku a donutit vojáky, aby setrvali v boji. Měly spolupracovat s jednotkami NKVD , které už dělaly totéž, ale bez zvláštního rozkazu. Nikdy už nebude možné přesně zjistit, kolik bylo sovětských vojáků zastřeleno těmito "vlastními" jednotkami nebo padlo při sebevražedných akcích trestních praporů. Podle nejnovějších ruských údajů bylo během války odsouzeno k trestu smrti zastřelením 158 tisíc sovětských vojáků. Uplatňování rozkazu č. 227 popsal např. generálplukovník A.I. Jeremenko, který byl pověřen v srpnu velením stalingradského frontu:

"V červenci vydal Stalin rozkaz č. 227 - rozkaz, který mě děsil po celou dobu války. Na základě tohoto rozkazu byli vojáci posíláni ke zdi, stříleni do týla a přesto se rozkaz stal symbolem velké vlastenecké války. Směrnice ukládala, aby každý voják za všech okolností držel svoje postavení. Slova "za všech okolností" se stala noční můrou všech vojáků. Místo abychom naše vojáky učili bojovat a zbavili je strachu z nepřítele, tak je budeme sami střílet za neuposlechnutí rozkazu. Situace ve Stalingradu byla zoufalá. Jednotky 62. armády byly již pomalu zdecimované. Nebyly žádné posily. Jednotky byly přepravovány po řece, vlakem a pěšky, přecházely rovnou z chodu do boje. Jedna puška, 5 nábojů, větší dávka nebyla k dispozici. I já jsem nakonec musel použít směrnici 227 a nařídit zařazení do prořídlých řad 62. armády 75 tisíc mužů nakomandovaných městským výborem strany. Civilisty, kteří nebyli vycvičeni, ale byli plni nadšení a odhodlání. Byly to pouze osoby, které šly podle směrnice č. 227 na jatka, na přímou porážku. Za město Stalina jsme zaplatili až příliš vysokou cenu. Nejstrašnější věcí bylo, kolik sovětských vojáků padlo kulkou jednotek NKVD."

vytaženo z knihy: Rusové ve válce (1941-1945) Richard Overy, trochu upraveno a doplněno.