Ten to příběh se mi opravdu stal a vše co vám tu napíšu je pravda. Podrobně vám popíšu můj příběh. Tak čtěte pozorně dál.

Na úvod bych rád řekl, to co se mi stalo, bych nepřál ani úhlavnímu nepříteli. Ta bolest co jsem si prožil, nejde ani popsat. Teď vám popíšu můj příběh.

Začalo to tím, že mi začaly růst obě 8čky nahoře, ale protože mi rostly dost křivě tak mě má zubní lékařka poslala k zubnímu chirurgovi. Začalo to už tou nekonečnou frontou v čekárně, kde jsem čekal přes hodinu a pul než, jsem se vůbec dostal na řadu. Po té co mě udělal prohlídku mě, objednal z důvodu mnoha lidí, které měl objednané až o 3 měsíce později. Konkrétně na 26. 10. 2012 první zub a druhý zhruba o tři týdny později na 15. 11. 2012.

Zákrok první  - 8čka vpravo nahoře

Dostavil jsem se do čekárny zhruba o 10 min. dřív než měl začít zákrok (10:45). Zhruba po 5 min čekání jsem „šel na to“. Když jsem si sedl na to křeslo a viděl, to co si na mě nachystali, řeknu vám, chtěl jsem z tam utéct. Začalo to tím, že si vzal do ruky injekční stříkačku se zahlou a dost dlouhou jehlou, poté mně opíchal půlku pusy, aby mi ji umrtvil a nic při zákroku necítil. Pak jsem asi 5min. čekal, než to začne působit. Poté už mně sestřička držela hlavu a čímsi mi natahovala pusu, aby se tam doktor mohl líp dostat. Pak přišel na řadu doktor, vzal si do ruky nějaký záhadný nástroj, ale podle toho jak mně to s tím páčil, tomu budu říkat „páčidlo“. Zákrok trval zhruba něco kolem 10min. Po té se mě zeptal, jestli si chci vzít zub sebou, odpověděl jsem, že ne. Co bych sním taky dělal. Potom mě sestřička utřela ústa od zbytku krve a já vstal z toho křesla. Chvilku poslouchal, co mám a nemám dělat od doktora, pak mi dal recept na prášky od bolesti, chladící polštářky a dezinfekční ústní vodu.

Ten den po zákroku to není nic příjemného, brní vám ústa, od toho umrtvení a jak se to pomalu odmrtvuje a pak nastupuje bolest, ale zatím nic co by se nedalo vydržet, proto jsem si dal předepsané prášky od bolesti. A celý den jsem ledoval pusu, aby mi nenapuchla a zmírnilo mi to bolest. Na druhý den už to bylo mnohem lepší a už jen občasná mírná bolest. Tak jsem si mohl užít víkend se svou přítelkyní. Z toho plyne, že první zákrok proběhl v pořádku a naivně jsem si myslel, že i ten druhý bude taky tak vpohodě. Opak byl pravdou...

Zákrok druhý – 8čka vlevo nahoře

Opět jsem došel do čekárny o něco dříve, než byl čas zákroku (9:45). Už v té čekárně než jsem přišel na řadu, sem z toho měl divný pocit a strach a jak se později ukázalo, měl jsem proč. Zákrok probíhal naprosto stejně jako první. I první den probíhal naprosto stejně, a proto jsem si říkal, že to bude vpohodě, jak minule. Ale když mě to na druhý den bolelo víc, než ten první neměl jsem z toho dobrý pocit, nadopoval jsem se předepsanýma práškama a chladil. Ale zatím se ta bolest dala ještě docela vydržet, ikdyž to nebylo nic příjemného. Byl to zrovna pátek a tak jsem tomu nějak nevěnoval pozornost  a trávil čas se svou přítelkyní. Na další den se nic nezlepšilo, tak jsem se opět nadopoval práškama. Nijak jsem se nenechal omezovat a trávil čas tak jako vždy. Když ale nastal večer a já chtěl jít spát, už mě to bolelo, tak moc, že jsem nemohl usnout, tak jsem si zapl nějaký film a snažil se na to nemyslet a zaspat to. Po nějaké době jsem usnul, ale netrvalo dlouho a já se zhruba kolem 3 ráno vzbudil s obrovskýma bolestma a nemohl jsem za žádnou cenu usnout, tak jsem si šel opět vzít prášek od bolesti. Ten mi sice zrovna moc nepomohl, ale nakonec jsem usnul.  Když jsem se ráno vzbudil a bolest pokračovala, říkal jsem si, že nebude něco vpořádku, jelikož byla zrovna sobota, nemohl jsem ani navštívit svou zubní lékařku. Proto jsem musel opět přetrpět další den bolesti a další noc kterou jsem skoro nic nenaspal. V pondělí ráno hned po probuzení jsem jel k mojí zubní lékařce na kontrolu, kterou mi doporučil lékař, který mi dělal zákrok a abych ji předal lékařskou zprávu. Po přijetí jsem ji hned řekl, že mě to bolí a nemůžu spát, tak mi to propláchla a dala mi tam nějaký „sajrajt“ a pokud by to dál bolelo, mám dojit na druhý den znovu. Samozřejmě, že to nepřestalo, tak opět následoval další den neskutečných bolestí  a opět noc kdy jsem skoro nic nenaspal. O pět ráno jsem se vydal ke své zubní lékařce ta mi udělala to stejný to co předcházející den a prej pokud to bude furt bolet, tak mám přijít další den zas. Samozřejmě, že to nepřešlo a bylo to snad ještě horší. Další den bolestí a další bezesná noc. Tato noc ale byla ta nejhorší, celou noc mně byla taková zima a nepomohlo ani to, že jsem byl v teplákách v ponožkách a tričku, zakrytý dekou a ještě normálně peřinou. Ráno, když rodiče vstávali do práce v 5h, jsem šel za nimi a matka mi řekla ať si změřím teplotu na teploměru se ukázalo 38,4 nadopoval jsem se práškama a matka mi řekla ať nechodím k zubní lékařce, ale ať zrovna jdu k tomu doktorovi co mi to dělal. Tak jsem si šel lehnout a projistotu, jsme měl budíka na 6h, kdyby se mi podařilo usnout, což se mi podařilo pak mě vzbudil budík a mně najednou nic nebolelo ani horečka nikde. Tak si říkám, že by konečně zabraly ty prášky ?! Nakonec jsem tam nešel a konečně se aspoň trošku prospal a vstával po 11h hodině. Ale pak ta obrovská bolest začala znovu a do toho horečka a přibyla rýma, ale ne jen tak obyčejná, hlen tak obrovsky zapáchal. To mi bylo divné, protože jsem to nikdy předtím neměl, tak jsem si to vyhledal na internetu a v nějaké diskuzi psali, že to bude způsobené zánětem. Tak jsem litoval toho, že jsem tam to ráno nešel. Tak jsem prožil další bezesnou noc a přesně týden po zákroku jsem šel ktomu doktorovi co mi to dělal. Asi po pul hodině v čekárně mě vzal a řekl, ať se posadím na křeslo a pak řekl sestřičce, ať mu nachystá injekci s umrtvení no v tu chvilku jsem chtěl utéct. Po umrtvení, podívaní se, začal nadávat co mi to ta zubařka tam narvala, že už ji kdysi říkal, ať to tam těm lidem nedává. Tak mi to všechno vytáhal ránu vyčistil, dal mi tam nějaký jiný sajrajt a předepsal mi další prášky na bolest, protože za ten týden jsem stihl vypotřebovat všechny prášky, co mi předepsal předtím a k tomu ještě antibiotika. Když jsem přijel domů cítil jsem se fakt divně a nebylo mi zrovna dvakrát nejlíp tak jsem šel spat, po probuzení žádná bolest, ale zrovna nejlíp mně nebylo.  Nějak jsem ten den přežil a večer lehl do postele a nastavil budík, protože ráno jsem měl jít na kontrolu. Tuto noc jsem se konečně vyspal, ikdyž jsem musel ve 2h vstát a jit si vzvít antibiotika. Ráno jsem jel na kontrolu, po pul hodině v čekárně jsem se dostal na řadu, doktor mi to znovu vyčistil a dal opět nějaký sajrajt. A v pondělí mám, jít opět na kontrolu ke své zubí lékařce.

Závěrem bych shrnul celý ten týden jen jednou větou „Takový týden obrovské bolestli opravdu nechtějte zažít!!!“.

 Ten to příběh se mi opravdu stal a vše co vám tu napíšu je pravda. Podrobně vám popíšu můj příběh. Tak čtěte pozorně dál.

Na úvod bych rád řekl, to co se mi stalo, bych nepřál ani úhlavnímu nepříteli. Ta bolest co jsem si prožil, nejde ani popsat. Teď vám popíšu můj příběh.

Začalo to tím, že mi začaly růst obě 8čky nahoře, ale protože mi rostly dost křivě tak mě má zubní lékařka poslala k zubnímu chirurgovi. Začalo to už tou nekonečnou frontou v čekárně, kde jsem čekal přes hodinu a pul než, jsem se vůbec dostal na řadu. Po té co mě udělal prohlídku mě, objednal z důvodu mnoha lidí, které měl objednané až o 3 měsíce později. Konkrétně na 26. 10. 2012 první zub a druhý zhruba o tři týdny později na 15. 11. 2012.

Zákrok první  - 8čka vpravo nahoře

Dostavil jsem se do čekárny zhruba o 10 min. dřív než měl začít zákrok (10:45). Zhruba po 5 min čekání jsem „šel na to“. Když jsem si sedl na to křeslo a viděl, to co si na mě nachystali, řeknu vám, chtěl jsem z tam utéct. Začalo to tím, že si vzal do ruky injekční stříkačku se zahlou a dost dlouhou jehlou, poté mně opíchal půlku pusy, aby mi ji umrtvil a nic při zákroku necítil. Pak jsem asi 5min. čekal, než to začne působit. Poté už mně sestřička držela hlavu a čímsi mi natahovala pusu, aby se tam doktor mohl líp dostat. Pak přišel na řadu doktor, vzal si do ruky nějaký záhadný nástroj, ale podle toho jak mně to s tím páčil, tomu budu říkat „páčidlo“. Zákrok trval zhruba něco kolem 10min. Po té se mě zeptal, jestli si chci vzít zub sebou, odpověděl jsem, že ne. Co bych sním taky dělal. Potom mě sestřička utřela ústa od zbytku krve a já vstal z toho křesla. Chvilku poslouchal, co mám a nemám dělat od doktora, pak mi dal recept na prášky od bolesti, chladící polštářky a dezinfekční ústní vodu.

Ten den po zákroku to není nic příjemného, brní vám ústa, od toho umrtvení a jak se to pomalu odmrtvuje a pak nastupuje bolest, ale zatím nic co by se nedalo vydržet, proto jsem si dal předepsané prášky od bolesti. A celý den jsem ledoval pusu, aby mi nenapuchla a zmírnilo mi to bolest. Na druhý den už to bylo mnohem lepší a už jen občasná mírná bolest. Tak jsem si mohl užít víkend se svou přítelkyní. Z toho plyne, že první zákrok proběhl v pořádku a naivně jsem si myslel, že i ten druhý bude taky tak vpohodě. Opak byl pravdou...

Zákrok druhý – 8čka vlevo nahoře

Opět jsem došel do čekárny o něco dříve, než byl čas zákroku (9:45). Už v té čekárně než jsem přišel na řadu, sem z toho měl divný pocit a strach a jak se později ukázalo, měl jsem proč. Zákrok probíhal naprosto stejně jako první. I první den probíhal naprosto stejně, a proto jsem si říkal, že to bude vpohodě, jak minule. Ale když mě to na druhý den bolelo víc, než ten první neměl jsem z toho dobrý pocit, nadopoval jsem se předepsanýma práškama a chladil. Ale zatím se ta bolest dala ještě docela vydržet, ikdyž to nebylo nic příjemného. Byl to zrovna pátek a tak jsem tomu nějak nevěnoval pozornost  a trávil čas se svou přítelkyní. Na další den se nic nezlepšilo, tak jsem se opět nadopoval práškama. Nijak jsem se nenechal omezovat a trávil čas tak jako vždy. Když ale nastal večer a já chtěl jít spát, už mě to bolelo, tak moc, že jsem nemohl usnout, tak jsem si zapl nějaký film a snažil se na to nemyslet a zaspat to. Po nějaké době jsem usnul, ale netrvalo dlouho a já se zhruba kolem 3 ráno vzbudil s obrovskýma bolestma a nemohl jsem za žádnou cenu usnout, tak jsem si šel opět vzít prášek od bolesti. Ten mi sice zrovna moc nepomohl, ale nakonec jsem usnul.  Když jsem se ráno vzbudil a bolest pokračovala, říkal jsem si, že nebude něco vpořádku, jelikož byla zrovna sobota, nemohl jsem ani navštívit svou zubní lékařku. Proto jsem musel opět přetrpět další den bolesti a další noc kterou jsem skoro nic nenaspal. V pondělí ráno hned po probuzení jsem jel k mojí zubní lékařce na kontrolu, kterou mi doporučil lékař, který mi dělal zákrok a abych ji předal lékařskou zprávu. Po přijetí jsem ji hned řekl, že mě to bolí a nemůžu spát, tak mi to propláchla a dala mi tam nějaký „sajrajt“ a pokud by to dál bolelo, mám dojit na druhý den znovu. Samozřejmě, že to nepřestalo, tak opět následoval další den neskutečných bolestí  a opět noc kdy jsem skoro nic nenaspal. O pět ráno jsem se vydal ke své zubní lékařce ta mi udělala to stejný to co předcházející den a prej pokud to bude furt bolet, tak mám přijít další den zas. Samozřejmě, že to nepřešlo a bylo to snad ještě horší. Další den bolestí a další bezesná noc. Tato noc ale byla ta nejhorší, celou noc mně byla taková zima a nepomohlo ani to, že jsem byl v teplákách v ponožkách a tričku, zakrytý dekou a ještě normálně peřinou. Ráno, když rodiče vstávali do práce v 5h, jsem šel za nimi a matka mi řekla ať si změřím teplotu na teploměru se ukázalo 38,4 nadopoval jsem se práškama a matka mi řekla ať nechodím k zubní lékařce, ale ať zrovna jdu k tomu doktorovi co mi to dělal. Tak jsem si šel lehnout a projistotu, jsme měl budíka na 6h, kdyby se mi podařilo usnout, což se mi podařilo pak mě vzbudil budík a mně najednou nic nebolelo ani horečka nikde. Tak si říkám, že by konečně zabraly ty prášky ?! Nakonec jsem tam nešel a konečně se aspoň trošku prospal a vstával po 11h hodině. Ale pak ta obrovská bolest začala znovu a do toho horečka a přibyla rýma, ale ne jen tak obyčejná, hlen tak obrovsky zapáchal. To mi bylo divné, protože jsem to nikdy předtím neměl, tak jsem si to vyhledal na internetu a v nějaké diskuzi psali, že to bude způsobené zánětem. Tak jsem litoval toho, že jsem tam to ráno nešel. Tak jsem prožil další bezesnou noc a přesně týden po zákroku jsem šel ktomu doktorovi co mi to dělal. Asi po pul hodině v čekárně mě vzal a řekl, ať se posadím na křeslo a pak řekl sestřičce, ať mu nachystá injekci s umrtvení no v tu chvilku jsem chtěl utéct. Po umrtvení, podívaní se, začal nadávat co mi to ta zubařka tam narvala, že už ji kdysi říkal, ať to tam těm lidem nedává. Tak mi to všechno vytáhal ránu vyčistil, dal mi tam nějaký jiný sajrajt a předepsal mi další prášky na bolest, protože za ten týden jsem stihl vypotřebovat všechny prášky, co mi předepsal předtím a k tomu ještě antibiotika. Když jsem přijel domů cítil jsem se fakt divně a nebylo mi zrovna dvakrát nejlíp tak jsem šel spat, po probuzení žádná bolest, ale zrovna nejlíp mně nebylo.  Nějak jsem ten den přežil a večer lehl do postele a nastavil budík, protože ráno jsem měl jít na kontrolu. Tuto noc jsem se konečně vyspal, ikdyž jsem musel ve 2h vstát a jit si vzvít antibiotika. Ráno jsem jel na kontrolu, po pul hodině v čekárně jsem se dostal na řadu, doktor mi to znovu vyčistil a dal opět nějaký sajrajt. A v pondělí mám, jít opět na kontrolu ke své zubí lékařce.

Závěrem bych shrnul celý ten týden jen jednou větou „Takový týden obrovské bolestli opravdu nechtějte zažít!!!“.