Bitva u Gaugamel

Bitva, která rozhodla o osudu Persie

   Bitva u Gaugamel

    1. října 331 př. n . l.  byla u vesnice zvané Gaugamela vybojována bitva, která rozhodla o vládci Persie. Bitva, která se zapsala zlatým písmem do makedonských kronik, a která se stala noční můrou mnoha Peršanů. Bitva mezi Alexandrem III. Makedonským zvaným Veliký a perským velkokrálem  Dareiem III. zvaným Kodomannos.

Jak se to vlastně seběhlo?

    Po vítězné bitvě u Issu Alexandr pokračoval ve svém velkolepém tažení a za pouhé dva roky ovládl celé východní pobřeží Středozemního moře a Egypt. Pak pokračoval přes Sýrii a odtud dál na severovýchod do srdce Persie. Po hladkém překročení řek Eufrat a Tigris se dostal až k vesnici Gaugamela (dnes vesnice Tel Gomel v severním Iráku). Tam se mu postavila do cesty Dareiova armáda, připravená vybojovat veledůležitou bitvu.

Síla armád

    Alexandr měl k ruce asi 40 000 pěších a 7 000 jízdních. Peršané měli přibližně troj možná čtyřnásobnou převahu- odhady o počtu Peršanů se pohybují okolo 150-200 tisíc. Mezi nimi bylo asi 20 000 řeckých žoldnéřů, 200 srpových vozů, 15 slonů a 12 000  baktrijských jezdců .

    Alexandr sice byl v početní nevýhodě, ale kvalita jeho vojska byla výrazně vyšší. Jeho vojáci byli již zocelení veteráni a velice disciplinovaní.

    Naproti tomu perské vojsko tvořili převážně odvedenci bez vojenských zkušeností  pořádné výzbroje. Výjimku tvořili jen řečtí žoldáci, Nesmrtelní- králova garda a již zmíněná jízda z Baktrie, která byla v těch dobách považována za jednu z nejlepších. 

Bitevní rozestavení

    Dareios byl na bojišti první a využil toho k vyčištění předpolí od křovin, aby tak dosáhl co největší efektivity svých vozů a kavalerie.Vozatajstvo mělo podle původního plánu být podporováno slony, ale ti do bitvy nezasáhli.

    Dareios zaujal postavení uprostřed své armády, obklopen svými nejlepšími vojáky- řeckými žoldnéři a Nesmrtelnými. Zbyla pěchota byla uspořádána do dvou řad.

    Na obou křídlech bylo umístěno jezdectvo. Béssos se svými Baktrijci a několika dalšími kontingenty východní jízdy byl na levém, Mazaios, který velel jezdcům ze Sýrie, Médie, Mezopotámie, Parthie, Kappadokie, Arménie a mnoha dalších zemí na křídle pravém. Vozy byli umístěny v čele celé sestavy.

     Makedonskému pravému křídlu velel Alexandr osobně. Měl pod sebou svoji osobní jízdní gardu, lehkou makedonskou jízdu a část žoldnéřské kavalerie. Druhá část kryla střeleckého jednotky umístěné za sestavou falang uprostřed. Levé křídlo pod velením Alexandrova dobrého přítele a vynikajícího generála Parmenióna bylo podporováno thesalskou a thráckou jízdou.

    Falangy byly rovněž rozmístěny ve dvou liniích. Protože Peršané měli asi pětkrát víc jezdců, byli v týle umístěni lehkooděnci na podporu křídel. Aby Alexandr Dareiovi obklíčení svých mužů ještě víc znesnadnil, křídla sestavy byla šikmo zalomena vzad.

Bitva

    Po rozmístění svých vojáků začal Alexandr postupovat s částí své jízdy napravo a tím roztáhl linii. Zbytek jízdy nechal v záloze. Dareios se  ho rozhodl napodobit. Když se ale Alexandr dostal k nevyčištěné části předpolí, Dareios vyslal baktrijskou jízdu pod velením Béssa, aby na Alexandra zaútočil.

    Srážka Makedonců s početnější a lépe obrněným perským jezdectvem byla dost tvrdá. Zatímco Alexandr měl co dělat s Béssovými muži, Dareios poslal po celé délce linie srpové vozy. Naštěstí Makedonci na to byli připraveni. Vozy byli nejdříve vystaveny palbě lehkooděnců. Protože koně odmítali sebevražedně najet proti kopím první linie, ta se rozestoupila, vozy neškodně projeli a zastavili se až před kopími linie druhé. Pak už nebyl problém vozataje zabít.

    Když pěchota likvidovala vozy, měli Alexandrovi jezdci menší problém. Bésovým mužům se skoro povedlo je obklíčit. Proto byla do boje povolána druhá část jezdectva a jedna falanga. Dareios na to zareagoval přisunutím dalších jízdních jednotek, čímž vznikla v perské linii trhlina.

    Na to Alexandr čekal. Podařilo se mu svou kavalerii vyvést z boje a zformovat ji do velkého klínu. Ten pak vrazil přímo do trhliny. Na odpor se mu postavili perští Nesmrtelní. Když makedonský oštěp dokonce zabil Dareiova vozataje, byla to pro něj poslední kapka a vzal do zaječích. Spolu s ním utekl i celý střed armády. Když Béssos ztratil spojení s Dareiem ustoupil také.

    Ne všude ale se ale bitva vyvíjela pro Makedonce příznivě. Jedna z Alexandrových falang neudržela formaci a Peršanům spolu s jejich spojenci z Indie se podařilo proniknout až do Alexandrova tábora, kde měli za úkol osvobodit Dareiovu rodinu. Naštěstí byl makedonský vojevůdce dost prozíravý, aby do tábora umístil stráže. Těm se podařilo Peršany i Indy pobít nebo zahnat.

Na levé křídlo zatím útočil Mazaios a Parmenión s ním měl nemalé potíže. Peršanovi se skoro podařilo křídlo obejít. Naštěstí se to Alexandr dověděl a přispěchal svému generálovi na pomoc. Při protiútoku padlo sice asi 60 Makedonců a Alexandrův přítel a nejspíš i milenec Héfaistión byl zraněn, ale podařilo se obrátit na ústup i tuto část perského vojska.

    Alexandr se ještě opožděně vydal Dareia pronásledovat, ale nepodařilo se mu ho chytit. Dareios stejně jako u Issu utekl. A utíkal před Makedonci až do konce svých dnů.

Důsledky bitvy

    Touto bitvou Alexandr definitivně ovládl Persii. Navíc mu padl do rukou perský poklad a jiná kořist jako třeba Dareiův vůz.

Po bitvě pochodovali Makedonci na Babylón, který jim Mazaios bez boje vydal. Osud druhého generála, Béssa, byl rovněž velezrádný. Utekl se svým králem, ale zanedlouho ho zavraždil.