Proč není někdy dobré říkat NE

Snaha byla nejsem zrovna moc dobry ve psaní chtěl jsem se jen zúčastnit

„Když je hlava hloupá, pracovitostí se nedá mnoho vynutit. ”

Friedrich Nietzsche

            Ne je slovo, které mě provází životem již od velmi útlého věku. Sotva jsem se naučil pořádně mluvit a chodit, už jsem měl plno otázek a chtěl jsem dělat stejné věci jako mí vrstevníci. Vzpomínám si jak mí rodiče šli do kina a já jsem strašně chtěl jít s nimi, ale oni řekli „NE počkej až budeš starší.‟ Od té doby se vztah rodičů ke mně úplně změnil. Dnes už mi neříkají „Počkej až budeš starší,“ ale s klidem ve tváři se mě zeptají kam chci jít a podle toho mi odpoví. Mnohdy mi odpoví NE a já jsem pak uražen, ale po chvíli „vychladnu“ a uvědomím si, že je to docela logické, že mě rodiče nepustili a že o mě mají strach. Povím vám teď jeden příběh, který se skutečně stal a plyne z něho jedno ponaučení. Pořádně si rozmysli co řekneš, než bude pozdě.

            Tento příběh se uskutečnil jednoho krásného, letního, prázdninového dne, kdy jsem lenošil a jen tak jsem se povaloval a flákal jsem se. Nic se mi nechtělo dělat, protože bylo „pekelné“ horko a já jakožto člověk s bílou kůží moc teplo a horko v oblibě nemám. Lenost mě však přešla, když jsem uslyšel jako by něco šplouchlo a potom spadlo na zem. Podíval jsem se na akvárium, od kterého zvuk vycházel a uviděl jsem jak jedna z rybek leží na zemi a třepetá ploutvičkami. Okamžitě jsem přispěchal se síťkou a s velkou opatrností a precizností jsem rybku vrátil zpět do akvária, ve kterém býval obyčejně klid. „No to se mi ještě nestalo“ říkal jsem si a v hlavě jsem si přemítal všechny možné nápady se kterými bych akvárium zajistil, aby k podobnému dalšímu incidentu už nemohl dojít. Po delší chvíli váhání a rozvažování jsem došel k závěru, že nejlehčí by bylo celé akvárium přikrýt větší utěrkou a nechat to tak, ale když jsem to tak udělal vypadlo to dost neesteticky a zároveň jsem musel utěrku při každém krmení sundat, aby se nenamočila, což bylo dost nepraktické. „A dost!“ Rozzlobeně sem praštil do skříně, která zabírala prostor vedle akvária. Můj obličej zrudl zlostí, když mi po několikáté spadla utěrka do vody „budu to muset vyřešit pořádně“. Ale jak? Mou  zrudlou hlavou náhle proběhla myšlenka, která mi dala nápad, na který jsem čekal. „Vyrobím si vlastní kryt na akvárium.“ Z té myšlenky jsem měl obrovskou radost a ihned jsem se chtěl pustit do díla, ale došlo mi, že to nebude tak jednoduché a že bude lepší než vymýšlet nějaký návod sám, se raději podívat na různé návody, které jsou na internetu. Usedl jsem na svou židli a začal jsem hledat. Vyhledalo mi to docela mnoho návodů a já jsem je začal všechny číst. Návody jsem si rozdělil do dvou skupin. Jedny byly opravdu náročné a  nemělo cenu je zkoušet a druhou skupino, ve které byly návody poměrně jednoduché. Nakonec jsem přece jenom vybral jeden, který se mi zamlouval a nepřipadal mi ani složitý. Byl to velice jednoduchý návod. Tak se to tam aspoň psalo. Jen pár dřívek, plastová deska lepidlo hřebíky a ještě pár drobností.Zeptal jsem se táty, jestli by neměl nějaké desky a ještě pár drobností, které by jsem si mohl vzít. „Na co je potřebuješ ty věci?“ Zeptal se mě. Odpověděl jsem mu že si chci vyrobit kryt na akvárium, protože mi jedna ryba vyskočila z akvária. „Jsou v kůlně. Můžeš si je vzít.“ Samou radostí jsem povyskočil a chtěl jsem  běžet  pro věci do kůlny, která byla na našem pozemku hned vedle domu. Táta mě však zastavil a jako správný rodič se mě zeptal jestli nechci s prací pomoct. Záchvatu radosti jsem odsekl že nechci pomoct a že si to chci udělat sám. Táta řekl ať je po mém, ale ať za ním pak nejdu, až budu chtít pomoct. „Neboj“ řekl jsem a vyběhl jsem ven. Táta šel pracovat se dřevem. O práci měl vystaráno po zbytek dne. Já jsem si nachystal materiál a začal jsem postupovat podle návodu, který jsem si předtím okopíroval. Práce mi však od ruky vůbec nešla a víc než pěknému krytu, který měl mít obdélníkový tvar se to podobalo nějakému neidentifikovatelnému tvaru. Když byl kryt s bídou hotový nebyl jsem spokojen se svým výtvorem ani náhodou. Kryt dokonce ani nebyl dobře naměřen, takže nepasoval ani na akvárium. S hanbou jsem se obrátil na tátu jestli by mi nemohl pomoct, ale on jen kývl hlavou a řekl „ když jsem ti nabízel pomoc tak jsi ji nepotřeboval. Teď nemám čas. Budeš to muset ještě vydržet alespoň do zítřka, kdy mám čas“.

            Dalšího dne jsem já s tátou kryt vyrobili a náramně se nám povedl. Nakonec jsem kryt přece jenom měl ale řekl jsem si že stejnou chybu už neudělám a od té doby si vždy vyslechnu všechny návrhy a až potom se rozhodnu zdali si práci vykonám sám nebo si pozvu odborníka.