Hobbit: Šmakova dračí poušť?

Prostá úvaha, postřehy a zhodnocení druhého dílu putování Bilba Pytlíka a jeho (ne)přátel za získáním ztraceného domova.

Zaparkovat takhle ve Vánočním čase nějak rozumně a na zcela plném parkovišti je docela problém, avšak chodníky pro mou potřebu udělají vždy větší a při těch třeskutých soubojích o každé volné místo člověk musí brát v potaz všechny různé zkratky.  Naštěstí se to v Budějovicích stává tak nějak pravidelně, proto vyjukaní sou vždy jenom obtloustlý Pražáci.

Jak předpovídaly staré legendy, infiltroval sem se opět zcela nepozorovaně do řad diváků chroustaje domácí popcorn (zase sem na ně vyzrál!).  Ovšem pozor! Tentokrát sem nevyhrál cenu za nejlepšího ochcávače vykořisťovatelských multikin já, nýbrž rodinka přede mnou. Prozradila ji vůně smažených kuřecích řízečků.  Musel sem tedy sklopit zrak a přemýšlet, co provedu příště. Nejspíš přitáhnu mikrovlnku a napeču si popcorn přímo na místě.

Jako malého mě v kině vždy bavily reklamy. Byly rychlé, svižné a nebylo jich tolik. Jednak sem si tehdy ještě nezapisoval filmy do founu, které si musím stáhnout, když ostatní právě sledovali jejich trajlery, a druhak sem celou dobu nepřemýšlel, jak by bylo super hrát v kině Fifu. Naštěstí šepot vždy po půlhodině utichne a konečně začne film.

Kde začít. Asi bych měl předeslat, že sem fanoušek Tolkienova díla. Nijak však neodsuzuju sebemenší odchýlení se od děje. Tolerantnost? Většina fanoušků odsuzuje Hobbita (jedničku) jako příliš doslovného a totožného s předlohou, ačkoli v minulosti nadávali na Jacksona, že Pána prstenů tvoří k obrazu svému a nekoresponduje s knihou. Bullshit. Dnes mi nezbývá nic jiného než se oné stádovitosti smát, jelikož v druhém díle dostanou prostor nové a staro-nové postavy, a je opět zle. Aby bylo jasno, já zatím všechny díly ohledně Středozemě, které mistr Jackson natočil, ohodnotil plným počtem. Mám důvod v tom pokračovat?

Nový Hobbit má od každého něco. Především je to akční přehršel, a pokud raději debatujete nad sklenkou vínka a milujete hluboké myšlenky skrývající se na dně každé láhve, budete z filmu zklamaní. Umím pochopit, že dobré herecké výkony dnes nahrazuje lepší grafika. Před pár (20+) lety nebyly tříhodinové filmy žádným unikátem. Vyčítat někomu ale technický pokrok je vrchol hlouposti. Samozřejmě, všeho s mírou. Inu na plátno se dostalo něco mezi Rychle a Zběsile, Piráty z Karibiku a ... Rafťáky.

Na co se tedy můžete těšit? Příběh se rozdělí na dvě dějové linky v momentě, kdy se Gandalf  před shnilým lesem radši odtrhne, protože ze všech má zdánlivě rozumu nejvíc, s odhodláním odhalit totožnost Nekromanta. To se mu podaří.  Od té chvíle mu začínám opět fandit, jelikož jeho utrpení mi přináší nesmírné blaho a to mě motivuje mít zaťaté palečky. Světlo nebo tma, světlo, tma ... oheň? Dol Guldur je nebezpečné místo a v jeho útrobách se zrodilo superzlo. V té druhé si krásně zaběháte, pokocháte se Temným lesem a zkaženým vzduchem, kde číhají milí osminozí přátelé. Bilbo pomalu podléhá prstenu a začíná ho mnohem víc využívat. To se zatím jeví jako dobrá varianta, jelikož, a to je ten paradox, kdyby byl poctivý a měl silnější vůli, v životě by se banda trpaslíků nedostala k cíli. Paralelně tak můžeme říct, že zlo skrývající se v onom zlatavém kroužku, celou dobu pomáhá.

Do akce přichází nový Legolas (vlastně starý, starší, ale mladší, chápejte). Na jeho zvláštní, násilně omlazený (řekl bych až plastovej), obličej se nedá pořádně dívat, ale komba umí stále dobře, takže jeho přítomnost se dá logicky vydržet. Novinkou ovšem je jeho výraz. Zatímco v trilogii Pána prstenů to byl milý mladý hoch, plachý a věrný, zde nevidíte nic jiného než ten čistě nasranej pohled. Jakoby mu ve sprše pod vodopádem spadlo mejdlo ... Jeho šípy jsou však stejně smrtící jako kdysi (teda jako budou i nadále) a to je jedině dobře. To, že je komerčně dosazený je snad všem jasné, i tak si své místo našel. Jiná liga je ovšem Tauriel, elfí kapitánka stráží. Jednak je krásná, jednak jí chci zabít, protože zradila Sawyera a jednak mě část, kde se vyskytovala, bavila. To, že její srdce prahne po tom trpasličím, je pojistka pro hvězdičky od romantiků. V knihách se něčemu podobnému Tolkien prakticky vyvaroval, žádnou lásku, natož pak sex, tam rozhodně nehledejte, a Jackson zase nemá koule ani představivost na to, aby to dotáhl do konce. Prostě jen milé cukrlatování, co nikomu nemůže vadit, nebo ano?

Po útěku z elfí říše v sudech ((nejlepší (bojová) scéna)) se dostáváme do Jezerního města, poznáme Bárta - mistr lučištník, ochránce chudých, milující otec a převozník v jedné osobě.  Přes jeho nesouhlas (který má nulový význam, přišpendlený k otázce existence, kterou všichni předpokládají) se jde přímo do Ereboru. Najde se tajný vchod, probudí drak, s nímž si Bilbo chvilku poklábosí, přijde banda trpaslíků a začnou dloooooouhé akční hody. Pak to vypadá asi nějak takhle: Šmak, Bilbo, Thorin, Bilbo, Šmak, Šmak, Thorin, Bilbo, nějakej jinej trpaslík ... .... ... ....týmová práce, zlato, zlato, Šmak, poslední soundtrack a šlus.

Při konečném hodnocení bych chtěl rozhodně vypíchnout závěrečnou sklatbu. Poslední song Vás ještě nechá chvíli sedět a donutí číst závěrečné titulky. Samozřejmě sem v tak dlouhém filmu našel pár nesrovnalostí. Opět se mi v hlavě vynořilo několik otázek. Kde vzal Bombur novej sud? Proč skřet mluví jako Sokrates? Je Šmak sečtělej zabiják se slabostí pro hobity? Všichni rozumí řeči draka, ale řeči pavouků jen ten, kdo nosí prsten? A šla by v tom kině teda hrát ta Fifa?