Bitva v Teutoburském lese

"Vare, Vare, rede mihi legiones meas!" Tak křičel první římský císař Augustus když se dozvěděl o porážce v Teutoburském lese. O co vlastně šlo?

Daniel Landa - Jméno ve skále

Bitva v Teutoburském lese která se udála roku 9 n.l. je známa jako největší porážka Říma. Největší tedy nebyla, ale nejznámější ano. V této bitvě Řím přišel o tři legie, 6 kohort pěchoty, 3 oddíly jízdy a jednoho správce provincie Germania.  

Varus

V roce 7 n.l. se správcem provincie Germania stal Publius Quinctilius Varus. Ten se narodil ve vysoko postavené patricijské rodině. Poněvadž byly v Germanii hodně nestabilní podmínky, měl k dispozici značnou vojenskou sílu.

Varus nebyl dobrým správcem provincie, svůj post získal jen díky postavení svých rodičů. Nikdy nepochopil to, jak Germánské kmeny fungují, myslel si, že jsou to jen neustále se hašteřící barbaři, kteří nemají ani páru o tom, jak vést válku, ba ani jak bojovat. Ani válečník to nebyl dobrý, příliš mnoho bitev nevyhrál. Když svými politickými kroky začal dráždit barbary, nedošlo mu, že by mohl něco dělat špatně. Germány to rozzlobilo tak, že začli osnovat povstání, čekali jen na člověka, který by byl ochoten je vést. Tím člověkem se měl později stát náčelník Cherusků Arminius. 

Arminius

Arminius (německy Hermann) se narodil roku 17 nebo 16 př.n.l. načelníkovi Cherusků Segimerovi. O jeho mládí se toho mnoho neví, jen to, že ho strávil v Římě jako rukojmí, tam byl vycvičen (podle klasického hesla "Přátele si drž u těla, nepřátele ještě víc") na vojenského velitele.

Jeho pobyt v Římě byl nejspíš celkem dlouhý, poněvadž se nám znovu objevuje až kolem roku 4, kdy začaíná vést podpůrné jednotky svého kmene operujících nejspíš na Balkáně.

Do Germánie se vrátil někdy v letech 7 - 8 n.l., zde se spřátelil s Varem, ale zároveň se hned po svém návratu rozhodl pomáhat Germánům při povstání, které později vedl.

Před bitvou

Arminiovi došlo, že na otevřeném prostranství by neměli proti vycvičené římské armádě šanci, proto se rozhodl pro lest. Tato lest spočívala v nalákání Vara daleko na území Germáských kmenů, kde se Germáni dobře vyznali, a udržení ho v pocitu bezpečí.

Proto mu poslali takzvanou "kachnu" o tom, že náhle vypuklo malé povstání, a on se na to chytil. Rozhodl se udělat si i s ženami a dětmi legionářů "malou" zajíždku, a povstání potlačit. Podle některých zdrojů byl Varus před tímto tažením varován Arminiovým tchánem Segestem, nebral ho však vážně, považoval to jen za důkaz toho, jak se chtějí Germáni navzájem očernit.

Vyrazil někdy v září roku 9, jeho "dobrý přítel" Arminius ho zpočátku doprovázel s podpůrným sborem složeným (překvapivě) jen z Cherusků. Později se od něj však oddělil s výmluvou že chce na pomoc Varovi přivést více vojáků.

Varus táhl přibližně s 19 000 vojáky, k tomu se táhl ještě s ženami a dětmi. Jeho kolona musela mít dohromady nejméně 10 kilometrů, což vedlo k častým rozdělováním jeho vojska. Počet Germánů byl podle odhadu R. G. Jahna 50 000 válečníků. To je ale spíš horní hranice.

Bitva

 9. září se započalo něco, co bylo (podle někoho) příčinou pádu Říma. Jako by Varus neměl už dostatek problémů s nerovným terénem, s ženami a s dětmi, zvedl se silný vítr s deštěm, a jak to při vichřicích bývá, začaly se stromům ulamovat větve a ty začaly padat na vojáky, což je nejspíš pěkně štvalo. To byla pro Germány ta pravá situace. Na svém území, které znali jako své boty, začali útočit. Zprvu jen házeli kopí, ale když zjistili, že zmatení Římané se nebrání, vrhli se i do boje zblízka. Protože byli Římani roztroušení, a pomíchaní s ženami, dětmi a vozy, byli v hodně špatné situaci.

I přes všechny tyhle problémy se podařilo Varovi postupovat vpřed, a k večeru se jim dokonce podařilo postavit tábor, který podle historika Tacita odpovídal svou velikostí táboru pro tři legie, takže se v té době ještě zládla shromáždit podstatná část vojska.

Příští den Římané většinu svého nákladu buď spálili, nebo nechali v táboře, a vyrazili v lepším pochodovém pořádku nežli dosud, a díky tomu se jim podařilo probojovat na volné prostranství. Naneštěstí (pro ně) tam nemohli zůstat, a znovu se ponořili do hlubin Teutoburského lesa. Tam útoky znovu zesílily, obvzlášť v četných průsmycích měli Římané velké ztráty. Není také nemožné, že by se některé hloučky neoddělily od hlavní kolony a neztratily se. Na noc se konvoj znovu zastavil. Na táboře z tohoto dne již bylo vidět, že v něm přečkávaly jen zbytky vojska.

Další den pořád pršelo. Pořádně zmoklí, znavení a naloženi těžkým nákladem se Římané vydali dál. Spousty z nich už se jen těžko dostávali dál, klopýtalio kořeny, větve atd. Oštěpy a luky byly promočené, používaly se jen těžko, o štítech radši ani nemluvím. Ty byly tak těžké, že jejich používání bylo opravdu nemožné. V tom měli Germáni obrovskou výhodu. Ozbrojeni jen lehkými zbraněmi a prakticky beze zbroje, a ještě k tomu ve známém terénu, byli v tomto počasí prakticky nepřemožitelní. V této chvíli se k nim (prý) začaly přidávat i další kmeny, které byly dříve neutrální. Jakmile Varus zjistil, že je jeho situace bezvýchodná, spáchal podle prastarého zvyku se svými důstojníky sebevraždu.

To strašlivě otřáslo morálkou můžů. Poslední  vážnější pokus o obranu provedl Legát Numonius Vala, který chtěl s několika jízdními oddíly prorazit obklíčením. Přestože se mu to nejspíš povedlo, stejně neutekl. Zbytek Římanů byl nakonec zabíjen jako dobytek na porážce. Římané neměli žádnou šanci. A jaký že to byl vlastně den? Jestli umíte alespoň trochu počítat

a dávali jste pozor, již víte, že to bylo 11. září roku 9 n.l. Jak pozoruhodné. Už v době Říma bylo 11. září symbolem hrozné a zbytečné ztráty životů.

Po bitvě

Jen několika vojákům se podařilo utéci, a ještě menšímu počtu z nich se podařilo utéct až do pevnosti Alisa. Kdo utekl do pevností, které byly blíže Teutoburskému lesu, měl smůlu. Všechny pevnosti v jeho okolí byly zničeny, až na pevnost Alisa.

Ostatky vojáků nalezl až vnuk císaře Augusta, vojevůdce Germanicius. Těla ležela na bojišti tak, jak se vojáci bránili. Jen důstojníci byli pohřbeni. Var by setnut, jeho hlavu později Cheruskové dali jako demonstraci síly Markomanům. Ti ji poslali do Říma, kde byla pohřbena se všemi poctami do rodinné hrobky.

Tehdejší důsledky

Hlavní důsledek této bitvy bylo hlavně zděšení obyvatelů Říma, a to, jak špatně se s tím vyrovnával v té době již stárnoucí Augustus. "Vare, Vare, rede mihi legiones meas!" kříčel prý Augustus a při tom mlátil hlavou o dveře. To je ale nejspíš jen velmi přehnané.

Dalším důsledkem bitvy byla změna hranic, která ale (podle mně) Římu spíše prospěla. Budoucí císař Tiberius ztracené legie rychle nahradil tím, že do Germánie převelel ne jen tři, nýbrž celých 5 legií, a tím de facto bitvu v Teutoburském lese přešel jen mávnutí ruky (v tomto případě mávnutím pěti legií) a reorganizoval celou Římskou armádu.

Poučení

A jaké poučení z této bitvy plyne pro nás? Nikdy nepodceňujte lidi, kteří nejsou "civilizovaní". Někdy jsou civilizovanější nežli mi sami!

by WiliamDalton

Poděkování:

Chci poděkovat hráči Pipman, který mi pomohl svými radami ohledně vložení písničky.

Zdroje:

Tentokrát sem nebudu dávat zdroje obrázků jako minule, jen zdroje k textu.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_v_Teutobursk%C3%A9m_lese

http://www.home.karneval.cz/0353861801/pages/articles/teutoburg/teutoburg.html