Kluk jako TY

„Sporé, těkavé záblesky krásy, a pak jen žalostná mizérie a ubohý člověk."

Koukáš na rafičku budíku - zdá se, že běží pomaleji, když jí sleduješ. Zkontroluješ čas. Sedm hodin ráno. Zaklapneš kryt a na chvíli se zaposloucháš do tikotu hodin. Vstaneš. Nevěnuješ pozornost cinkání lahví ve dveřích lednice při jejím otevření, a následnému bouchnutí při pohybu zpět. Každé ráno. Naliješ si sklenici mléka a zasypeš mísu cereáliemi. Po ženě zůstanou jen kávové kroužky na kuchyňském stole. V polospánku si slyšel zvuk motoru, když odjížděla.

Ťukáš do klávesnice až do oběda, zatímco tvůj spolupracovník klepe netrpělivě tužkou do stolu s rytmem profesionálního pianisty. Popíšeš celou stránku a přejdeš automaticky na další. Ani si nevšimneš pravidelně blikajícího kurzoru. O šedesát let dříve by se text posouval na psacím stroji pod údery prstů až do hlasitého cinknutí. A kdo ví, co se stane za příštích šedesát. Šicí stroje budou řízeny algoritmy, a móda nebude řešit velikost klopy na hrudníku.

Netrefíš zelený řetězec světel na cestě domů. Bezmocně přijedeš ke každému semaforu. Rádio hlásí provoz každých deset minut, dokud konečně nedorazíš. Mineš domovní číslo u brány, kterému si nikdy nevěnoval pozornost a vystoupáš po schodech na verandu. A pak znovu, protože si zapomněl kytky v autě. Cítíš se trapně, když zvoníš na domovní dveře podruhé. Opět sis zapomněl klíče. Myslíš na otce, jak chodil domů z práce ve večerních hodinách, a ty si jako kluk očekával jeho příchod, a pak konečně uslyšel zvuk chrastících klíčů.

Dveře zavržou a zámek zaklapne, když vejdeš dovnitř. Tvoje žena připravuje salát v kuchyni. Řekneš jí „šťastné výročí lásko", stejně jako v loňském roce, a „dnes si mi opravdu chyběla." Ona říká, že květiny jsou krásné a dáte je do vázy. Netradičně pomůžeš s přípravou salátu. Prostřeš stůl a sedneš si naproti ní. Vezmeš jí za ruku. Zdvihnete sklenky portského a přiťuknete si. „Miluju tě" pronese láskyplně, zatímco tvůj palec něžně přejíždí po jejích kloubech. Zvláštní zvyk. Poukazuje na to, že si to udělal poprvé v zábavním parku, ještě jako teenager před první společnou jízdou na centrifuze ... před vším.

Půjčí ti brýle na čtení ležící na nočním stolku. Kulaté rámy jsou z módy, ale má je ráda. Čte detektivky od Simona Bretta. Dvě najednou. Situační tragédii v pondělí, čtvrtek a pátek a Smrt ve studiu v úterý, středu a sobotu. Nedělní noci jsou zasvěcené filmům. Zhasneš lampičku na čtení a políbíš jí na dobrou noc. Vytáhneš kryt budíku a pokusíš se nevnímat pohyb posouvající se rafičky. Jako vždycky je nejhlasitější těsně před spaním. Zavřeš oči. Předtím, než se tě zmocní hluboký spánek, přemýšlíš, „Zítra je nový den", jiný než ostatní.